Menachot 12b מנחות

„nebo olivový objem“ u zbytků, neuvádí ani u odebrání hrsti [s úmyslem] jíst zbytky „nebo olivový objem“. A v závěru učí: „je to pigul a podléhá se za něj vyobcování“. Z toho je zřejmé, že obětování v kouři pro ně má účinek.

Abaje mu řekl: Ne, podle koho to je? Podle rabiho Elazara, neboť jsme se učili [v Mišně]: Hrst, kadidlo, vonné kadidlo, moučná oběť kohanů, moučná oběť pomazaného kohena a moučná oběť úliteb – obětoval-li z kterékoli z nich olivový objem venku, je povinen [trestem]; a rabi Elazar [ho] osvobozuje, dokud neobětuje celou.

Protože u obětování hrsti v kouři neuvádí „nebo olivový objem z její hrsti venku“, neuvádí ani u zbytků „nebo olivový objem“.

Kdyby to bylo podle rabiho Elazara, [místo] „obětovat v kouři její hrst“ by měl říci „obětovat v kouři její hrst a její kadidlo“, neboť jsme se učili [v Mišně]: Hrst a kadidlo – obětoval-li jedno z nich venku, je povinen; a rabi Elazar [ho] osvobozuje, dokud neobětuje obojí.

Bylo to potřebné jen pro hrst z moučné oběti hříšníka [která kadidlo nemá].

A tanna se namáhal, aby nás učil [o] hrsti z moučné oběti hříšníka? – Ano. A tak když přišel Rav Dimi, řekl, že řekl rabi Elazar: Jde o hrst z moučné oběti hříšníka a je to [podle] rabiho Elazara.

Rava se vrátil a řekl: To, co jsem řekl, není nic, neboť bylo učeno [v baraitě]: „Je to nejsvětější“ (Lv 24,9) – že rozlomí-li se jeden z jejích bochníků, všechny bochníky jsou neplatné.

Z toho [plyne], že když [jeden] vyšel [ven], ty, které jsou uvnitř, jsou platné. Od koho jsi slyšel, že říká, že kropení má účinek pro to, co vyšlo? Je to rabi Akiva. A říká, že [když] se rozlomí – ne.

Abaje mu řekl: Uvádí snad [baraita] „když vyšel“? Možná [plyne]: když se stal nečistým, ty [ostatní] jsou platné,

a to z jakého důvodu? Protože čelenka (cic) smiřuje. Ale když vyšel – ne. A je to rabi Eliezer, který říká, že kropení nemá účinek pro to, co vyšlo.

A podle práva by měl učit také „vyšel“; a to, že učí „rozlomí se“, nás učí toto: i když se rozlomí, ačkoli je uvnitř, obětování v kouři pro něj nemá účinek. Ale podle rabiho Akivy, který říká, že kropení má účinek pro to, co vyšlo, má obětování v kouři účinek i pro úbytek.

MIŠNA: [S úmyslem] jíst poloviční olivový objem a obětovat v kouři poloviční olivový objem – je platná, neboť jedení a obětování v kouři se nesčítají.

GEMARA: Důvod je, že [jde o úmysl] jíst a obětovat v kouři; z toho [plyne], že [úmysl] jíst a jíst věc, která se obvykle nejí, se sčítá.

Ale vždyť v první části učí: „jíst věc, která se obvykle jí, a obětovat v kouři věc, která se obvykle obětuje v kouři“ – věc, která se obvykle jí, ano; která se obvykle nejí, ne. Kdo [to] učil?

Rabi Jirmeja řekl: Podle koho to je? Podle rabiho Eliezera, který říká, že se [úmysl] přenáší z jedení člověkem na „jedení“ oltářem a z „jedení“ oltářem na jedení člověkem,

neboť jsme se učili [v Mišně]: Kdo odebírá hrst z moučné oběti [s úmyslem] jíst věc, která se obvykle nejí, nebo obětovat v kouři věc, která se obvykle neobětuje v kouři, [oběť] je platná; a rabi Eliezer [ji] prohlašuje za neplatnou.

Abaje řekl: Můžeš říci, že je to [podle] rabínů. Neříkej: „z toho [plyne], že jíst a jíst věc, která se obvykle nejí“; řekni spíše: „z toho [plyne], že jíst a jíst věc, která se obvykle jí“ [se sčítá].

A co nás tím učí? Vždyť to výslovně učí: „[S úmyslem] jíst olivový objem venku a olivový objem zítra, olivový objem zítra a olivový objem venku, poloviční olivový objem venku a poloviční olivový objem zítra, poloviční olivový objem zítra a poloviční olivový objem venku – je neplatná, ale nepodléhá vyobcování.“