Roš ha-šana 22b ראש השנה

A je snad jeden věrohodný? Vždyť se učí: Stalo se, že přišel on a jeho svědci s ním, aby o něm svědčili! Řekl Rav Papa: Co je „jiný“? Jiný pár.

Tak je to i logické, neboť neřekneš-li tak – „neznají-li ho“: co je „ho“? Má-li se říci, že „ho“ je jeden – je snad jeden věrohodný? Je o tom psáno „soud“ (Ž 81,5). Nýbrž co je „ho“? Ten pár. Tak i co je „jiný“? Jiný pár.

A jeden není věrohodný? Vždyť se učí: Stalo se, že rabi Nehoraj šel v Šabat se svědkem do Uši, aby o něm svědčil.

Říkají: S rabim Nehorajem šel ještě jiný svědek, a že ho [baraita] nezmiňuje, je kvůli cti rabiho Nehoraje. Rav Aši řekl: Jiný svědek byl v Uše a rabi Nehoraj šel, aby se s ním spojil.

Je-li tomu tak, co se tím má říci? – Mohl bys říci, že kvůli pochybnosti Šabat neznesvěcujeme; proto nás to učí.

Když přišel Ula, řekl: Na Západě posvětili měsíc. Řekl Rav Kahana: Netřeba říkat, že Ula, který je velký muž, je věrohodný, ale i obyčejný člověk je věrohodný. Jaký je důvod? V žádné věci, která má vyjít najevo, lidé nelžou. Učí se také tak: Přijde-li někdo z konce světa a řekne: Soud posvětil měsíc – je věrohodný.

„Zpočátku přijímali svědectví o novém měsíci od každého“ atd. Učili naši mistři: Jaký zmatek způsobili bajtusovci? Jednou se bajtusovci snažili svést mudrce k omylu. Najali dva lidi za čtyři sta zuzů, jednoho z našich a jednoho z jejich.

Jejich [muž] podal své svědectví a odešel. Našemu řekli: Pověz, jak jsi viděl měsíc. Řekl jim: Vystupoval jsem po svahu Maale Adumim a viděl jsem jej, jak leží mezi dvěma skalami: jeho hlava se podobá teleti, jeho uši se podobají kůzleti, jeho rohy se podobají jelenu a jeho ocas má položený mezi stehny. Pohlédl jsem na něj, polekal se a upadl dozadu. A nevěříte-li mi, tady je dvě stě zuzů uvázaných v mém plášti.

Řekli mu: Kdo tě k tomu přiměl? Řekl jim: Slyšel jsem, že se bajtusovci snaží svést mudrce k omylu. Řekl jsem si: Půjdu a oznámím jim to, aby snad nepřišli nepočestní lidé a nesvedli mudrce k omylu.

Řekli mu: Dvě stě zuzů ti připadá darem, a ten, kdo tě najal, ať je natažen na sloup [k bičování]. V tu hodinu ustanovili, že budou přijímat jen od těch, které znají.

MIŠNA: Zpočátku zapalovali ohňové signály. Když Kutejci způsobili zmatek, ustanovili, že budou vycházet poslové.

Jak zapalovali ohňové signály? Přinesli dlouhé cedrové tyče, rákosí, olejnaté dřevo a lněnou koudel a ovinuli to provazem. [Kdosi] vystoupil na vrchol hory, zapálil to a mával sem a tam a nahoru a dolů, dokud neviděl svého druha, jak dělá totéž na vrcholu druhé hory, a stejně tak na vrcholu třetí hory.

A odkud zapalovali ohňové signály? Z Olivové hory na Sartavu, ze Sartavy na Grofinu, z Grofiny na Chavran, z Chavranu na Bejt Baltin. A z Bejt Baltin se již nehnuli, nýbrž [tam] mával sem a tam a nahoru a dolů, dokud neviděl před sebou celé vyhnanství jako jednu ohnivou vatru.

GEMARA: Z čeho plyne, že „masi'in“ je výraz pro pálení? Neboť je psáno: „David a jeho muži je odnesli (va-jisaem)“ (2S 5,21), a v targumu to překládáme: „a David je spálil“.

Učili naši mistři: Ohňové signály se zapalují jen kvůli měsíci, který byl spatřen ve svůj čas, aby byl posvěcen. A kdy se zapalují? V noci po dni jeho prodloužení.

Má se tím říci, že kvůli neúplnému [měsíci] je děláme, kvůli úplnému je neděláme? Jaký je důvod? Řekl rabi Zera: Je to opatření kvůli neúplnému [měsíci], jehož novoluní připadne na pátek – kdy by je dělali? Po skončení Šabatu. Kdybys totiž řekl, že je budeme dělat i kvůli úplnému, přišli by