Šabat 113a שבת

že jeden z nich úplně zruší; proto nás to učí. Řekl Rav Josef, řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Halacha je podle rabi Eliezera ben Jaakova. Řekl mu Abaje: ‚Halacha‘ – z toho vyplývá, že se přou? Řekl mu: Jaký je pro tebe v tom rozdíl? Řekl mu: Učení se má učit – má to být jako písnička?

MIŠNA: Vědro se smí uvázat opaskem, ale ne provazem. Rabi Jehuda to dovoluje. Obecné pravidlo řekl rabi Jehuda: Za žádný uzel, který není trvalý, se není vinen.

GEMARA: Jaký provaz? Řekneš-li běžný provaz – to rabi Jehuda dovoluje? Vždyť je to trvalý uzel! Spíše provaz tkalcovský. To znamená, že mudrci soudí, že se zakazuje tkalcovský provaz kvůli běžnému provazu, a rabi Jehuda soudí, že se to nezakazuje.

Ale postavili proti tomu: Provaz vědra, který se přetrhl, ať nezavazuje, ale ať udělá smyčku. A rabi Jehuda říká: Obtočí kolem něj měšec nebo opasek, jen ať neudělá smyčku.

Je tu rozpor rabi Jehudy s rabi Jehudou a rozpor mudrců s mudrci.

Mudrci s mudrci nejsou v rozporu: provaz se s provazem zamění, ale smyčka se s uzlem nezamění. Rabi Jehuda s rabi Jehudou není v rozporu: tam to není proto, že by se smyčka zaměnila s uzlem, ale [proto, že] smyčka sama je uzlem.

Řekl rabi Aba, řekl Rav Chija bar Aši, řekl Rav: Člověk smí přinést provaz ze svého domu a uvázat ho ke krávě a ke žlabu. Namítl rabi Acha Dlouhý, to jest rabi Acha bar Papa, rabi Abovi: Provaz, který je u žlabu, smí uvázat ke krávě, a ten, který je u krávy, smí uvázat ke žlabu; jen ať nepřináší provaz ze svého domu a neuvazuje ho ke krávě a ke žlabu! – Tam jde o běžný provaz, zde o tkalcovský provaz.

Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Tkalcovské nářadí se smí v Šabat přenášet. Tázali se Rav Jehudy: Jak je to s horním a dolním válem? [Říkal] ano i ne a nebyl si tím jist. Bylo řečeno: Řekl Rav Nachman, řekl Šmuel: Tkalcovské nářadí se smí v Šabat přenášet, dokonce i horní a dolní vál, ale ne sloupky.

Řekl Rava Rav Nachmanovi: Čím se liší sloupky, že ne? Řekneš-li proto, že [jejich vytažením] dělá jamky – jamky přece vznikají samy od sebe! Neboť jsme se učili: Kdo ukryje [do země] tuřín a ředkve pod révou, je-li část jejich listů odkrytá, nemusí se obávat ani [zákazu] smíšených druhů, ani sedmého roku, ani desátku, a smějí se v Šabat vytáhnout.

– Na poli nepřijde k tomu, aby jamky urovnal; zde v domě přijde k tomu, aby jamky urovnal. Tázal se rabi Jochanan rabi Jehudy bar Livaje: Smí se v Šabat přenášet tkalcovské nářadí, jako horní a dolní vál? Řekl mu: Nepřenáší se. Jaký je důvod? Protože se [běžně] nepřenášejí.

MIŠNA: Oděvy se smějí skládat, dokonce čtyřikrát a pětkrát, a lože se smějí stlát v noci na Šabat pro Šabat, ale ne v Šabat pro večer po Šabatu. Rabi Jišmael říká: Oděvy se smějí skládat a lože stlát na Jom kipur pro Šabat; a tuky šabatových [obětí] se obětují na Jom kipur, ale ne [tuky obětí] Jom kipuru v Šabat. Rabi Akiva říká: Ani [tuky obětí] Šabatu se neobětují na Jom kipur, ani [tuky obětí] Jom kipuru se neobětují v Šabat.

GEMARA: V domě rabi Janaje říkali: Učili to jen o jednom člověku, ale ve dvou lidech ne. A ani o jednom člověku jsme to neřekli jinak než o nových [oděvech], ale ne o starých. A ani o nových jsme to neřekli jinak než o bílých, ale ne o barevných. A neřekli jsme to jinak než tehdy, nemá-li [oděv] na výměnu; ale má-li na výměnu, ne.

Učilo se: V domě Rabana Gamliela neskládali své bílé oděvy, protože měli na výměnu. Řekl Rav Huna: Má-li na výměnu, ať se převlékne; a nemá-li na výměnu, ať si svůj oděv spustí níže. Namítl proti tomu Rav Safra: Ale vypadá to jako povýšenost! – Protože to nedělá každý den a dělá to jen dnes, nevypadá to jako povýšenost.

„a budeš ho ctít, nekonaje své cesty“ (Iz 58,13) – ‚a budeš ho ctít‘: aby tvůj oděv v Šabat nebyl jako tvůj oděv ve všední den; a jako [tomu bylo u] rabi Jochanana, který své oděvy nazýval ‚mí ctitelé‘. ‚nekonaje své cesty‘ – aby tvá chůze v Šabat nebyla jako tvá chůze ve všední den. ‚nehledaje své záležitosti‘ – tvé záležitosti jsou zakázány, záležitosti Nebes jsou dovoleny. ‚a nemluvě řeči‘