Kidušin 50b קידושין

není zasnoubena, neboť je poslal kvůli prvnímu zasnoubení. A tak i nezletilý, který zasnoubil.

GEMARA: A je to potřeba [uvést všechno]: Kdyby nás to naučil [jen] u [věci v] hodnotě pruty – protože z něj odchází majetek, mýlí se; ale u [věci v] hodnotě menší než pruta bych řekl, že ví, že zasnoubení menším než pruta nepůsobí, a když posílá svatební dary, posílá je s úmyslem zasnoubení.

A kdyby nás to naučil [u] těchto dvou – protože rozdíl mezi prutou a [hodnotou] menší než pruta lidé neznají; ale u nezletilého, který zasnoubil, všichni vědí, že zasnoubení nezletilého není ničím, [a] řekl bych, že když posílá svatební dary, posílá je s úmyslem zasnoubení. Proto nás to učí.

Bylo řečeno: Rav Huna řekl: Svatebních darů se obáváme [zda nejde o zasnoubení]. A tak řekl i Raba: Svatebních darů se obáváme. Raba řekl: A namítáme proti našemu výroku: „I když potom poslal svatební dary, není zasnoubena!“ Abaje mu řekl: Tam je to, jak se učí důvod: „neboť je poslal kvůli prvnímu zasnoubení“.

Někteří říkají: Raba řekl: Odkud to říkám? Protože se učí důvod: „neboť je poslal kvůli prvnímu zasnoubení“ – [jen] zde se mýlí, ale obecně by to bylo zasnoubení.

A Abaje [to vykládá formou] „netřeba říkat“: Netřeba říkat obecně, kdy [muž] vůbec nepřistoupil k zákonu zasnoubení, [že to není zasnoubení]; ale i zde, kdy k zákonu zasnoubení přistoupil, bych řekl, že je to zasnoubení. Proto nás to učí.

Jaký je o tom závěr? Rav Papa řekl: Na místě, kde zasnubují a potom posílají dary, se obáváme; [kde] posílají dary a potom zasnubují, se neobáváme.

[Kde] zasnubují a potom posílají dary – to je samozřejmé! Ne, je to potřeba [pro případ], kdy většina zasnubuje a potom posílá dary a menšina posílá dary a potom zasnubuje. Co bys řekl? Obávejme se menšiny. Proto nás to učí.

Rav Acha bar Rav Huna se zeptal Ravy: Objevila-li se listina ketuby na trhu, jak je to? Řekl mu: Což proto, že drží [v ruce] listinu ketuby na trhu, máme ji považovat za vdanou ženu? Jaký je o tom závěr? Rav Aši řekl: Na místě, kde zasnubují a potom píší ketubu, se obáváme; [kde] píší a potom zasnubují, se neobáváme.

[Kde] zasnubují a potom píší – to je samozřejmé! Ne, je to potřeba [pro případ], kdy není písař běžně k dispozici. Co bys řekl? [Prostě] se náhodou naskytl písař. Proto nás to učí.

MIŠNA: Kdo zasnubuje ženu a její dceru nebo ženu a její sestru zároveň – nejsou zasnoubeny. A stal se případ s pěti ženami, mezi nimiž byly dvě sestry: jeden muž nasbíral koš fíků, které byly jejich a byly ze sobotního roku, a řekl: „Hle, vy všechny jste mi zasnoubeny tímto košem“, a jedna z nich jej přijala za všechny. A mudrci řekli: Sestry nejsou zasnoubeny.

GEMARA: Odkud to víme? Rami bar Chama řekl: Neboť Písmo říká: „Nevezmeš si ženu k její sestře, abys [je] učinil sokyněmi“ (Lv 18,18) – Tóra řekla: V tu chvíli, kdy by se staly sokyněmi jedna druhé, nebude mít sňatek ani s jednou z nich. Rava mu řekl: Je-li tomu tak, [co] je to, co je psáno: „Ty duše, které to činí, budou vyobcovány ze středu svého lidu“ (Lv 18,29)? Jestliže na ni zasnoubení nepůsobí, je snad vinen vyobcováním [karet]?

Nýbrž Rava řekl: Verš [mluví o tom, když zasnoubí] jednu po druhé, a Mišna [je] podle Raby, neboť Raba řekl: Cokoli neplatí jedno po druhém, neplatí ani zároveň.

Věc sama: Raba řekl: Cokoli neplatí jedno po druhém, neplatí ani zároveň. Abaje mu namítl: