A ať nepředčítá překladateli více než jeden verš, a z Proroků tři verše; a jsou-li ty tři tři [samostatné] oddíly, čte po jednom, jako například: „Neboť tak praví Hospodin: Zadarmo jste byli prodáni“ (Iz 52,3); „Neboť tak praví Pán Hospodin: Do Egypta sestoupil můj lid nejprve“ (Iz 52,4); „A nyní, co tu mám, je výrok Hospodinův“ (Iz 52,5).
ולא יקרא למתורגמן יותר מפסוק אחד ובנביא ג' פסוקים ואם היו שלשתן שלש פרשיות קורא אחד אחד כגון (ישעיהו נב, ג) כי כה אמר ה' חנם נמכרתם (ישעיהו נב, ד) כי כה אמר ה' אלהים מצרים ירד עמי בראשונה (ישעיהו נב, ה) ועתה מה לי פה נאם ה':
V Prorocích se smí přeskakovat, ale v Tóře se nepřeskakuje: A postavili proti tomu: [Velekněz v Den smíření] čte „Po smrti“ (Lv 16,1) a „Avšak desátého“ (Lv 23,27) – a přece přeskakuje!
מדלגין בנביא ואין מדלגין בתורה: ורמינהי קורא (ויקרא טז, א) אחרי מות (ויקרא כג, כז) ואך בעשור והא קא מדלג
Ale vždyť k tomu [mišna] učí: V Prorocích se smí přeskakovat, ale v Tóře se nepřeskakuje; a jak daleko smí přeskočit? Tak, aby překladatel nemusel přestat. Z toho plyne, že v Tóře vůbec ne!
והא עלה קתני מדלגין בנביא ואין מדלגין בתורה ועד כמה הוא מדלג עד כדי שלא יפסוק התורגמן מכלל דבתורה כלל כלל לא
Nýbrž řekl Abaje: Není to obtíž: zde v jednom námětu, zde ve dvou námětech. A tak se také učí v baraitě: V Tóře se smí přeskakovat v jednom námětu a v Prorocích ve dvou námětech; zde i zde tak, aby překladatel nemusel přestat.
אלא אמר אביי לא קשיא כאן בענין אחד כאן בשתי עניינות והתניא מדלגין בתורה בענין אחד ובנביא בשני עניינין כאן וכאן בכדי שלא יפסוק התורגמן
Učí se v jiné baraitě: Nepřeskakuje se od proroka k prorokovi, ale v [knize] Dvanácti proroků se přeskakovat smí, jen ať nepřeskakuje od konce knihy k jejímu začátku.
תניא אידך אין מדלגין מנביא לנביא ובנביא של שנים עשר מדלג ובלבד שלא ידלג מסוף הספר לתחילתו:
MIŠNA: Kdo čte haftaru z Proroků, ten předříkává Šema, ten předstupuje před skříň a ten [jako kohen] pozvedá ruce [k požehnání]. A je-li nezletilý, předstupují místo něho jeho otec nebo jeho učitel.
מתני׳ המפטיר בנביא הוא פורס על שמע והוא עובר לפני התיבה והוא נושא את כפיו ואם היה קטן אביו או רבו עוברין על ידו
Učili jsme se: A je-li nezletilý, předstupují místo něho jeho otec nebo jeho učitel. Říkáš-li, [že je to] kvůli sporu – je snad nezletilý schopen sporu?
תנן ואם היה קטן אביו או רבו עוברין על ידו אי אמרת משום נצויי קטן בר נצויי הוא
A jak tedy? Kvůli úctě? Má snad nezletilý nárok na úctu? Nýbrž je tu úcta k jeho otci a úcta k jeho učiteli.
אלא מאי משום כבוד קטן בר כבוד הוא אלא איכא כבוד אביו וכבוד רבו
Originál: Megillah 24a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.