Šabat 127b שבת

I tyto (patří k prokazování milosrdenství; jiná verze: tyto) patří k oněm.

Rabíni učili: Kdo posuzuje svého bližního ve prospěch, toho posuzují ve prospěch. Stal se případ s jedním člověkem, který sestoupil z Horní Galileje a nechal se na tři roky najmout u jednoho hospodáře na jihu. V předvečer Dne smíření mu řekl: Dej mi mou mzdu, ať jdu a uživím ženu a děti. Odpověděl mu: Nemám peníze. Řekl mu: Dej mi plody. – Nemám. – Dej mi půdu. – Nemám. – Dej mi dobytek. – Nemám. – Dej mi polštáře a pokrývky. – Nemám. Hodil si své věci na záda a odešel domů zklamaný.

Po svátku vzal hospodář jeho mzdu do ruky a s ní náklad tří oslů: jeden s jídlem, jeden s pitím a jeden s pochoutkami, a šel k němu domů. Když pojedli a popili, dal mu jeho mzdu.

Řekl mu: Když jsi mi řekl „Dej mi mou mzdu“ a já řekl „Nemám peníze“, z čeho jsi mě podezíral? – Řekl jsem si: Snad se ti naskytlo zboží za levno a koupil jsi ho za ně. – A když jsi mi řekl „Dej mi dobytek“ a já řekl „Nemám dobytek“, z čeho jsi mě podezíral? – Řekl jsem si: Snad je pronajatý jiným. – Když jsi mi řekl „Dej mi půdu“ a já ti řekl „Nemám půdu“, z čeho jsi mě podezíral? – Řekl jsem si: Snad je propachtovaná jiným. – A když jsem ti řekl „Nemám plody“, z čeho jsi mě podezíral? – Řekl jsem si: Snad nejsou odesátkované. – A když jsem ti řekl „Nemám polštáře a pokrývky“, z čeho jsi mě podezíral? – Řekl jsem si: Snad zasvětil všechen svůj majetek Nebesům.

Řekl mu: Při [chrámové] službě, tak tomu bylo! Odepřel jsem si slibem všechen svůj majetek kvůli svému synu Hyrkánovi, který se nezabýval Tórou. A když jsem přišel ke svým druhům na jihu, zrušili mi všechny mé sliby. A ty – jako jsi mě posoudil ve prospěch, tak ať Všudypřítomný posoudí ve prospěch tebe.

Rabíni učili: Stal se případ se zbožným mužem, který vykoupil [ze zajetí] jednu izraelskou dívku. V hostinci ji uložil ke svým nohám. Nazítří sestoupil, ponořil se [v rituální lázni] a učil své žáky.

A řekl [jim]: Když jsem ji uložil ke svým nohám, z čeho jste mě podezírali? – Řekli jsme si: Snad je mezi námi žák, který není rabimu dost znám [a nelze mu ji svěřit].

– Když jsem sestoupil a ponořil se, z čeho jste mě podezírali? – Řekli jsme si: Snad se rabimu z námahy cesty přihodil výron semene. Řekl jim: Při [chrámové] službě, tak tomu bylo. A vy – jako jste mě posoudili ve prospěch, tak ať Všudypřítomný posoudí ve prospěch vás.

Rabíni učili: Jednou učenci potřebovali něco od jedné matróny, u níž se scházeli všichni velmoži Říma. Řekli: Kdo půjde? Rabi Jehošua jim řekl: Půjdu já.

Šel rabi Jehošua se svými žáky. Když došel ke vchodu jejího domu, sňal své tefilin ve vzdálenosti čtyř loket, vešel a zavřel před nimi dveře. Když vyšel, sestoupil, ponořil se a učil své žáky.

A řekl [jim]: Když jsem sňal tefilin, z čeho jste mě podezírali? – Řekli jsme si: Rabi soudí, že svatá slova nemají vstupovat na místo nečistoty.

– Když jsem zavřel, z čeho jste mě podezírali? – Řekli jsme si: Snad mezi ním a jí jde o státní záležitost.

– Když jsem sestoupil a ponořil se, z čeho jste mě podezírali? – Řekli jsme si: Snad jí z úst odstříkla slina na rabiho šaty. Řekl jim: Při [chrámové] službě, tak tomu bylo. A vy – jako jste mě posoudili ve prospěch, tak ať Všudypřítomný posoudí ve prospěch vás.

„Odklízejí čistou trumu…“: To je zřejmé! – Je to potřebné [pro případ], kdy je v rukou Izraelity: napadlo by tě říci, že protože se mu nehodí, je to zakázáno; učí nás, že protože se hodí kohenovi, je to v pořádku.

„A demaj…“: Demaj se mu přece nehodí! – Protože kdyby chtěl, mohl by svůj majetek prohlásit za opuštěný, stal by se chudým a [demaj] by se mu hodil – i nyní se mu hodí. Neboť jsme se učili: Smějí krmit chudé demajem a ubytované vojáky demajem. A Rav Huna řekl: Učilo se: Bejt Šamaj říkají: Nesmějí krmit chudé demajem ani ubytované vojáky demajem; a Bejt Hilel říkají: Smějí krmit chudé demajem i ubytované vojáky demajem.

„A první desátek, z něhož byla oddělena jeho truma…“: To je zřejmé! – Je to potřebné [pro případ], kdy jej [levita] oddělil předem, [ještě] v klasech, a byla z něj oddělena truma z desátku, ale nebyla z něj oddělena velká truma.

A jako to, co řekl rabi Abahu, že řekl Reš Lakiš: První desátek, který byl oddělen předem v klasech, je osvobozen od velké trumy, jak je řečeno: „Oddělíte z něho dar pro Hospodina, desátek z desátku“ (Nu 18,26) – desátek z desátku jsem ti řekl, a ne velkou trumu a trumu z desátku z desátku.

Rav Papa řekl Abajemu: Je-li tomu tak, i když jej oddělil předem na hromadě, ať je osvobozen! Odpověděl mu: Proti tobě Písmo říká: „Ze všech svých darů oddělíte [každý dar pro Hospodina]“ (Nu 18,29).

A co tě vedlo [k rozlišení]? Toto [na hromadě] už bylo vymláceno jako obilí, kdežto toto [v klasech] vymláceno nebylo.

„A druhý desátek…“: To je zřejmé! – Je to potřebné [pro případ], kdy dal jistinu, ale nedal pětinu; učí nás, že pětina [vykoupení] nebrání.

„A suchý vlčí bob…“: Jen suchý, ale ne čerstvý. Jaký je důvod? Protože je hořký, [koza] ho nežere.