Kidušin 42b קידושין

tohle [platí], když se mýlili, a tamto, když se nemýlili. Jestliže se nemýlili, v čem mohou protestovat? Mohou protestovat ohledně stran [pozemků, tj. polohy podílu].

Rav Nachman řekl: Bratři, kteří si [majetek] rozdělili, jsou jako kupující: méně než šestina – koupě je nabyta; více než šestina – koupě je neplatná; šestina – je nabyto a předražení se vrací.

Rava řekl: To, co jsme řekli, že při méně než šestině je koupě nabyta, jsme řekli jen tehdy, když [jeden z nich druhého] neustanovil zmocněncem. Ale ustanovil-li ho zmocněncem, může říci: „Poslal jsem tě, abys to napravil, a ne abys to pokazil.“

A to, co jsme řekli, že při více než šestině je koupě neplatná, jsme řekli jen tehdy, když neřekli: „Rozdělme si to podle odhadu soudu.“ Ale řekli-li: „Rozdělme si to podle odhadu soudu“, jejich prodej je platný, neboť jsme se učili: Odhad soudců, kteří ubrali šestinu nebo přidali šestinu – jejich prodej je neplatný. Raban Šimon ben Gamliel říká: Jejich prodej je platný.

A to, co jsme řekli, že při šestině je nabyto a předražení se vrací, jsme řekli jen u movitostí, ale u nemovitostí – u pozemků není předražení. A u nemovitostí jsme to řekli jen tehdy, když rozdělili podle hodnoty; ale když rozdělili podle výměry, ne, [nýbrž to platí] podle Raby, neboť Raba řekl: U každé věci, která je [prodávána] na míru, na váhu nebo na počet, se i [rozdíl] menší než míra předražení vrací.

A co to, co jsme se učili: Kdo pošle oheň po hluchoněmém, duševně nesvéprávném nebo nezletilém, je osvobozen podle lidských zákonů a povinen podle zákonů Nebes. Poslal-li jej po svéprávném, svéprávný je povinen [platit].

Proč? Ať řekneme: Zmocněnec člověka je jako on sám! Tam je tomu jinak, protože neexistuje zmocněnec k přestupku, neboť říkáme: Slova mistra a slova žáka – čí slova se poslouchají?

A co to, co se učí [v baraitě]: Zmocněnec, který nesplnil své zmocnění – zmocněnec se dopustil zpronevěry [svatých věcí]; splnil-li své zmocnění – majitel se dopustil zpronevěry. Když splnil zmocnění majitele, majitel se v každém případě dopustil zpronevěry – proč? Ať řekneme: Neexistuje zmocněnec k přestupku!

Zpronevěra je jiná, protože se odvozuje [shodou výrazů] „hřích“ a „hřích“ od terumy: jako u terumy lze ustanovit zmocněnce, tak i u zpronevěry lze ustanovit zmocněnce.

Ať se tedy z ní odvodí [i pro ostatní přestupky]! Protože zpronevěra a „vztažení ruky“ jsou dva verše, které přicházejí jako jeden, a jakékoli dva verše, které přicházejí jako jeden, neučí [pro jiné případy]. Zpronevěra – to jsme řekli. „Vztažení ruky“ – co to je?

Neboť se učí [v baraitě]: „Při jakékoli věci provinění“ (Ex 22,8) – Bejt Šamaj říkají: [To učí], že je povinen za myšlenku jako za čin. A Bejt Hilel říkají: Není povinen, dokud na ni nevztáhne ruku, jak je řečeno: „Zda nevztáhl ruku…“ atd.

Bejt Šamaj řekli Bejt Hilel: Což není řečeno: „Při jakékoli věci provinění“? Bejt Hilel řekli Bejt Šamaj: Což není řečeno: „Zda nevztáhl ruku na majetek svého bližního“ (Ex 22,10)? Bejt Šamaj řekli Bejt Hilel: Je-li tomu tak, k čemu potřebuji „při jakékoli věci provinění“? [Bejt Hilel odpověděli:] Neboť bych mohl myslet, že [to platí] jen o něm samém; řekl-li to svému otrokovi nebo svému zmocněnci, odkud to víme? Písmo říká: „Při jakékoli věci provinění.“

To je v pořádku podle Bejt Hilel. Ale podle Bejt Šamaj, kteří tento verš vztahují na myšlenku jako na čin,