Menachot 109a מנחות

A proč? Ať se podívá, který spadl a který zemřel!

Mluvíš o kupci? Kupec je jiný [případ], neboť ten, kdo drží listinu, je v horším postavení.

Když jsi k tomu dospěl, můžeš říci i [u Rava Huny], že podkroví je horší, [a důvodem je, že] ten, kdo drží listinu, je v horším postavení.

MIŠNA: [Řekl-li:] „Zavazuji se k zápalné oběti,“ obětuje ji v Chrámu; a obětoval-li ji v domě Chonijově, nesplnil. „Zavazuji se k zápalné oběti, kterou obětuji v domě Chonijově“ – obětuje ji v Chrámu; a obětoval-li ji v domě Chonijově, splnil. Rabi Šimon říká: To není zápalná oběť.

„Hle, jsem nazír“ – oholí se v Chrámu; a oholil-li se v domě Chonijově, nesplnil. „Hle, jsem nazír, a oholím se v domě Chonijově“ – oholí se v Chrámu; a oholil-li se v domě Chonijově, splnil. Rabi Šimon říká: Ten není nazír.

GEMARA: „Splnil“? Vždyť ji [tím] zahubil!

Rav Hamnuna řekl: Stává se [případem toho], kdo řekne: Zavazuji se k zápalné oběti s podmínkou, že za ni nebudu odpovědný.

Rava mu řekl: Pak tedy závěr, který učí: „Hle, jsem nazír, a oholím se v domě Chonijově – oholí se v Chrámu; a oholil-li se v domě Chonijově, splnil“ – i tam se stává [případem toho], kdo řekne: Hle, jsem nazír s podmínkou, že nebudu odpovědný za jeho oběti? Nazír, dokud nepřinese své oběti, se nestává způsobilým!

Spíše řekl Rava: Tento člověk měl na mysli dar. Řekl: Stačí-li v domě Chonijově, [dobře], více se namáhat nemohu.

Také nazír: tento člověk měl v úmyslu se trápit. Řekl: Stačí-li v domě Chonijově, [dobře], více se namáhat a trápit nemohu.

A Rav Hamnuna ti řekne: U nazíra je to, jak říkáš; u zápalné oběti říká [vlastně]: s podmínkou, že za ni nebudu odpovědný.

I rabi Jochanan zastává tento [názor] Rava Hamnuny, neboť Raba bar bar Chana řekl jménem rabiho Jochanana: „Zavazuji se k zápalné oběti, kterou obětuji v domě Chonijově,“ a obětoval ji v zemi Izraele [mimo Chrám] – splnil a je trestán karetem.

Tak se také učí v baraitě: „Zavazuji se k zápalné oběti, kterou obětuji na poušti,“ a obětoval ji za Jordánem – splnil a je trestán karetem.

MIŠNA: Kohanim, kteří sloužili v domě Chonijově, nesmějí sloužit v Chrámu v Jeruzalémě, a netřeba říkat [ti, kteří sloužili] „jiné věci“ [modlám], jak je řečeno: „Avšak kněží výšin nevystupovali k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě, nýbrž jedli nekvašené chleby uprostřed svých bratří“ (2Kr 23,9). Jsou tedy jako ti s vadou: dostávají podíl a jedí, ale neobětují.

GEMARA: Rav Jehuda řekl: Kohen, který porazil [zvíře] pro modloslužbu – jeho oběť je libou vůní.

Rav Jicchak bar Avdimi řekl: Jaký je verš? „Protože jim sloužili před jejich modlami a byli domu Izraele kamenem úrazu k vině, proto jsem proti nim zvedl svou ruku, je výrok Pána Hospodina, a ponesou svou vinu“ (Ez 44,12); a po něm je psáno: „A nepřiblíží se ke mně, aby mi sloužili jako kněží“ (Ez 44,13). Konal-li službu, ano; porážka není službou.

Bylo řečeno: [Kohen, který] neúmyslně [vykonal] vykropení [modle] – Rav Nachman řekl: Jeho oběť je libou vůní. Rav Šešet řekl: Jeho oběť není libou vůní.

Rav Šešet řekl: Odkud to říkám? Neboť je psáno: „a byli domu Izraele kamenem úrazu k vině“ – není to snad buď kámen úrazu, nebo vina? „Kámen úrazu“ – neúmyslně, a „vina“ – úmyslně.

A Rav Nachman? Kámen úrazu, [který vede] k vině.

Rav Nachman řekl: Odkud to říkám? Neboť se učí v baraitě: „A kohen vykoná smíření za duši, která se neúmyslně provinila hříchem z omylu“ (Nu 15,28) – učí, že kohen získá smíření sám skrze sebe.

V čem? Řekneš-li při porážce – proč právě neúmyslně? I úmyslně! Není to snad při vykropení?

A Rav Šešet ti řekne: Vskutku při porážce, a [jde o neúmyslnost, neboť] při úmyslném [činu] se nestal služebníkem modloslužby.

A oba jsou v souladu se svými názory, neboť bylo řečeno: [Kohen, který] úmyslně [vykonal] porážku [modle] – Rav Nachman řekl: Jeho oběť je libou vůní. A Rav Šešet řekl: Jeho oběť není libou vůní.

Rav Nachman řekl: Jeho oběť je libou vůní, neboť nekonal službu. Rav Šešet řekl: Jeho oběť není libou vůní,