Menachot 44a מנחות

je níž [než žena; proto se má žehnat za něj].

Rabíni učili: Chilazon – jeho tělo se podobá moři, jeho podoba se podobá rybě, vynořuje se jednou za sedmdesát let a jeho krví se barví modř [techelet]; proto je jeho cena vysoká.

Učí se: Rabi Natan řekl: Není v Tóře zapsáno žádné přikázání, byť lehké, jehož odměna by nebyla v tomto světě; a [jak velká je] ve světě budoucím, nevím. Jdi a pouč se z přikázání cicit.

Stalo se, že jistý muž, který byl pečlivý v přikázání cicit, uslyšel, že v přímořských městech je nevěstka, která si bere za svou mzdu čtyři sta zlatých. Poslal jí čtyři sta zlatých a ona mu určila čas. Když jeho čas nastal, přišel a usedl u vchodu.

Vešla její služka a řekla jí: Ten muž, který ti poslal čtyři sta zlatých, přišel a sedí u vchodu. Ona řekla: Ať vejde. Vešel. Připravila mu sedm lůžek, šest stříbrných a jedno zlaté, a mezi každým z nich stříbrný žebřík, a nejvyšší [byl] zlatý.

Vystoupila a usedla nahá na nejvyšší [lůžko] a i on vystoupil, aby nahý usedl naproti ní. Tu přišly jeho čtyři cicit a udeřily ho do tváře. Svezl se dolů a usedl na zem, a i ona se svezla a usedla na zem. Řekla mu: Při Římu [přísahám], že tě nepustím, dokud mi neřekneš, jakou vadu jsi na mně spatřil.

Řekl jí: Při [chrámové] službě [přísahám], že jsem neviděl ženu tak krásnou jako ty. Ale je jedno přikázání, které nám přikázal Hospodin, náš Bůh, a jmenuje se cicit, a je o něm psáno: „Já jsem Hospodin, váš Bůh“ (Nu 15,41) dvakrát – Já jsem ten, kdo potrestá, a Já jsem ten, kdo odplatí odměnou. Nyní se mi [cicit] zjevily jako čtyři svědkové.

Řekla mu: Nepustím tě, dokud mi neřekneš, jak se jmenuješ, jak se jmenuje tvé město, jak se jmenuje tvůj učitel a jak se jmenuje tvůj dům studia, v němž studuješ Tóru. Napsal [to] a dal jí to do ruky.

Vstala a rozdělila všechen svůj majetek: třetinu království, třetinu chudým a třetinu si vzala s sebou, kromě oněch lůžek.

Přišla do domu studia rabiho Chiji a řekla mu: Rabi, přikaž o mně, ať mě učiní proselytkou. Řekl jí: Má dcero, nepohlédla jsi snad na jednoho z žáků? Vytáhla ten list ze své ruky a dala mu jej. Řekl jí: Jdi, získej to, co sis koupila.

Táž lůžka, která mu prostřela v zákazu, mu [nyní] prostřela v dovolení. To je jeho odměna v tomto světě; a [jak velká je] ve světě budoucím, nevím.

Rav Jehuda řekl: Vypůjčený plášť [talit] je po celých třicet dní osvobozen od cicit; od té doby dále je zavázán.

Tak se učí i [v baraitě]: Kdo bydlí v hostinci v zemi Izraele, a kdo si najme dům mimo zemi, je po celých třicet dní osvobozen od mezuzy; od té doby dále je zavázán. Kdo si však najme dům v zemi Izraele, připevní mezuzu okamžitě, kvůli osidlování země Izraele.

„Tefilin ruky nebrání [tefilin hlavy].“ Rav Chisda řekl: To se učilo jen tehdy, když je má; ale když je nemá, brání.

Řekli mu: Ty jsi to řekl? Řekl jim: Ne. [Naopak,] je snad tak, že kdo nemá dvě přikázání, nemá konat ani jedno? A co si myslel zpočátku? [Byl to] preventivní zákaz, aby snad nebyl nedbalý.

Rav Šešet řekl: Každý, kdo si neklade tefilin, přestupuje osm přikázání [konej].

A každý, kdo nemá cicit na svém oděvu, přestupuje pět přikázání [konej].

A každý kohen, který nevystoupí na pódium [k požehnání kohanim], přestupuje tři přikázání [konej].

Každý, kdo nemá mezuzu na svých dveřích, přestupuje dvě přikázání [konej]: „A napíšeš je“, „a napíšeš je“.

A Reš Lakiš řekl: Každý, kdo si klade tefilin, prodlužuje [své] dny, jak je řečeno: