Nazir 34b נזיר

Původní Mišna říká: dokud nevypije čtvrtinu [logu] vína. Rabi Akiva říká: I když namočil svůj chléb ve víně a je v něm [vína] tolik, aby se doplnilo na [množství] olivy, je vinen. A je vinen za víno zvlášť, za hrozny zvlášť, za jadérka (charcanim) zvlášť a za slupky (zagim) zvlášť. Rabi Elazar ben Azarja říká: Není vinen, dokud nesní dvě jadérka a slupku.

Co jsou charcanim a co jsou zagim? Charcanim jsou vnější [části], zagim vnitřní – to jsou slova rabiho Jehudy. Rabi Josi říká: Abys nechyboval, [je to] jako zvonec (zug) dobytka: vnější [část] je zug a vnitřní je srdce.

GEMARA: „Tři druhy jsou nazírovi zakázány: nečistota…“ „To, co pochází z vinné révy“ – ano; samotná réva ne. Naše Mišna není podle rabiho Elazara, neboť se učí: Rabi Elazar říká: Jsou v tom zahrnuty i listy a úponky.

Někteří to říkají o poslední části: „Není vinen, dokud nesní z hroznů [množství] olivy“ – z hroznů ano, ze samotné révy ne. Naše Mišna není podle rabiho Elazara, neboť se učí: Rabi Elazar říká: Jsou v tom zahrnuty i listy a úponky.

V čem se přou? Rabi Elazar vykládá [metodou] rozšíření a zúžení, mudrci vykládají [metodou] obecného a zvláštního. Rabi Elazar vykládá rozšíření a zúžení: „Od vína a opojného nápoje se zdrží“ (Nu 6,3) – zúžil; „nic, co se připravuje z vinné révy“ (Nu 6,4) – rozšířil;

zúžil a rozšířil – rozšířil všechno. Co rozšířil? Rozšířil všechny věci. Co zúžil? Zúžil dřevo výhonků.

A mudrci vykládají obecné a zvláštní: „Od vína a opojného nápoje se zdrží“ – zvláštní; „nic, co se připravuje z vinné révy“ – obecné; „od jadérek až po slupku“ – opět zvláštní. Zvláštní, obecné a zvláštní – nesoudíš jinak než podle povahy zvláštního: jako zvláštní výslovně uvádí plod a odpad plodu, tak i vše, co je plodem a odpadem plodu.

Nebo snad: jako zvláštní výslovně uvádí úplný plod, tak i vše, co je úplným plodem? Řekl jsi: Jestliže tak, co ti Písmo ponechalo [k zahrnutí] svým obecným výrazem? Neříkej hrozny čerstvé a sušené – ty jsou psány; víno a ocet – ty jsou psány. Nuže, nesmíš soudit podle posledního výrazu, nýbrž podle prvního.

A protože nakonec zahrneme všechno, proč Písmo učí „od jadérek až po slupku“? Aby ti řeklo: kdekoli najdeš zvláštní a obecné, nesmíš je roztáhnout a soudit podle povahy zvláštního,

nýbrž obecné se stává dodatkem ke zvláštnímu, dokud ti Písmo [zvlášť] nevyjmenuje, jako ti vyjmenovalo u nazíra.

Řekl mistr: „Jako zvláštní výslovně uvádí plod a odpad plodu, tak i vše, co je plodem a odpadem plodu.“ Plod – hrozny; odpad plodu – co je to? Ocet.

„Tak i vše, co je plodem“ – co je to? Nedozrálé hrozny. „Tak i vše, co je odpadem plodu“ – co je to? Řekl Rav Kahana: Aby se zahrnuly zakrnělé hrozny. „…až po slupku“ – řekl Ravina: Aby se zahrnulo to, co je mezi [jadérkem a slupkou].

Řekl mistr: „Nebo snad: jako zvláštní výslovně uvádí úplný plod, tak i vše, co je úplným plodem? Řekl jsi: Jestliže tak, co ti Písmo ponechalo svým obecným výrazem? Neříkej hrozny čerstvé a sušené – ty jsou psány; víno a ocet – ty jsou psány. Nuže, nesmíš soudit podle posledního výrazu, nýbrž podle prvního. A protože nakonec zahrneme všechno, proč Písmo učí ‚od jadérek až po slupku‘? Aby ti řeklo: kdekoli najdeš zvláštní a obecné, nesmíš je roztáhnout a soudit podle povahy zvláštního, nýbrž obecné se stává dodatkem ke zvláštnímu, dokud ti Písmo [zvlášť] nevyjmenuje,