Kidušin 81a קידושין

jak ho varovat.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Učili to jen ve městě, ale na cestě [ne], dokud nejsou tři, protože by snad jeden z nich musel jít močit, a ukázalo by se, že jeden zůstává o samotě se ženou, která je mu zakázána. Řekněme, že ho podporuje [toto]: Dávají mu dva učence, aby s ní snad neměl styk na cestě – dva a on, to jsou tři! – Tam [je to proto], aby proti němu byli svědky.

Rav a Rav Jehuda šli po cestě a před nimi šla jedna žena. Řekl Rav Rav Jehudovi: Zvedni nohy [a utíkej] před gehinomem! Řekl mu: Vždyť to mistr říká, že u počestných je to v pořádku. Řekl mu: Kdo říká, že počestnými jsou [lidé] jako já a ty? – Jako kdo tedy? – Jako rabi Chanina bar Papi a jeho druhové.

Řekl Rav: Za samotu se bičuje, ale kvůli samotě se [žena manželovi] nezakazuje. Řekl Rav Aši: Řekli jsme to [o bičování] jen o samotě s neprovdanou, ale o samotě s vdanou ženou ne, aby to nevrhlo pomluvu na její děti.

Mar Zutra dával bičovat a vyhlašoval [to]. Řekl Rav Nachman z Parhatie Rav Ašimu: Ať mistr také dává bičovat a vyhlašuje! Řekl mu: Jsou lidé, kteří uslyší o tomto, a neuslyší o tamtom.

Řekl Rav: Bičuje se za nedobrou pověst, neboť je řečeno: „Ne, moji synové, není to dobrá pověst“ (1S 2,24). Mar Zutra [takovému] položil řemen na ramena a předčítal mu: „Ne, moji synové…“

Řekl Raba: Je-li její manžel ve městě, není třeba se obávat [zákazu] samoty. Řekl Rav Josef: Jsou-li dveře otevřené do veřejného prostoru, není třeba se obávat samoty. Rav Bibi přišel do domu Rav Josefa; poté co pojedl chléb, řekl [Rav Josef]: Odstraňte žebřík zpod Bibiho! – Vždyť řekl Raba: Je-li její manžel ve městě, není třeba se obávat samoty! – Rav Bibi byl jiný, protože ona byla jeho svatební družkou a byla s ním důvěrně obeznámena.

Řekl Rav Kahana: Muži venku a ženy uvnitř – není třeba se obávat samoty; muži uvnitř a ženy venku – je třeba se obávat samoty.

V baraitě bylo učeno opačně. Řekl Abaje: Nyní, když Rav Kahana řekl takto a baraita učila opačně, budu jednat podle přísnějšího [z obojího].

Abaje [odděloval ženy od mužů] řadou džbánů, Rava řadou rákosu. Řekl Avin: Nejzranitelnějším místem roku je svátek.

Ony zajatkyně, které byly přivedeny do Nehardey, ubytovali v podkroví domu Rav Amrama Zbožného a odstranili před nimi žebřík. Když jedna z nich procházela, padlo světlo [její krásy] otvorem. Rav Amram uchopil žebřík, který by ani deset [mužů] nemohlo zvednout, zvedl ho sám a začal stoupat.

Když došel do poloviny žebříku, zapřel se nohama a zvolal: Oheň v domě Amramově! Přišli učenci a řekli mu: Zahanbil jsi nás! Řekl jim: Lépe, abyste se styděli za dům Amramův na tomto světě, než abyste se za něho styděli na světě budoucím. Zapřisáhl [zlý pud], aby z něho vyšel; vyšel z něho jako sloup ohně. Řekl mu: Hle, ty jsi oheň a já jsem maso, a přece jsem silnější než ty.

Rabi Meir se posmíval přestupníkům. Jednoho dne se mu satan zjevil jako žena na druhém břehu řeky. Nebyl tam převoz; uchopil lano a přecházel [po něm]. Když došel do poloviny lana, [satan] ho pustil a řekl: Kdyby se v nebesích nevyhlašovalo: Dejte si pozor na rabi Meira a jeho Tóru, učinil bych tvou krev [cennou] jako dva haléře.

Rabi Akiva se posmíval přestupníkům. Jednoho dne se mu satan zjevil jako žena na vrcholku palmy. Uchopil palmu a začal šplhat. Když došel do poloviny palmy, [satan] ho pustil a řekl: Kdyby se v nebesích nevyhlašovalo: Dejte si pozor na rabi Akivu a jeho Tóru, učinil bych tvou krev [cennou] jako dva haléře.

Plimo měl ve zvyku každý den říkat: Šíp do očí satanovi! Jednoho dne, v předvečer Jom kipur, se mu [satan] zjevil jako chuďas; přišel a volal u dveří. Vynesli mu chléb. Řekl mu: V den, jako je tento, jsou všichni uvnitř, a já venku? Vpustili ho dovnitř a předložili mu chléb. Řekl mu: V den, jako je tento, sedí všichni u stolu, a já sám? Přivedli ho a posadili ke stolu. Seděl tam, celý pokrytý vředy a hnisem, a dělal odporné věci. Řekl mu [Plimo]: