Kidušin 77b קידושין

Vždyť jsou to oddělené osoby, vždyť jsou to oddělená označení!

Spíše [jde o to], že měl s jednou vdovou tři styky. Jak to vypadá? Jestliže ho nevarovali, je samozřejmé, že je vinen jen jednou.

Spíše když ho varovali před každým [stykem] zvlášť – proč je pak vinen jen jednou? Vždyť jsme se učili: Nazír, který pil víno celý den, je vinen jen jednou; řekli-li mu: Nepij! Nepij! a on pije, je vinen za každé [napití] zvlášť.

Není to potřeba [říkat] jinak než [pro případ], že měl styk s vdovou po Reuvenovi, která byla [předtím] vdovou po Šimonovi, jež byla [předtím] vdovou po Levim. Mohl bys říci: Vždyť jsou to oddělená označení – proto nás učí: potřebujeme oddělené osoby, a ty tu nejsou.

„Vdovu, rozvedenou, zneuctěnou, nevěstku“ (Lv 21,14) – co soudí tento tanna? Soudí-li, že zákaz platí i na [již existující] zákaz, pak i v opačném pořadí; a soudí-li, že zákaz na zákaz neplatí, pak ani v tomto pořadí ne.

Řekl Rava: Tento tanna nezastává [zásadu, že] zákaz platí na zákaz, ale zastává [zásadu] rozšiřujícího zákazu.

Vdova je zakázána veleknězi a dovolena obyčejnému kohenovi. Stane se rozvedenou: protože jí přibyl zákaz vůči obyčejnému kohenovi, přibyl jí zákaz i vůči veleknězi. Ještě však smí jíst terumu; stane se chalalou: protože přibyl zákaz jíst terumu, přibyl [jí] zákaz i vůči veleknězi.

Ale nevěstka – jaký rozšiřující zákaz je u ní? Řekl Rav Chana bar Rav Ketina: Protože označení smilstva činí [ženu] nezpůsobilou i u Izraelity [jejího manžela].

Jeden tanna učil před Rav Šešetem: Na každou, na kterou se vztahuje „vezme“ (Lv 21,14), vztahuje se i „nevezme“ (Lv 21,14); na kterou se nevztahuje „vezme“, nevztahuje se ani „nevezme“. To vylučuje velekněze, který měl styk se svou sestrou, jež je vdovou [není vinen za zákaz vdovy].

Řekl mu: Ten, kdo ti to řekl – kdo to je? Je to rabi Šimon, který říká, že zákaz na zákaz neplatí. Neboť bylo učeno: Rabi Šimon říká: Kdo jí zdechlinu na Jom kipur, je osvobozen [od viny za Jom kipur]. Kdyby [to byli] mudrci, ti přece říkají, že zákaz platí na zákaz.

Můžeš říci, [že je to] i [podle] mudrců: když mudrci říkají, že zákaz platí na zákaz, to platí o přísném zákazu na lehčím zákazu, ale lehčí zákaz na přísném zákazu neplatí.

Někteří říkají: Podle koho je toto? Je to [podle] mudrců, kteří říkají, že zákaz platí na zákaz; a když mudrci říkají, že zákaz platí na zákaz, to platí o přísném zákazu na lehčím, ale lehčí zákaz na přísném neplatí. Neboť kdyby [to byl] rabi Šimon – jestliže [podle něho] ani přísný zákaz na lehčím neplatí, je třeba [vůbec] mluvit o lehčím zákazu na přísném?

Mohl bys říci, že kněžský zákaz je jiný – proto nás učí [že není].

Řekl Rav Papa Abajemu: Izraelita, který měl styk se svou sestrou, ji činí nevěstkou; činí ji chalalou, nebo ji nečiní?

Řekneme snad kal va-chomer: jestliže [svazky zakázané pouhými] zákazy [ženu] činí chalalou, [svazky zakázané] pod trestem vyobcování tím spíše? Anebo snad chalala vzniká jen z kněžského zákazu? Řekl mu: Chalala vzniká jen z kněžského zákazu.

Řekl Rava: Odkud je to, co řekli mudrci, že chalala vzniká jen z kněžského zákazu? Neboť bylo učeno: Ať [Písmo] neuvádí „rozvedenou“ u velekněze, a já to vyvodím kal va-chomer z obyčejného kohena; a já řeknu: jestliže je zakázána obyčejnému kohenovi, je třeba [to říkat] o veleknězi? Proč to tedy bylo řečeno? Jako je u obyčejného kohena rozvedená oddělena od nevěstky a chalaly, tak je oddělena i u velekněze.

To je samozřejmé – copak by na tom [velekněz] měl být méně přísně? Spíše: Jako je u obyčejného kohena rozvedená oddělena od nevěstky a chalaly, tak je u velekněze vdova oddělena od rozvedené, chalaly a nevěstky.

Proč byla řečena „chalala“? [Aby se učilo, že] chalala vzniká jen z kněžského zákazu. Proč byla řečena „nevěstka“? Je řečeno zde „nevěstka“ a je řečeno jinde „nevěstka“: jako zde je jeho potomstvo profánní, tak i tam je jeho potomstvo profánní.

Řekl Rav Aši: Proto kohen, který měl styk se svou sestrou,