Menachot 79b מנחות

A rabi Elazar, syn rabiho Šimona, zastává názor svého otce, který řekl: Cokoli, co je připraveno ke kropení, je jako by bylo pokropeno.

Řekl mistr: „Je-li [k dispozici] jiná zvířecí oběť, ať se obětují s ní.“ Ale vždyť řekl Rav Chisda: Olej, který oddělil pro tuto moučnou oběť, je neplatný pro jinou moučnou oběť! Řekl rabi Janaj: Srdce soudu na ně klade podmínku: budou-li potřeba, budou potřeba; a pokud ne, ať jsou pro jinou zvířecí oběť.

Je-li tomu tak, pak i olej! – Olej je součástí samotné moučné oběti.

Ale ať na ně [soud] klade podmínku, že přejdou do nesvatého [užívání]! – [Je to] ustanovení, aby se neříkalo: Ze služební nádoby se vynáší do nesvatého [užívání].

I nyní [by mělo platit] ustanovení, aby se neříkalo: Úlitby, které oddělil pro tuto zvířecí oběť, jsou platné pro jinou zvířecí oběť!

Matitja ben Jehuda učil: [Jde o případ], kdy byla [jiná] zvířecí oběť poražena v tutéž dobu.

Ale pokud v tutéž dobu nebyla poražena [jiná] zvířecí oběť, co [s nimi]? Stanou se neplatnými přenocováním? Místo aby v závěru učil „a pokud ne, stanou se neplatnými tím, že zůstanou přes noc“, ať rozliší a učí v rámci téhož [případu]: Kdy to platí? Když byla zvířecí oběť poražena v tutéž dobu; ale pokud v tutéž dobu nebyla poražena zvířecí oběť, ne!

Právě to říká: Kdy to platí? Když byla zvířecí oběť poražena v tutéž dobu; ale pokud v tutéž dobu nebyla poražena zvířecí oběť, je to, jako by se staly neplatnými přenocováním, a jsou neplatné.

A zastává rabi Šimon názor, že srdce soudu na ně klade podmínku?

Vždyť řekl Rav Idi bar Avin, řekl Rav Amram, řekl rabi Jicchak, řekl rabi Jochanan: Každodenní oběti, které společenství nepotřebovalo – podle slov rabiho Šimona se nevykupují, dokud jsou bez vady; podle slov mudrců se vykupují, [i když jsou] bez vady.

Tam je to jiné, protože pro ně existuje náprava pastvou [dokud nedostanou vadu].

MIŠNA: Mládě oběti díků a její náhrada, [a případ, kdy] oddělil oběť díků, ta se ztratila a oddělil místo ní jinou – nevyžadují chléb, neboť je řečeno: „A přinese spolu s obětí díků“ (Lv 7,12) – oběť díků vyžaduje chléb, ale ani její mládě, ani to, co ji nahradilo, ani její náhrada nevyžadují chléb.

GEMARA: Naši mistři učili: Co říká [verš]: „oběť díků přinese“? Odkud [víme o tom], kdo oddělil svou oběť díků, ta se ztratila a oddělil místo ní jinou, a pak se našla první, takže obě stojí [k dispozici] – odkud [víme], že přinese kteroukoli z nich chce, a její chléb s ní? Proto Písmo říká: „oběť díků přinese“.

Mohl bych si myslet, že i druhá vyžaduje chléb; proto Písmo říká: „přinese ji“ – jednu, a ne dvě. Poté co Písmo zahrnulo a vyloučilo, odkud [víme], že máme zahrnout mláďata, to, co nahradilo, a náhrady k přinesení [na oltář]? Proto Písmo říká: „Přináší-li ji jako díkůvzdání“ (Lv 7,12). Mohl bych si myslet, že vyžadují chléb; proto Písmo říká: „A přinese spolu s obětí díků“ – oběť díků vyžaduje chléb, ale ani její mládě, ani to, co ji nahradilo, ani její náhrada nevyžadují chléb.

Rav Chanina vzkázal jménem rabiho Jochanana: Učili to jen o [případu] po smíření; ale před smířením vyžadují chléb.

Rav Amram nad tím přemýšlel: K čemu se to vztahuje? Řekneš-li, že k tomu, co nahradilo povinnou oběť díků – pokud před smířením, učili jsme se to; pokud po smíření, učili jsme se to.