Pesachim 111b פסחים

Kdo vykonává potřebu na pařez palmy, toho se zmocní duch ochrnutí; a kdo si opře hlavu o pařez palmy, toho se zmocní duch bolesti hlavy. Kdo překračuje [poraženou] palmu – byla-li uťata, bude zabit; byla-li vyrvána, bude vyrván a zemře. To platí jen tehdy, když na ni nepoloží nohu, ale položí-li na ni nohu, nevadí to.

Pět stínů [je nebezpečných]: stín osamělé palmy, stín jujuby, stín kaparovníku, stín oskeruše; někteří říkají: i stín lodi a stín vrby. Pravidlo zní: Čím víc má [strom] větví, tím horší je jeho stín.

A čí trny jsou zlé, toho stín je zlý, kromě jeřábu: přestože jeho trny jsou zlé, jeho stín zlý není, neboť démonka řekla svému synovi: Prchni od jeřábu, neboť ten zabil tvého otce a zabije i tebe. Rav Aši řekl: Viděl jsem Rav Kahanu, že se vyhýbal všem stínům.

V kaparovníku [sídlí] duchové, v oskeruši démoni, na střechách rišfej. K čemu je to podstatné? Pro amulet.

Ti v kaparovníku jsou tvor, který nemá oči. K čemu je to podstatné? K útěku před ním. Jednou šel jeden mladý učenec vykonat potřebu u kaparovníku, uslyšel, že se na něj [démon] žene, a utekl před ním. Když [démon] odcházel, objal palmu; palma zaúpěla a on praskl.

Kaparovník – duchové; oskeruše – démoni. Oskeruše, která je blízko města, nemá méně než šedesát démonů. K čemu je to podstatné? K napsání amuletu.

Jeden městský hlídač polí šel a stál u oskeruše, která byla blízko města, a vstoupilo do něj šedesát démonů, takže se ocitl v nebezpečí. Přišel k jednomu z rabínů, který nevěděl, že je to oskeruše šedesáti démonů, a ten mu napsal amulet pro jednoho démona. Uslyšel, jak v ní zavěsili bubínek a zpívají takto: „Turban toho pána je jako u učence, [ale] prověřili jsme toho pána, že nezná ani ‚Požehnaný‘.“ Přišel jeden z rabínů, který věděl, že je to oskeruše šedesáti démonů, a napsal mu amulet pro šedesát démonů. Uslyšel, jak říkají: „Vykliďte odtud své věci!“

„Hořká zhouba“ (Dt 32,24): Jsou dvě zhouby, jedna před polednem a druhá po poledni. Ta před polednem se jmenuje Ketev Meriri a zjevuje se v nádobě s kořeněnou omáčkou a otáčí se v ní jako lopatka. Ta po poledni se jmenuje „zhouba, která pustoší v poledne“ (Ž 91,6) a zjevuje se v kozím rohu a otáčí se v něm jako síto.

Abaje kráčel a Rav Papa šel po jeho pravici a Rav Huna, syn Rav Jehošuy, po jeho levici. Uviděl, že proti nim po levé straně přichází Ketev Meriri, a přesunul Rav Papu na svou levici a Rav Hunu, syna Rav Jehošuy, na svou pravici. Rav Papa mu řekl: A já, čím se liším, že ses o mě neobával? Řekl mu: Tobě hodina přeje.

Od prvního tamuzu do šestnáctého se jistě vyskytují; od té doby dále je nejisté, zda se vyskytují, či ne. A vyskytují se ve stínech vodních džbánů, které nejsou nejméně loket [od člověka], a v ranních a večerních stínech, které nejsou delší než loket, a především ve stínech záchodu.

Rav Josef řekl: Tyto tři věci dávají [člověka] do zástavy slepotě: kdo si češe hlavu suchou, kdo pije po kapkách a kdo si obouvá boty, dokud má ještě vlhké nohy.

Zavěšování [chleba] v domě je zlé pro chudobu, jak lidé říkají: Kdo zavěsí koš, zavěsí svou obživu. A to jsme řekli jen o chlebu, ale maso a ryby nevadí, to je jejich obvyklý způsob. Otruby v domě jsou zlé pro chudobu. Drobky v domě jsou zlé pro chudobu; v noci před šabatem a v noci před středou na nich spočívají škůdci.

Kníže [anděl] obživy se jmenuje Nakid, kníže chudoby se jmenuje Naval. Mísa [položená] na ústí džbánu je zlá pro chudobu. Kdo pije vodu z mís, je to zlé pro šedý zákal. Kdo jí řeřichu a neumyje si ruce, je vystrašen třicet dní;