Megila 23a מגילה

a Ravu, jak se nakláněli na stranu.

O svátku pět, v Den smíření šest atd.: Podle koho je mišna? Ani podle rabiho Jišmaela, ani podle rabiho Akivy. Neboť se učí v baraitě: O svátku pět, v Den smíření šest a o Šabatu sedm; neubírá se z nich ani se k nim nepřidává – to jsou slova rabiho Jišmaela. Rabi Akiva říká: O svátku pět, v Den smíření sedm a o Šabatu šest; neubírá se z nich, ale přidávat se k nim smí.

Podle koho [tedy]? Je-li podle rabiho Jišmaela, je obtíží přidávání; je-li podle rabiho Akivy, je obtíží šest a sedm.

Řekl Rava: Je to tanaita z domu rabiho Jišmaela, neboť učil tanaita z domu rabiho Jišmaela: O svátku pět, v Den smíření šest, o Šabatu sedm; neubírá se z nich, ale přidávat se k nim smí – to jsou slova rabiho Jišmaela.

Rabi Jišmael si [tedy] odporuje s rabim Jišmaelem! – Dva tanaité [podávají názor] rabiho Jišmaela [různě].

Kdo je tanaitou toho, co se učí v baraitě: O svátku se přichází [do synagogy] později a odchází se brzy; v Den smíření se přichází brzy a odchází se pozdě; a o Šabatu se přichází brzy a odchází se brzy? Máme říci, [že je to] rabi Akiva, podle něhož je [o Šabatu] jeden muž navíc? Můžeš dokonce říci, [že je to] rabi Jišmael, [protože v Den smíření] je obsáhlejší pořádek dne.

Čemu odpovídají tito tři, pět a sedm? Přeli se o tom rabi Jicchak bar Nachmani a jeden s ním, a kdo to byl? Rabi Šimon ben Pazi; a někteří říkají: rabi Šimon ben Pazi a jeden s ním, a kdo to byl? Rabi Jicchak bar Nachmani; a někteří říkají: rabi Šmuel bar Nachmani. Jeden řekl: Odpovídají kněžskému požehnání. A jeden řekl: Odpovídají třem strážcům prahu, pěti z těch, kdo vídají tvář krále, a sedmi, kdo vídají tvář krále.

Učil Rav Josef: Tři, pět a sedm – tři strážci prahu, pět z těch, kdo vídají tvář krále, sedm, kdo vídají tvář krále. Řekl mu Abaje: Proč nám to mistr až dosud nevysvětlil? Řekl mu: Nevěděl jsem, že to potřebujete; copak jste se mě na něco zeptali a já vám to neřekl?

Řekl Jaakov mina [heretik] Ravu Jehudovi: Čemu odpovídá těch šest v Den smíření? Řekl mu: Odpovídá šesti, kteří stáli po pravici Ezry, a šesti po jeho levici, jak je řečeno: „A písař Ezra stál na dřevěné vyvýšenině, kterou k tomu účelu udělali, a vedle něho stáli Matitja, Šema, Anaja, Urija, Chilkija a Maaseja po jeho pravici, a po jeho levici Pedaja, Mišael, Malkija, Chašum, Chašbadana, Zecharja, Mešulam“ (Neh 8,4).

To je jich sedm! – Zecharja je totéž co Mešulam. A proč ho nazval Mešulam? Protože byl dokonalý (mišlam) ve svých skutcích.

Učili naši mistři: Do počtu sedmi se započítávají všichni, dokonce i nezletilý, dokonce i žena. Ale mudrci řekli: Žena ať nečte z Tóry kvůli úctě ke shromáždění.

Ptali se: Ten, kdo čte haftaru – započítává se do počtu sedmi? Rav Huna a rabi Jirmeja bar Aba: jeden řekl, že se započítává, a jeden řekl, že se nezapočítává. Ten, kdo říká, že se započítává, [protože] přece čte.

A ten, kdo říká, že se nezapočítává, [je] podle Uly, neboť řekl Ula: Proč musí ten, kdo čte haftaru z Proroků, nejprve číst z Tóry? Kvůli úctě k Tóře. A protože je to kvůli úctě k Tóře, do počtu se nezapočítává.

Namítali: Kdo čte haftaru z Proroků, ať nečte méně než dvacet jeden veršů, odpovídajících sedmi, kteří četli z Tóry. A kdyby to tak bylo, mělo by to být dvacet čtyři! – Protože je to kvůli úctě k Tóře,