Menachot 82a מנחות

A [zákon] o pokojné oběti [se vyvozuje ze slova] „tam“, „tam“ z desátku. Jako pokojná oběť není sama o sobě desátkem, tak ani oběť díků není sama o sobě desátkem; a tato pšenice koupená za peníze druhého desátku také není sama o sobě desátkem.

Řeknu svůj důvod: Odkud vyvozujeme [zákon] o oběti díků? Z pokojné oběti. A [zákon] o pokojné oběti [se vyvozuje ze slova] „tam“, „tam“ z desátku. Jako pokojná oběť není druhem [plodiny podléhající] desátku, tak ani oběť díků není druhem [plodiny podléhající] desátku; to vylučuje pšenici koupenou za peníze druhého desátku, která je druhem [plodiny podléhající] desátku.

Řekl rabi Ami: Kdo zasvětí peníze druhého desátku pro pokojnou oběť – pokojná oběť je nezískává. Jaký je důvod? Protože svatost pokojné oběti není dost silná, aby se uplatnila na svatost druhého desátku.

Namítali: Kdo koupí [za peníze druhého desátku] divoké zvíře jako pokojnou oběť, nebo domácí zvíře na maso z chuti, kůže nepřechází do nesvatého [užívání]. Neznamená to, že pokojná oběť [peníze] získává?

K tomu bylo řečeno: Řekl Rav: Pokojná oběť [je] nezískává. A co znamená „kůže nepřechází do nesvatého [užívání]“? Říká toto: Nespadá pod pravidlo, podle něhož kůže přechází do nesvatého [užívání]. Jaký je důvod? Řekl Raba: Je to jako kdo koupí býka k orání.

Bylo řečeno: Kdo zasvětí peníze druhého desátku pro pokojnou oběť – rabi Jochanan řekl: [Pokojná oběť je] získává; rabi Elazar říká: Nezískává.

Podle rabiho Jehudy, který řekl, že desátek je majetkem obyčejného člověka, se nikdo nepře, že je získává. Přou se podle rabiho Meira, který řekl, že desátek je majetkem Nejvyššího. Kdo říká, že nezískává, [učí] jako rabi Meir; a kdo říká, že získává, [zastává názor], že protože se za desátek kupují pokojné oběti, když je k nim přiřadí, uplatní se [to zasvěcení].

Namítali: Kdo zasvětí peníze druhého desátku pro pokojnou oběť – když je vykupuje, přidá k nim dvě pětiny: jednu za zasvěcení a jednu za desátek.

Myslíš si, že je to názor všech? Tato [baraita] je podle rabiho Jehudy.

MIŠNA: Odkud [víme], že kdo řekne „[Beru] na sebe oběť díků“, přinese ji jen z nesvatého? Proto Písmo říká: „A obětuješ pesach Hospodinu, svému Bohu, z bravu i skotu“ (Dt 16,2). Vždyť pesach se přináší jen z ovcí a koz! Proč tedy Písmo říká „z bravu i skotu“? Aby přirovnalo vše, co se přináší z bravu a ze skotu, k pesachu: jako pesach je povinná [oběť] a přináší se jen z nesvatého, tak i každá povinná věc se přináší jen z nesvatého.

Proto ten, kdo řekne „[Beru] na sebe oběť díků“ či „[Beru] na sebe pokojnou oběť“ – protože se přinášejí jako povinnost, přinese je jen z nesvatého. A úlitby v každém případě přinese jen z nesvatého.

GEMARA: A odkud víme [to] o samotném pesachu? Neboť bylo učeno [v baraitě]: Rabi Eliezer říká: Je řečeno „pesach“ v Egyptě a je řečeno „pesach“ pro budoucí pokolení. Jako pesach, o němž je řeč v Egyptě, se přinášel jen z nesvatého, tak i pesach, o němž je řeč pro budoucí pokolení, se přináší jen z nesvatého.

Řekl mu rabi Akiva: Copak se usuzuje o možném z nemožného? Řekl mu: Ačkoli to [tehdy] nebylo možné, je to velký důkaz a vyvodíme z něj [ponaučení].

Rabi Akiva znovu podrobil [ten úsudek] jinému rozboru: Co [lze vyvodit] z egyptského pesachu, který nevyžadoval podání krve a [pálení] částí na oltáři,