Pesachim 73a פסחים

„Své kněžství vám dávám jako službu daru, a cizinec, který se přiblíží, zemře“ (Nu 18,7) — učinili jedení trumy v krajích [mimo Jeruzalém] rovným službě v Chrámu.

Porazil jej pro ty, kdo jej nemohou jíst: To je samozřejmé! Jelikož tam [ve všední den] je neplatný, zde [o Šabatu] je povinen. — Protože v závěru učí ‚osvobozen‘, učí v úvodu ‚povinen‘.

Ale i to [v závěru] je samozřejmé — protože tam je platný, zde je osvobozen! — Spíše, jelikož učil ‚porazil jej o Šabatu ne pro jeho jméno‘, učí také ‚pro ty, kdo jej nemohou jíst‘. A k čemu je potřeba ono samo? Protože chce uvést spor rabi Eliezera a rabi Jehošuy.

Rav Huna bar Chinena řekl svému synovi: Až půjdeš k rabi Zerikovi, zeptej se ho: Podle toho, kdo říká, že kdo způsobí ránu a kazí, je osvobozen — ‚porazil jej pro ty, kdo jej nemohou jíst, je povinen‘: co tím napravil?

Napravil to, že kdyby [jeho části] vystoupily [na oltář], nesestoupí.

Porazil jej a ukázalo se, že má vadu — je povinen. Co napravil? Napravil [to] u vad na bělmu oka, a to podle rabi Akivy, který říká: Jestliže vystoupily, nesestoupí.

Porazil jej a ukázalo se, že je skrytě trefa — je osvobozen; z toho plyne, že při zjevné [trefě] je povinen. Co napravil? Napravil to, že jej vyňal z [nečistoty] mršiny.

Ravina proti tomu namítl: Ale co bylo učeno: Kdo porazí oběť za hřích o Šabatu venku [mimo Chrám] pro modloslužbu, je za to povinen [přinést] tři oběti za hřích — co napravil?

Rav Avira řekl: Že jej vyjímá ze [zákazu] údu z živého zvířete.

Porazil jej a vyšlo najevo atd.: Rav Huna řekl jménem Rava: Oběť za provinění (ašam), která byla odeslána na pastvu, a [někdo] ji porazil bez určení — je platná jako oběť zápalná. Vidíš tedy, že soudí, že vykořenění [jména] není třeba.

Je-li tomu tak, pak i když nebyla odeslána [na pastvu]! — Je to ochranné nařízení: [případ] po smíření kvůli [případu] před smířením.

A odkud to víš? Neboť jsme se učili: Ašam, jehož majitelé zemřeli nebo jehož majitelé již dosáhli smíření, ať se pase, dokud nedostane vadu, pak ať se prodá a jeho peníze připadnou na dobrovolné dary. Rabi Eliezer říká: Ať zemře. Rabi Jehošua říká: Ať se prodá a za jeho peníze ať se přinese oběť zápalná.

Za jeho peníze ano, ale on sám ne — protože nařídili [zákaz] po smíření kvůli [případu] před smířením. Plyne z toho.

Rav Chisda namítl Ravu Hunovi: ‚Porazil jej a vyšlo najevo, že majitelé od něj odstoupili atd.‘