Menachot 43b מנחות

A co dělají [rabíni] s tímto [veršem] „jímž se zahaluješ“? Potřebují jej k tomu, co se učí [v baraitě]: „Na čtyřech cípech svého oděvu“ (Dt 22,12) – čtyřech, a ne třech.

Ty říkáš „čtyřech, a ne třech“ – nebo snad jen „čtyřech, a ne pěti“? Když [Písmo] říká „jímž se zahaluješ“, je tím zahrnut [i oděv] s pěti [cípy]. Jak tedy naplním „na čtyřech“? Čtyřech, a ne třech.

A proč ses rozhodl zahrnout [oděv] s pěti a vyloučit [oděv] se třemi? Zahrnuji [oděv] s pěti, protože v pěti jsou obsaženy čtyři, a vylučuji [oděv] se třemi, protože ve třech čtyři obsaženy nejsou.

A rabi Šimon? Odvozuje to ze slova „jímž“. A rabíni? Ze slova „jímž“ nic nevyvozují.

A co dělají rabíni s tímto [veršem] „a uvidíte jej“ (Nu 15,39)? Potřebují jej k tomu, co se učí [v baraitě]: „A uvidíte jej a rozpomenete se“ – viz toto přikázání a rozpomeň se na jiné přikázání, které na něm závisí. A které to je? To je čtení Šema, neboť jsme se učili [v mišně]: Odkdy se čte Šema ráno? Jakmile člověk rozezná mezi modrou [techelet] a bílou.

A v jiné baraitě se učí: „A uvidíte jej a rozpomenete se“ – viz toto přikázání a rozpomeň se na jiné přikázání, které je mu nablízku. A které to je? To je přikázání o smíšeninách [kilajim], jak je psáno: „Neobleč smíšeninu, vlnu a len dohromady. Třásně si uděláš“ (Dt 22,11–12).

V jiné baraitě se učí: „A uvidíte jej a rozpomenete se na všechna přikázání Hospodinova“ – jakmile se člověk stal zavázán tímto přikázáním, stal se zavázán všemi přikázáními. A to je [názor] rabiho Šimona, který říká, že [cicit] je přikázání [konej], které je vázáno na čas.

V jiné baraitě se učí: „A uvidíte jej a rozpomenete se na všechna přikázání Hospodinova“ – toto přikázání váží tolik jako všechna přikázání dohromady.

A v jiné baraitě se učí: „A uvidíte jej a rozpomenete se… a budete činit“ – vidění vede k rozpomenutí, rozpomenutí vede k činu. A rabi Šimon bar Jochaj říká: Každý, kdo je horlivý v tomto přikázání, je hoden přijmout tvář Šechiny. Zde je psáno „a uvidíte jej [oto]“ a tam je psáno: „Hospodina, svého Boha, se boj a jemu [oto] služ“ (Dt 6,13).

Rabíni učili: Milovaní jsou Izraelci, neboť je Svatý, budiž požehnán, obklopil přikázáními: tefilin na jejich hlavách, tefilin na jejich pažích, cicit na jejich oděvech a mezuzou na jejich dveřích. A o nich řekl David: „Sedmkrát za den tě chválím pro tvé spravedlivé soudy“ (Ž 119,164).

A když David vešel do lázně a uviděl se stát nahý, řekl: Běda mi, že stojím nahý bez přikázání! Když si však vzpomněl na obřízku na svém těle, uklidnil se. Když vyšel, složil o ní píseň, jak je řečeno: „Předzpěvákovi, na osmistrunnou, žalm Davidův“ (Ž 12,1) – o obřízce, která byla dána osmého [dne].

Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Každý, kdo má tefilin na hlavě, tefilin na paži, cicit na oděvu a mezuzu na dveřích, je ve všem upevněn, aby nezhřešil, jak je řečeno: „Trojitá šňůra se jen tak nepřetrhne“ (Kaz 4,12), a [Písmo] říká: „Anděl Hospodinův táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vysvobozuje je“ (Ž 34,8).

Učí se: Rabi Meir říkával: Čím se liší modř [techelet] ode všech ostatních barev? Tím, že modř se podobá moři, moře se podobá obloze a obloha Trůnu slávy, jak je řečeno: „Pod jeho nohama bylo cosi jako dlažba ze safíru, jasné jako samo nebe“ (Ex 24,10), a je psáno: „Cosi jako kámen safír, podoba trůnu“ (Ez 1,26).

Učí se: Rabi Meir říkával: Trest za [vynechání] bílé [nitě] je větší než trest za [vynechání] modré. Podobenství – čemu se ta věc podobá? Králi z masa a krve, který řekl dvěma svým služebníkům; jednomu řekl: Přines mi pečeť z hlíny, a druhému řekl: Přines mi pečeť ze zlata. Oba to zanedbali a nepřinesli. Čí trest je větší? Musíš říci: toho, jemuž řekl: Přines mi pečeť z hlíny, a on ji nepřinesl.

Učí se: Rabi Meir říkával: Člověk je povinen pronést sto požehnání každý den, jak je řečeno: „A nyní, Izraeli, co [ma] od tebe žádá Hospodin, tvůj Bůh“ (Dt 10,12) [čti: „sto“ – mea].

Rav Chija, syn Rav Avji, se o Šabatu a o svátcích namáhal a doplňoval je [na sto] pomocí koření a lahůdek.

Učí se: Rabi Meir říkával: Člověk je povinen pronést každý den tři požehnání, a to: „který mě učinil Izraelitou“, „který mě neučinil ženou“, „který mě neučinil nevzdělancem“.

Rav Acha bar Jaakov zaslechl svého syna, jak žehná: „který mě neučinil nevzdělancem“. Řekl mu: Až tak daleko [zajdeš]? [Syn] mu řekl: A co tedy mám žehnat? „Který mě neučinil otrokem“? Ale to je totéž jako žena! [Otec odpověděl:] Otrok