Megila 23b מגילה

není třeba ani [veršů] odpovídajících jemu.

Namítl Rava: Ale co [haftara] „Vaše celopaly přidejte [k obětem]“ (Jr 7,21), která nemá dvacet jeden [veršů], a [přesto] ji čteme? – Tam je to jiné, protože tam končí námět.

A tam, kde námět nekončí, ne? Vždyť řekl Rav Šmuel bar Aba: Mnohokrát jsem stál před rabim Jochananem, a když jsme přečetli deset veršů, řekl nám: Přestaňte. – Místo, kde je překladatel, je jiné. Neboť učil Rav Tachlifa bar Šmuel: Učili to jen o místě, kde není překladatel; ale v místě, kde je překladatel, [smí] přestat.

MIŠNA: Nepředříkává se Šema [za ostatní], nepředstupuje se před skříň [jako předmodlitel], kohanim nepozvedají ruce [k požehnání], nečte se z Tóry a nečte se haftara z Proroků,

nekoná se obřad stání a sezení [při pohřbu], neříká se požehnání truchlících ani útěcha truchlících ani požehnání ženichů a nesvolává se k požehnání po jídle s [Božím] jménem, [je-li přítomno] méně než deset. A [při odhadu vykupovaných] pozemků [je třeba] devět a kohen, a [u odhadu] člověka podobně.

GEMARA: Odkud to je? Řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Neboť Písmo říká: „A budu posvěcen uprostřed synů Izraele“ (Lv 22,32) – žádná věc svatosti ať není [konána, je-li jich] méně než deset.

Z čeho je to zřejmé? Neboť učil rabi Chija: Vyvozuje se „uprostřed“ – „uprostřed“. Zde je psáno: „A budu posvěcen uprostřed synů Izraele“, a tam je psáno: „Oddělte se z prostředka této obce“ (Nu 16,21).

A vyvozuje se „obec“ – „obec“, neboť je tam psáno: „Dokdy [budu snášet] tuto zlou obec?“ (Nu 14,27). Jako tam deset, tak i zde deset.

A nekoná se obřad stání a sezení [při počtu] menším než deset: Protože je třeba říci: „Vstaňte, drazí, vstaňte; posaďte se, drazí, posaďte se“, při méně než deseti to není slušné.

A neříká se požehnání truchlících a požehnání ženichů: Co je požehnání truchlících? Požehnání na náměstí. Neboť řekl rabi Jicchak, řekl rabi Jochanan: Požehnání truchlících [se říká] v deseti a truchlící se nezapočítávají; požehnání ženichů v deseti a ženichové se započítávají.

A nesvolává se k požehnání po jídle s [Božím] jménem [při počtu] menším než deset: Protože je třeba říci „Požehnejme našemu Bohu“, při méně než deseti to není slušné.

A [při odhadu] pozemků devět a kohen, a [u odhadu] člověka podobně: Odkud to je?

Řekl Šmuel: V [tom] oddílu je napsáno deset [výskytů slova] „kohen“; jeden je [potřeba] pro sebe sama a jeden k vyloučení, a ostatní jsou vyloučení po vyloučení, a vyloučení po vyloučení slouží jedině k zahrnutí: devět Izraelitů a jeden kohen.

Ale řekni [raději]: pět kohanim a pět Izraelitů! – Je to obtíž.

A [u odhadu] člověka podobně: Copak je člověk posvěcen?

Řekl rabi Abahu: [Jde o případ,] kdy říká: „Beru na sebe [zaplatit] svou cenu.“ Neboť se učí v baraitě: Kdo říká: „Beru na sebe svou cenu,“ toho odhadují jako otroka, a otrok je přirovnán k pozemkům, neboť je psáno: „A budete je odkazovat svým synům po sobě, aby je dědili jako vlastnictví“ (Lv 25,46).

MIŠNA: Kdo čte z Tóry, ať nečte méně než tři verše a ať nepředčítá překladateli více než jeden verš [najednou],