A co dělají [rabíni] s tímto [veršem] „jímž se zahaluješ“? Potřebují jej k tomu, co se učí [v baraitě]: „Na čtyřech cípech svého oděvu“ (Dt 22,12) – čtyřech, a ne třech.
האי אשר תכסה בה מאי עבדי ליה מיבעי להו לכדתניא (דברים כב, יב) על ארבע כנפות כסותך ארבע ולא שלש
Ty říkáš „čtyřech, a ne třech“ – nebo snad jen „čtyřech, a ne pěti“? Když [Písmo] říká „jímž se zahaluješ“, je tím zahrnut [i oděv] s pěti [cípy]. Jak tedy naplním „na čtyřech“? Čtyřech, a ne třech.
אתה אומר ארבע ולא שלש או אינו אלא ארבע ולא חמש כשהוא אומר אשר תכסה בה הרי בעלת חמש אמור ומה אני מקיים על ארבע ארבע ולא שלש
A proč ses rozhodl zahrnout [oděv] s pěti a vyloučit [oděv] se třemi? Zahrnuji [oděv] s pěti, protože v pěti jsou obsaženy čtyři, a vylučuji [oděv] se třemi, protože ve třech čtyři obsaženy nejsou.
ומה ראית לרבות בעלת חמש ולהוציא בעלת שלש מרבה אני בעלת חמש שיש בכלל חמש ארבע ומוציא אני בעלת שלש שאין בכלל שלש ארבע
A co dělají rabíni s tímto [veršem] „a uvidíte jej“ (Nu 15,39)? Potřebují jej k tomu, co se učí [v baraitě]: „A uvidíte jej a rozpomenete se“ – viz toto přikázání a rozpomeň se na jiné přikázání, které na něm závisí. A které to je? To je čtení Šema, neboť jsme se učili [v mišně]: Odkdy se čte Šema ráno? Jakmile člověk rozezná mezi modrou [techelet] a bílou.
ורבנן האי (במדבר טו, לט) וראיתם אותו מאי עבדי ליה מיבעי להו לכדתניא וראיתם אותו וזכרתם ראה מצוה זו וזכור מצוה אחרת התלויה בו ואיזו זו זו קרית שמע דתנן מאימתי קורין את שמע בשחרית משיכיר בין תכלת ללבן
A v jiné baraitě se učí: „A uvidíte jej a rozpomenete se“ – viz toto přikázání a rozpomeň se na jiné přikázání, které je mu nablízku. A které to je? To je přikázání o smíšeninách [kilajim], jak je psáno: „Neobleč smíšeninu, vlnu a len dohromady. Třásně si uděláš“ (Dt 22,11–12).
ותניא אידך וראיתם אותו וזכרתם ראה מצוה זו וזכור מצוה אחרת הסמוכה לה ואיזו זו זו מצות כלאים דכתיב (דברים כב, יא) לא תלבש שעטנז צמר ופשתים יחדו גדילים תעשה לך
V jiné baraitě se učí: „A uvidíte jej a rozpomenete se na všechna přikázání Hospodinova“ – jakmile se člověk stal zavázán tímto přikázáním, stal se zavázán všemi přikázáními. A to je [názor]rabiho Šimona, který říká, že [cicit] je přikázání [konej], které je vázáno na čas.
תניא אידך וראיתם אותו וזכרתם את כל מצות ה' כיון שנתחייב אדם במצוה זו נתחייב בכל מצות כולן ור"ש היא דאמר מצות עשה שהזמן גרמא היא
A v jiné baraitě se učí: „A uvidíte jej a rozpomenete se… a budete činit“ – vidění vede k rozpomenutí, rozpomenutí vede k činu. A rabi Šimon bar Jochaj říká: Každý, kdo je horlivý v tomto přikázání, je hoden přijmout tvář Šechiny. Zde je psáno „a uvidíte jej [oto]“ a tam je psáno: „Hospodina, svého Boha, se boj a jemu [oto] služ“ (Dt 6,13).
ותניא אידך וראיתם אותו וזכרתם ועשיתם ראיה מביאה לידי זכירה זכירה מביאה לידי עשיה ורשב"י אומר כל הזריז במצוה זו זוכה ומקבל פני שכינה כתיב הכא וראיתם אותו וכתיב התם (דברים ו, יג) את ה' אלהיך תירא ואותו תעבוד
Rabíni učili: Milovaní jsou Izraelci, neboť je Svatý, budiž požehnán, obklopil přikázáními: tefilin na jejich hlavách, tefilin na jejich pažích, cicit na jejich oděvech a mezuzou na jejich dveřích. A o nich řekl David: „Sedmkrát za den tě chválím pro tvé spravedlivé soudy“ (Ž 119,164).
ת"ר חביבין ישראל שסיבבן הקב"ה במצות תפילין בראשיהן ותפילין בזרועותיהן וציצית בבגדיהן ומזוזה לפתחיהן ועליהן אמר דוד (תהלים קיט, קסד) שבע ביום הללתיך על משפטי צדקך
A když David vešel do lázně a uviděl se stát nahý, řekl: Běda mi, že stojím nahý bez přikázání! Když si však vzpomněl na obřízku na svém těle, uklidnil se. Když vyšel, složil o ní píseň, jak je řečeno: „Předzpěvákovi, na osmistrunnou, žalm Davidův“ (Ž 12,1) – o obřízce, která byla dána osmého [dne].
ובשעה שנכנס דוד לבית המרחץ וראה עצמו עומד ערום אמר אוי לי שאעמוד ערום בלא מצוה וכיון שנזכר במילה שבבשרו נתיישבה דעתו לאחר שיצא אמר עליה שירה שנאמר (תהלים יב, א) למנצח על השמינית מזמור לדוד על מילה שניתנה בשמיני
Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Každý, kdo má tefilin na hlavě, tefilin na paži, cicit na oděvu a mezuzu na dveřích, je ve všem upevněn, aby nezhřešil, jak je řečeno: „Trojitá šňůra se jen tak nepřetrhne“ (Kaz 4,12), a [Písmo] říká: „Anděl Hospodinův táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vysvobozuje je“ (Ž 34,8).
רבי אליעזר בן יעקב אומר כל שיש לו תפילין בראשו ותפילין בזרועו וציצית בבגדו ומזוזה בפתחו הכל בחיזוק שלא יחטא שנאמר (קהלת ד, יב) והחוט המשולש לא במהרה ינתק ואומר (תהלים לד, ח) חונה מלאך ה' סביב ליראיו ויחלצם
Učí se: Rabi Meir říkával: Čím se liší modř [techelet] ode všech ostatních barev? Tím, že modř se podobá moři, moře se podobá obloze a obloha Trůnu slávy, jak je řečeno: „Pod jeho nohama bylo cosi jako dlažba ze safíru, jasné jako samo nebe“ (Ex 24,10), a je psáno: „Cosi jako kámen safír, podoba trůnu“ (Ez 1,26).
תניא היה ר' מאיר אומר מה נשתנה תכלת מכל מיני צבעונין מפני שהתכלת דומה לים וים דומה לרקיע ורקיע לכסא הכבוד שנאמר (שמות כד, י) ותחת רגליו כמעשה לבנת הספיר וכעצם השמים לטהר וכתיב (יחזקאל א, כו) כמראה אבן ספיר דמות כסא
Učí se: Rabi Meir říkával: Trest za [vynechání] bílé [nitě] je větší než trest za [vynechání] modré. Podobenství – čemu se ta věc podobá? Králi z masa a krve, který řekl dvěma svým služebníkům; jednomu řekl: Přines mi pečeť z hlíny, a druhému řekl: Přines mi pečeť ze zlata. Oba to zanedbali a nepřinesli. Čí trest je větší? Musíš říci: toho, jemuž řekl: Přines mi pečeť z hlíny, a on ji nepřinesl.
תניא היה רבי מאיר אומר גדול עונשו של לבן יותר מעונשו של תכלת משל למה הדבר דומה למלך בשר ודם שאמר לשני עבדיו לאחד אמר הבא לי חותם של טיט ולאחד אמר הבא לי חותם של זהב ופשעו שניהם ולא הביאו איזה מהן עונשו מרובה הוי אומר זה שאמר לו הבא לי חותם של טיט ולא הביא
Učí se: Rabi Meir říkával: Člověk je povinen pronést sto požehnání každý den, jak je řečeno: „A nyní, Izraeli, co [ma] od tebe žádá Hospodin, tvůj Bůh“ (Dt 10,12)[čti: „sto“ – mea].
תניא היה רבי מאיר אומר חייב אדם לברך מאה ברכות בכל יום שנאמר (דברים י, יב) ועתה ישראל מה ה' אלהיך שואל מעמך
Učí se: Rabi Meir říkával: Člověk je povinen pronést každý den tři požehnání, a to: „který mě učinil Izraelitou“, „který mě neučinil ženou“, „který mě neučinil nevzdělancem“.
תניא היה ר"מ אומר חייב אדם לברך שלש ברכות בכל יום אלו הן שעשאני ישראל שלא עשאני אשה שלא עשאני בור
Rav Acha bar Jaakov zaslechl svého syna, jak žehná: „který mě neučinil nevzdělancem“. Řekl mu: Až tak daleko [zajdeš]? [Syn] mu řekl: A co tedy mám žehnat? „Který mě neučinil otrokem“? Ale to je totéž jako žena! [Otec odpověděl:] Otrok
רב אחא בר יעקב שמעיה לבריה דהוה קא מברך שלא עשאני בור אמר ליה כולי האי נמי אמר ליה ואלא מאי מברך שלא עשאני עבד היינו אשה עבד
Originál: Menachot 43b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.