Nida 51a נדה

o přísné nečistotě, protože nečiní [jiné] sobě podobnými, řekneš to [i] o lehké nečistotě, která činí [jiné] sobě podobnými?

Řekl mu Abaje: To je tím spíše: jestliže přísná nečistota, která je [v tomto] lehčí, protože nečiní [jiné] sobě podobnými, nečistí [i] bez úmyslu, lehká nečistota, která je [v tomto] přísnější, protože činí [jiné] sobě podobnými, není správné, aby nečistila bez úmyslu?

Spíše řekl Rav Šešet: Takto říká: Ne; řekneš-li [to] o přísné nečistotě, protože nepotřebuje připravení, řekneš to [i] o lehké nečistotě, která připravení potřebuje?

A potřebuje snad připravení? Vždyť jsme se učili: Tři věci byly řečeny o mršině čistého ptáka: potřebuje úmysl, nečistí jen v hrdle při polykání a nepotřebuje připravení!

I když nepotřebuje připravení [dotekem] plaza, potřebuje připravení vodou.

Čím se liší připravení plazem, které nepotřebuje, jak učil [učenec] z domu rabiho Jišmaela? Ať nepotřebuje ani připravení vodou, jak učil [učenec] z domu rabiho Jišmaela!

Neboť učil [učenec] z domu rabiho Jišmaela: „…na jakékoli semeno k setbě, které se zasévá“ (Lv 11,37) –

jako semena, jejichž konečným určením není nečistit přísnou nečistotou, potřebují připravení, tak i vše, jehož konečným určením není nečistit přísnou nečistotou, potřebuje připravení; vylučuje se mršina čistého ptáka, jejímž konečným určením je nečistit přísnou nečistotou, takže nepotřebuje připravení.

Spíše řekl Rava, a někteří říkají Rav Papa: [Jde o] přísnou nečistotu obecně a lehkou nečistotu obecně.

Řekl Rava: A rabi Jochanan souhlasí, že ohledně desátku se úmysl, [dokud je rostlina] připojena, počítá za úmysl. Řekl Rava: Odkud to říkám? Neboť jsme se učili: Saturejka, yzop a tymián na dvoře – jsou-li střeženy, jsou povinné [desátky].

Jak to vypadá? Řekneš-li, že je zasel od počátku pro lidi, je třeba to říkat? Spíše [jde o případ], kdy je zasel od počátku pro dobytek, a učí se: Jsou-li střeženy, jsou povinné.

Řekl Rav Aši: Zde se zabýváme dvorem, kde vyrostly samy od sebe, a obvykle jsou určeny pro lidi; a takto [mišna] říká: Jestliže dvůr střeží své plody, jsou povinné, a jestliže ne, jsou osvobozeny.

Namítl Rav Aši: „Vše, co je povinné desátky, může být nečisté nečistotou pokrmů“ – a je-li tomu tak, pak jsou tu tyto [rostliny určené pro dobytek], které jsou povinné desátky, a nemohou být nečisté nečistotou pokrmů!

Řekl Rava: Takto [mišna] říká: Každý druh, který je povinen desátky, může být nečistý nečistotou pokrmů.

Tak je to i logické, neboť se učí v závěru: Vše, co je povinné prvotinou stříže, je povinné dary [kohenovi]; ale je [i] to, co je povinné dary, a není povinné prvotinou stříže.

A je-li tomu tak [že jde o jednotlivý případ], pak je tu smrtelně poraněné [zvíře], které je povinné prvotinou stříže, a není povinné dary!

Řekl Ravina: Kdo to [učí]? Je to rabi Šimon, neboť jsme se učili: Rabi Šimon osvobozuje smrtelně poraněné [zvíře] od prvotiny stříže.

Řekl Rav Šimi bar Aši: Pojď a slyš: Kdo prohlásí svou vinici za opuštěnou, časně ráno vstane a sklidí ji, je povinen [zanechat] opadané bobule, paběrky, zapomenuté [hrozny] a okraj, a je osvobozen od desátku.

Ale vždyť jsme se učili: Vše, co je povinné okrajem, je povinné desátky! Spíše z toho plyne, že [mišna] učí o druhu. To z toho plyne.

Učili jsme se tam: Mudrci souhlasí s rabim Akivou ohledně toho, kdo zasel kopr nebo hořčici na dvou nebo třech místech, že dává okraj z každého zvlášť.