Roš ha-šana 27a ראש השנה

„A jeho náustek je pokryt zlatem.“ Ale vždyť se učí: Pokryl-li jej zlatem v místě, kam se kladou ústa, je nezpůsobilý; ne v místě, kam se kladou ústa, je způsobilý! Řekl Abaje: I naši mišnu jsme se učili o [pokrytí] ne v místě, kam se kladou ústa.

„A po stranách dvě trubky.“ Jsou snad dva zvuky [současně] slyšitelné? Vždyť se učí: „Pamatuj“ a „Zachovávej“ byly řečeny jedním výrokem – to, co ústa nedokážou vyslovit a ucho nedokáže slyšet! – Proto šofar troubí dlouze.

Má se tím říci, že kdo slyšel konec troubení bez začátku troubení, splnil povinnost, a tím spíše kdo slyšel začátek troubení bez konce troubení, splnil povinnost?

Pojď a slyš: Zatroubil první [tón] a druhý protáhl na délku dvou – má v ruce jen jeden. Proč? Ať se mu započte za dva! – Troubení od sebe nerozdělujeme.

Pojď a slyš: Kdo troubí do jámy, do cisterny nebo do sudu – slyšel-li zvuk šofaru, splnil povinnost; slyšel-li ozvěnu, nesplnil povinnost. Proč? Ať splní povinnost začátkem troubení, dříve než se zvuk zmate!

Nýbrž: dva zvuky od jednoho muže slyšitelné nejsou, od dvou mužů slyšitelné jsou.

A od dvou mužů jsou snad slyšitelné? Vždyť se učí: Při [čtení] Tóry jeden čte a jeden překládá, jen ať (nečtou dva) a nepřekládají dva!

Toto se podobá jen závěru: U Halelu a Megily mohou číst i deset. Vidíš, protože je to milé, [člověk] věnuje pozornost; tak i zde, protože je to milé, věnuje pozornost a slyší.

Proč tedy šofar troubí dlouze? Aby se vědělo, že přikázáním dne je šofar.

„A v [dny] půstů na zahnuté [rohy] beranů a jejich náustek je pokryt stříbrem.“ Proč tam zlato a proč zde stříbro? Chceš-li, řekni: každé shromáždění je [spojeno] se stříbrem, neboť je psáno: „Udělej si dvě stříbrné trubky“ (Nu 10,2). A chceš-li, řekni: Tóra šetří majetek Izraele.

Ať tedy i tam udělají [pokrytí] ze stříbra! – Přesto má přednost čest svátku.

Rav Papa bar Šmuel se chystal jednat podle naší mišny. Řekl mu Rava: Řekli to jen o Chrámu. Učí se také tak: O čem to platí? O Chrámu. Ale v [ostatních] krajích: kde jsou trubky, není šofar; kde je šofar, nejsou trubky.

A tak zavedl rabi Chalafta v Cipori a rabi Chananja ben Teradjon v Sichni. A když věc přišla k mudrcům, řekli: Tak se postupovalo jen u Východních bran a na Chrámové hoře.

Řekl Rava, a někteří říkají rabi Jehošua ben Levi: Jaký je k tomu verš? Je psáno: „Trubkami a zvukem šofaru jásejte před Králem, Hospodinem“ (Ž 98,6) – před Králem, Hospodinem potřebujeme trubky a zvuk šofaru, ale jinde ne.

„Jubilejní rok je roven Roš ha-šana co do troubení a požehnání“ atd. Řekl rabi Šmuel bar Jicchak: Podle koho se dnes modlíme: „Tento den je počátek tvých děl, připomínka prvního dne“? Podle koho? Podle rabiho Eliezera, který řekl: Svět byl stvořen v tišri.

Namítal Rav Ejna: „Jubilejní rok je roven Roš ha-šana co do troubení a požehnání“ – ale vždyť je tu „Tento den je počátek tvých děl, připomínka prvního dne“, což je na Roš ha-šana, a v jubilejním roce to není! – [Mišna] to učí o ostatním.

Rav Šiša, syn Rava Idiho, to učil takto: Řekl rabi Šmuel bar Jicchak: To, co jsme se učili: „Jubilejní rok je roven Roš ha-šana co do troubení a požehnání“ – podle koho to je? Ne podle rabiho Eliezera; neboť kdyby [to bylo podle] rabiho Eliezera – protože říká, že svět byl stvořen v tišri, je tu přece „Tento den je počátek tvých děl, připomínka prvního dne“, což je na Roš ha-šana, a v jubilejním roce to není. – [Mišna] to učí o ostatním.

MIŠNA: Šofar, který praskl a byl slepen, je nezpůsobilý. Slepil-li [někdo] úlomky šofarů, je nezpůsobilý.