Moed katan 21b מועד קטן

Přikázání [tefilin] je jiné.

Rabíni učili: Truchlící nesmí první tři dny pracovat, dokonce ani chudý, který žije z dobročinnosti. Od té doby dál smí pracovat skrytě ve svém domě; a žena smí příst vřetenem ve svém domě.

Rabíni učili: Truchlící nechodí první tři dny do domu [jiného] truchlícího. Od té doby dál chodí, ale nesedá na místě utěšujících, nýbrž na místě utěšovaných.

Rabíni učili: Truchlící nesmí první tři dny pozdravovat. Od třetího do sedmého [dne] odpovídá [na pozdrav], ale nepozdravuje. Od té doby dál pozdravuje i odpovídá obvyklým způsobem.

První tři dny nesmí pozdravovat? Vždyť se učí: Stalo se, že zemřeli synové rabiho Akivy. Přišel celý Izrael a konali nad nimi velký smuteční nářek.

Když se rozcházeli, postavil se rabi Akiva na velkou lavici a řekl: Bratři naši, dome Izraele, slyšte: I kdyby [zemřeli] dva synové ženiši, je [Akiva] utěšen kvůli úctě, kterou jste [mu] prokázali. Přišli-li jste kvůli Akivovi – hle, kolik je Akivů na tržišti! Nýbrž takto jste si řekli: „Zákon jeho Boha je v jeho srdci“ (Ž 37,31) – a tím spíše je vaše odměna dvojnásobná. Jděte domů v pokoji.

Úcta k veřejnosti je jiná.

„Od třetího do sedmého [dne] odpovídá, ale nepozdravuje; od té doby dál pozdravuje i odpovídá obvyklým způsobem.“

A postavili proti tomu [jinou baraitu]: Kdo potká svého bližního truchlícího během třiceti dnů, mluví s ním útěšná slova, ale nepozdravuje ho. Po třiceti dnech ho pozdravuje, ale nemluví s ním útěšná slova.

Zemřela-li mu žena a vzal si jinou ženu, nesmí [ten druhý] vejít do jeho domu, aby s ním mluvil útěšná slova. Potká-li ho na tržišti, řekne mu [útěchu] tichým hlasem a se vší vážností.

Rav Idi bar Avin řekl: [Truchlící] smí pozdravovat jiné, protože jiní žijí v pokoji; ale jiní nesmějí pozdravovat jeho, protože on nežije v pokoji.

Ale vždyť z toho, že se učí „odpovídá“, plyne, že ho pozdravují! [Jde o ty,] kdo nevědí [o jeho smutku].

Je-li tomu tak, tam také [během třiceti dnů by měl odpovídat těm, kdo nevědí]! Tam jim to oznámí a neodpovídá jim; zde [po sedmi dnech] jim to nemusí oznamovat.

A postavili proti tomu [jinou baraitu]: Kdo potká svého bližního truchlícího během dvanácti měsíců, mluví s ním útěšná slova, ale nepozdravuje ho. Po dvanácti měsících ho pozdravuje a nemluví s ním útěšná slova, ale smí s ním mluvit nepřímo.

Rabi Meir řekl: Kdo potká svého bližního truchlícího po dvanácti měsících a mluví s ním útěšná slova – čemu se podobá? Člověku, jemuž se zlomila noha a zahojila se. Potkal ho lékař a řekl mu: Pojď ke mně, já ji zlomím a vyléčím, abys věděl, že mé léky jsou dobré.

To není rozpor: tohle [platí] o otci a matce, tamto o ostatních příbuzných.

Tam [po třiceti dnech u ostatních příbuzných] ať s ním také mluví útěšná slova nepřímo! Ano, je tomu tak; a co znamená „nemluví s ním útěšná slova“? Obvyklým způsobem; ale nepřímo s ním mluvit smí.

Rabíni učili: [Přijde-li příbuzný k] truchlícímu během prvních tří dnů – přišel-li z blízkého místa, počítá [dny smutku] s nimi; přišel-li ze vzdáleného místa, počítá sám pro sebe. Od té doby dál, i když přišel z blízkého místa, počítá sám pro sebe. Rabi Šimon říká: I když přišel sedmého dne z blízkého místa, počítá s nimi.

Mistr řekl: „Během prvních tří dnů – přišel-li z blízkého místa, počítá s nimi.“ Rabi Chija bar Aba řekl, že rabi Jochanan řekl: A to tehdy, když je hlava domácnosti doma.

Tázali se: