Kidušin 46a קידושין

Slova žáka [tj. Rav Jirmeji] se zdají [správná]. Rava řekl: Jaký je důvod Rav Huny? Protože se s ní stalo, že [je jako] sirota za života otce.

Bylo řečeno: Nezletilá, která byla zasnoubena bez vědomí svého otce – Rav řekl: Ona i její otec mohou [sňatku] zabránit. A Rav Asi řekl: Její otec, a ne ona. Rav Huna namítl Rav Asimu, a někteří říkají, [že to byl] Chija bar Rav [kdo namítl] Rav Asimu: „Jestliže její otec rozhodně odmítne“ (Ex 22,16) – mám jen jejího otce; odkud [víme to o] ní samé? Písmo říká: „Jestliže rozhodně odmítne“ – v každém případě.

Rav jim řekl: Nechoďte za ním [s námitkou], neboť vám to může vysvětlit takto: například když [ji muž] svedl ne za účelem manželství. Svedl-li ji ne za účelem manželství, je k tomu třeba verš? Rav Nachman bar Jicchak řekl: Aby řekl, že platí pokutu jako za svedenou.

Rav Josef mu řekl: Je-li tomu tak, to je to, co jsme se učili: „Dá jí věno a vezme si ji za ženu“ (Ex 22,15) – [to učí], že od něj potřebuje zasnoubení. A svedl-li ji za účelem manželství, k čemu potřebuji zasnoubení? Abaje mu řekl: Potřebuje zasnoubení se souhlasem svého otce.

MIŠNA: Kdo řekne ženě: „Zasnub se mi touto datlí, zasnub se mi touto“ – má-li jedna z nich hodnotu pruty, je zasnoubena; a ne-li, není zasnoubena. „Touto a touto a touto“ – mají-li všechny dohromady hodnotu pruty, je zasnoubena; a ne-li, není zasnoubena. Jedla-li je jednu po druhé, není zasnoubena, dokud nemá jedna z nich hodnotu pruty.

GEMARA: Kdo je tanaita [učení] „zasnub se“, „zasnub se“? Raba řekl: Je to rabi Šimon, který říká: [Není vinen za každou zvlášť,] dokud neřekne „přísaha“ ke každé jednotlivé [věci].

„Touto a touto a touto – mají-li všechny dohromady hodnotu pruty“ atd. K čemu se [závěr] vztahuje? Chceš-li říci k první části – proč mluvit o tom, že jedla? I když je odkládala [platí totéž], neboť řekl „zasnub se mi touto“! Nýbrž k závěrečné části.

A [platí to] i u první [datle]? Vždyť je to půjčka! Rabi Jochanan řekl: Hle stůl, hle maso, hle nůž – a nemáme co jíst! [Tj. zůstává to nevyjasněné.]

Rav a Šmuel oba řekli: Ve skutečnosti [se to vztahuje] k první části, a říká to [ve formě] „netřeba říkat“: Netřeba říkat, že když je odkládala, má-li [jedna] hodnotu pruty, ano, a ne-li, ne. Ale když je jedla – protože její požitek je bezprostřední, řekl bych, že se rozhodla a zasnoubila se. Proto nás to učí.

Rabi Ami řekl: Ve skutečnosti [se to vztahuje] k závěrečné části, a co [znamená] „dokud nemá jedna z nich hodnotu pruty“? Dokud nemá poslední hodnotu pruty.

Rava řekl: Z [výroku] rabiho Amiho plynou tři věci: Plyne z toho, že kdo zasnubuje půjčkou, ta není zasnoubena. A plyne z toho, že kdo zasnubuje půjčkou a prutou, její úmysl se vztahuje k prutě.