Nedarim 7a נדרים

„‚Od tebe‘ (Dt 23,22) – to je paběrek, zapomenutý snop a kraj pole.“

Existuje rukojeť u dobročinnosti, nebo ne? Jak to vypadá? Řekneš-li, že řekl: „Tento zuz na dobročinnost, a tento také“ – to je samotná dobročinnost. Spíše například řekl „a tento“ a neřekl „také“ – co? Myslel „i tento na dobročinnost“, nebo „a tento“ myslel prostě na výdaje, jen řeč nedokončil?

Říkáme snad: jelikož je srovnána s obětmi, neboť je psáno „svými ústy“ (Dt 23,24) – to je dobročinnost – jako oběti mají rukojeť, tak i dobročinnost má rukojeť; nebo je srovnána jen co do „neotálej“?

Existuje rukojeť u opuštění majetku (hefker), nebo ne? – To je totéž co dobročinnost!

Ptá se „jestliže lze říci“: jestliže lze říci, že u dobročinnosti rukojeť existuje, protože neexistuje poloviční srovnání, co u opuštění majetku? Říkáme, že je to totéž co dobročinnost, nebo je dobročinnost jiná, protože je určena jen chudým, kdežto opuštěný majetek chudým i bohatým?

Ravina se tázal: Existuje rukojeť u záchodu, nebo ne? Jak to vypadá? Řekneš-li, že řekl: „Tento dům ať je záchodem, a tento také“ – to je také záchod. Spíše například řekl „a tento“ a neřekl „také“ – co? Myslel „a tento také záchodem“, nebo „a tento“ myslel prostě k [jinému] užívání?

Z toho plyne, že Ravinovi je jasné, že u záchodu platí pouhé určení [k účelu]? Vždyť se Ravina tázal: Určil [místo] za záchod – co? Určil za lázeň – co? Je pouhé určení účinné, nebo není?

Ravina se tázal jedno v rámci druhého: Je pouhé určení účinné, nebo není? A jestliže lze říci, že určení účinné je – existuje rukojeť, nebo ne? Zůstává to otázkou.

„Jsem vůči tobě v klatbě…“ Abaje řekl: Rabi Akiva souhlasí, co se týče bičování, že [porušitel] bičován není; neboť kdyby tomu tak nebylo, ať [mišna] učí „rabi Akiva je přísný“.

Rav Papa řekl: U „jsem od tebe odloučen“ (nadina minach) se všichni shodují, že je to zakázáno; u „jsem od tebe vyobcován“ (mešamatna minach) se všichni shodují, že je to dovoleno. V čem se přou?