Menachot 63b מנחות

Cožpak je řečeno „obětní dar“, „obětní dar“ dvakrát? Vždyť je řečen jen jeden obětní dar a jsou u něho řečeny bochníky i oplatky.

Nyní tedy: chce-li přinést bochníky, přinese [je]; oplatky, přinese [je]; polovinu bochníků a polovinu oplatek, přinese [je], smísí je a vezme hrst z obou. A jestliže vzal hrst a do ruky mu přišlo [jen] z jednoho [druhu] za oba, učinil zadost.

Rabi Josi, syn rabi Jehudy, říká: Odkud [víme], že kdo řekne: „Beru na sebe pečenou moučnou oběť“, nepřinese polovinu bochníků a polovinu oplatek? Písmo říká: „A každá moučná oběť, která se peče v peci, a vše, co je připraveno v kastrolu a na pánvi, patří knězi, který ji přináší. A každá moučná oběť smísená s olejem nebo suchá patří všem synům Áronovým“ (Lv 7,9–10).

Jako „každá“, o níž se mluví dole, [zahrnuje] dva oddělené druhy, tak i „každá“, o níž se mluví nahoře, [zahrnuje] dva oddělené druhy.

Rabi Jehuda přece mluví dobře? Rabi Šimon ti řekne: Protože je psáno „s olejem“, „s olejem“ [dvakrát], je to, jako by bylo psáno „obětní dar“, „obětní dar“.

A rabi Šimon? Kdyby nebylo psáno „s olejem“, „s olejem“, řekl bych: pouze polovinu bochníků a polovinu oplatek; ale bochníky samotné a oplatky samotné – řekni, že ne. Učí nás [, že ano].

[Názor] rabi Josiho, syna rabi Jehudy, je [přece] totéž, co [názor] jeho otce! Je mezi nimi rozdíl [v tom], když to [přesto] učinil.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Všechny moučné oběti“.

MIŠNA: Rabi Jišmael říká: Omer přicházel o Šabatu ze tří sea a ve všední den z pěti. A mudrci říkají: Ať o Šabatu, nebo ve všední den, přicházel ze tří.

Rabi Chanina, zástupce kohanů, říká: O Šabatu byl sklízen jedním [člověkem], jedním srpem a do jednoho koše, a ve všední den třemi, do tří košů a třemi srpy. A mudrci říkají: Ať o Šabatu, nebo ve všední den, třemi, do tří košů a třemi srpy.

GEMARA: Rabíni [to] zastávají dobře: vybraná desetina přichází ze tří sea, a není rozdíl mezi všedním dnem a Šabatem.

Ale co zastává rabi Jišmael? Jestliže zastává, že vybraná desetina přichází jen z pěti, [měla by tak přicházet] i o Šabatu; jestliže přichází ze tří, [měla by tak přicházet] i ve všední den.

Rava řekl: Rabi Jišmael zastává, že vybraná desetina přichází bez námahy z pěti a s námahou ze tří. Ve všední den ji přinášíme z pěti, neboť tak je věc vybranější; o Šabatu je lepší, aby se rozmnožila jedna práce – prosévání –, než aby se rozmnožilo mnoho prací.

Raba řekl: Rabi Jišmael a rabi Jišmael, syn rabi Jochanana ben Beroky, řekli totéž. Neboť se učí: Připadne-li čtrnáctý [nisanu] na Šabat, stahuje pesachového beránka [jen] po hruď; [to jsou] slova rabi Jišmaele, syna rabi Jochanana ben Beroky. A mudrci říkají: [Stahuje ho], dokud ho celého nestáhne.

Cožpak rabi Jišmael, syn rabi Jochanana ben Beroky, neřekl tam: kdekoli je to možné, nenamáháme se? I zde: protože je to možné, nenamáháme se.

Odkud [to víš]? Snad rabi Jišmael říká [svůj názor] jen zde, kde nejde o znevážení svatých věcí; ale tam, kde jde o znevážení svatých věcí [, kdyby maso zůstalo nestažené],