Menachot 26b מנחות

a pojal o ní úmysl ať mimo její místo, ať mimo její čas, je neplatná a není v tom karet.

(Jiná verze:) Pojal-li o ní úmysl mimo její místo, je neplatná a není v tom karet; mimo její čas, je to piggul a je za to trest karet – slova rabiho Elazara a rabiho Šimona.

A mudrci říkají: Jakmile ji dal do levé, znehodnotil ji tím podáním. Proč? Protože vyžaduje posvěcení v nádobě; a jakmile ji dal do levé, stala se jako krev, která se vylila z hrdla zvířete na podlahu a [kohen] ji sebral, jež je neplatná.

Z toho plyne, že rabi Elazar a rabi Šimon nevyžadují vložení do nádoby. To je vyvrácení Rava Nachmana. – Vskutku vyvrácení.

Co se týče rabiho Jehudy, syna rabiho Chiji: [tato baraita] podporuje rabiho Janaje; máme říci, že je to [pro něho] vyvrácení?

Rabi Janaj ti řekne: Já mluvím podle tanaa [baraity] o pálení, a ten neučí rozděleně.

Spálil-li její hrst ve dvou dávkách, je platná. Rabi Jehošua ben Levi řekl: Ve dvou dávkách, ale ne ve dvakrát dvou dávkách. A rabi Jochanan řekl: Ve dvou dávkách, a dokonce i ve dvakrát dvou dávkách.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rabi Zeira řekl: Rozdíl mezi nimi je v tom, zda existuje hrst menší než dvě olivy a zda existuje spálení menší než objem olivy.

Rabi Jehošua ben Levi soudí: Neexistuje hrst menší než dvě olivy a neexistuje spálení menší než objem olivy. A rabi Jochanan soudí: Existuje hrst menší než dvě olivy a existuje spálení menší než objem olivy.

Bylo řečeno: Od kdy hrst dovoluje zbytky k jedení? Rabi Chanina říká: Jakmile se jí zmocní oheň. Rabi Jochanan řekl: Jakmile oheň zachvátí její většinu.

Rav Jehuda řekl Rabovi bar Rav Jicchakovi: Vysvětlím ti důvod rabiho Jochanana. Verš praví: „a hle, stoupal dým země jako dým z pece“ (Gn 19,28) – pec nevydává dým, dokud oheň nezachvátí její většinu.

Ravin bar Rav Ada řekl Ravovi: Tvoji žáci říkají, že Rav Amram řekl: Učili jsme: Odtud znám jen věci, jež se obvykle obětují v noci, jako údy a tukové části, které vynáší a spaluje od západu slunce a které se stravují po celou noc.

Věci, jež se obvykle obětují ve dne, jako hrst, kadidlo, vonidlo, moučná oběť kohanim, moučná oběť pomazaného kohena a moučná oběť úliteb, které vynáší a spaluje od západu slunce –

vždyť jsi řekl, že se obvykle obětují ve dne! Nýbrž: se západem slunce, takže se stravují po celou noc – odkud to víme? Verš praví: „Toto je zákon zápalné oběti“ (Lv 6,2) – rozšířil.

Vždyť se západem slunce nenajdeš, že by oheň zachvátil její většinu! – Není to obtíž: zde jde o to, aby je [oltář] podržel, tam o dovolení [zbytků].

Rabi Elazar to učí „od západu slunce“ a vykládá to o těch, které odskočily [z oltáře]. A tak když přišel Rav Dimi, řekl: Rabi Janaj [to vykládal] o těch, které odskočily.

A řekl snad rabi Janaj tak? Vždyť rabi Janaj řekl: Vonidlo, které odskočilo z oltáře – ani jeho zrnka se nevracejí. A Rav Chanina bar Minjomi učil ze školy rabiho Eliezera ben Jaakova: „kterou oheň stráví, zápalnou oběť na oltáři“ (Lv 6,3) – nestrávené zbytky zápalné oběti vracíš, ale nestrávené zbytky vonidla nevracíš. – Vyškrtni odtud vonidlo.

Rabi Asi řekl: Když rabi Elazar zkoumal [traktát] Menachot, ptal se takto (ptal se rabi Elazar): Hrst, kterou uložil [na oltář] a na ni navršil hranici [dříví] – jak to je? Je to způsob spalování, nebo to není způsob spalování? – Zůstává to nerozhodnuto.

Chizkija se ptal: Údy, které uložil a na ně navršil hranici – jak to je? Milosrdný řekl „na dříví“ – přesně na dříví? Nebo snad, protože je psán jiný verš: „kterou oheň stráví, zápalnou oběť na oltáři“ (Lv 6,3), chce-li, učiní tak, a chce-li, učiní onak? – Zůstává to nerozhodnuto.

Rabi Jicchak Nafcha se ptal: Údy, které uložil po stranách hranice – jak to je? Podle toho, kdo říká, že „na“ znamená doslova na, se tě to netýká,