Pesachim 84a פסחים

a ne obřízka, která není v řádném čase, ačkoli by se [jinak] dala vyvodit úsudkem a fortiori.

Rav Aši řekl: [Svátek je] „slavnostní odpočinek“ (Lv 23,3) – svátek je přikázáním, a přikázání nepotlačuje zákaz spolu s přikázáním.

MIŠNA: Cokoli se jí u velkého býka, ať se jí u mladého kůzlete, [i] konce lopatek a chrupavky.

GEMARA: Raba poukázal na rozpor: Učí se: Cokoli se jí u velkého býka, ať se jí u mladého kůzlete – a co se [u býka] nejí, to ne. Uveď závěr: konce lopatek a chrupavky – a ty se přece u velkého býka nejedí!

Nýbrž je to spor tanaitů a takto učí: Cokoli se jí u velkého býka, ať se jí u mladého kůzlete, a co se nejí, to ne; a někteří říkají: i konce lopatek a chrupavky.

Rava řekl: Učí „co to je“, a takto učí: Cokoli se jí u velkého býka po uvaření, ať se jí u mladého kůzlete pečené. A co to je? Konce lopatek a chrupavky.

Učí se ve shodě s Ravou: Cokoli se jí u velkého býka po uvaření, ať se jí u mladého kůzlete pečené. A co to je? Konce lopatek a chrupavky; a měkké šlachy se posuzují jako maso.

Bylo řečeno: Šlachy, které nakonec ztvrdnou – rabi Jochanan řekl: Lze se na ně přihlásit k pesachu. Reš Lakiš řekl: Nelze se na ně přihlásit k pesachu. Rabi Jochanan řekl, že se na ně lze přihlásit – řídíme se stavem nynějším. Reš Lakiš řekl, že se na ně přihlásit nelze – řídíme se stavem konečným.

Reš Lakiš namítl rabimu Jochananovi: Cokoli se jí u velkého býka, ať se jí u mladého kůzlete. A co to je? Konce lopatek a chrupavky. Tyto ano, ale šlachy, které nakonec ztvrdnou, ne! Řekl mu: Učil tyto, a totéž platí o oněch. Jaký je důvod u těchto? Že se jedí u velkého býka po uvaření. I ony se jedí u velkého býka po uvaření.

Rabi Jirmeja řekl rabimu Avinovi: Až půjdeš před rabiho Abahua, předlož mu rozpor: Řekl snad rabi Jochanan, že se lze přihlásit k pesachu na šlachy, které nakonec ztvrdnou, takže se řídíme stavem nynějším? Vždyť se Reš Lakiš otázal rabiho Jochanana: Kůže z hlavy mladého telete – stává se nečistou [jako maso]? A on mu řekl: Nestává se nečistou. Řídíme se tedy stavem konečným!

Řekl mu: Ten, kdo ti to předložil, se nestaral o svou mouku [nepromyslel to]. Rabi Jochanan přece v tomto ustoupil k názoru Reš Lakiše a řekl mu: Nedráždi mě, neboť to učím jako názor jednotlivce.

MIŠNA: Kdo zlomí kost v čistém pesachu, dostane čtyřicet [ran]. Ale kdo nechá zbytek z čistého a kdo zlomí [kost] v nečistém, nedostane čtyřicet [ran].

GEMARA: Je pochopitelné, [že] kdo nechá zbytek z čistého [není trestán], neboť se učí: „Nenecháte z něho nic do rána, a co z něho zbude do rána“ atd. (Ex 12,10) – Písmo přichází, aby po zákazu stanovilo přikázání, a tím říká, že se netrestá bičováním; to jsou slova rabiho Jehudy.

Rabi Jaakov říká: To není ten důvod, nýbrž je to proto, že jde o zákaz, s nímž není spojen čin, a za ten se netrestá bičováním. Ale [že není trestán ten], kdo zlomí [kost] v nečistém, odkud to víme? Neboť verš praví: „Kost v něm nezlomíte“ (Ex 12,46) – „v něm“, ve způsobilém, a ne v neplatném.

Naši rabíni učili: „Kost v něm nezlomíte“ – „v něm“, ve způsobilém, a ne v neplatném. Rabi říká: „V jednom domě bude jeden… a kost v něm nezlomíte“ (Ex 12,46) – u všeho, co je vhodné k jídlu, platí [zákaz] lámání kosti, a u čeho není vhodné k jídlu, neplatí [zákaz] lámání kosti.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Rabi Jirmeja řekl: Rozdíl je u pesachu přinášeného v nečistotě. Podle toho, kdo říká „způsobilý“,