GEMARA: Rabíni učili: „A jejich moučná oběť a jejich úlitby“ (Nu 29,18) – přines moučnou oběť a potom přines úlitby. Rabi říká: „Obětní hod a úlitby“ (Lv 23,37) – přines obětní hod a potom přines úlitby.
גמ׳ ת"ר (במדבר כט, יח) ומנחתם ונסכיהם הבא מנחה ואחר כך הבא נסכים רבי אומר זבח ונסכים הבא זבח ואחר כך הבא נסכים
A Rabi – vždyť je psáno „a jejich moučná oběť a jejich úlitby“? Ten [verš] potřebuje k [výkladu]: „jejich moučná oběť a jejich úlitby“ – i v noci; „jejich moučná oběť a jejich úlitby“ – i nazítří.
ורבי נמי הכתיב ומנחתם ונסכיהם ההוא מיבעי למנחתם ונסכיהם בלילה ומנחתם ונסכיהם אפילו למחר
A rabíni – vždyť je psáno „obětní hod a úlitby“? Ten [verš] potřebují k [výroku] Zeiriho, neboť Zeiri řekl: Úlitby se posvěcují jen poražením obětního zvířete.
ורבנן נמי הכתיב זבח ונסכים ההוא מיבעי ליה לכדזעירי דאמר זעירי אין נסכים מתקדשין אלא בשחיטת הזבח
Ale i Rabi potřebuje [verš] k [výroku] Zeiriho, a i rabíni potřebují [verš] k [výkladu] „jejich moučná oběť a jejich úlitby“ – i v noci, „jejich moučná oběť a jejich úlitby“ – i nazítří.
Spíše: u těch, které přicházejí spolu s obětí, se nikdo nepře, že [nejprve] moučná oběť a potom úlitby, neboť je psáno „zápalná oběť a moučná oběť“. Přou se o ty, které přicházejí samostatně: rabíni soudí, že protože u těch, které přicházejí s obětí, [je pořadí] moučná oběť a potom úlitby, tak i u samostatných [je pořadí] moučná oběť a potom úlitby.
אלא בבאים עם הזבח דכ"ע לא פליגי דמנחה ואחר כך נסכים דהכתיב עולה ומנחה כי פליגי בבאין בפני עצמן רבנן סברי מדבאין עם הזבח מנחה ואחר כך נסכים בפני עצמן נמי מנחה ואחר כך נסכים
A Rabi[soudí]: Tam [je to tak] proto, že když [Písmo] začalo tím, co se jí, dokončilo celou záležitost toho, co se jí; ale u samostatných mají přednost úlitby, protože se nad nimi pěje píseň [levitů].
ורבי התם הוא דאיידי דאתחיל באכילה גמר לה לכולא מילתא דאכילה אבל בפני עצמן נסכים עדיפי הואיל דמיתאמרא שירה עלייהו:
Rabíni učili: Odkud [víme], že u všech [krví], které se dávají na vnější oltář, jestliže je dal jedním darem, dosáhl smíření? Neboť je řečeno: „A krev tvých obětí bude vylita na oltář Hospodina, tvého Boha“ (Dt 12,27).
ת"ר מנין לכל הניתנין על מזבח החיצון שנתנן במתנה אחת שכיפר שנאמר (דברים יב, כז) ודם זבחיך ישפך על מזבח ה' אלהיך:
MIŠNA: Býci, berani a beránci si navzájem nebrání. Rabi Šimon říká: Jestliže měli mnoho býků, ale neměli [dost] úliteb, ať přinesou jednoho býka s úlitbami, a ne aby obětovali všechny bez úliteb.
מתני׳ הפרים והאילים והכבשים (והשעירים) אינן מעכבין זה את זה ר' שמעון [אומר] אם היו להם פרים מרובים ולא היו להם נסכים יביא פר אחד ונסכים ולא יקריבו כולם בלא נסכים:
GEMARA: O kterých býcích a beráncích je řeč? Kdybys řekl o těch ze [svátku] Sukot – je u nich přece psáno „podle předpisu“, „podle jejich předpisu“ (Nu 29,6 aj.)[což značí, že si brání].
Spíše [jde o ty] z novoluní a ze Šavuot, [uvedené] v knize Numeri.
אלא דר"ח ועצרת דחומש הפקודים
Originál: Menachot 44b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.