Šabat 129a שבת

„potřebuji“, či neřekla „potřebuji“, neznesvěcují kvůli ní Šabat.

Rav Aši to učil takto. Mar Zutra to učil takto: Rav Jehuda řekl, že Šmuel řekl: U rodičky – dokud je děloha otevřená, ať řekne „potřebuji“, či řekne „nepotřebuji“, znesvěcují kvůli ní Šabat. Uzavřela-li se děloha – řekla-li „potřebuji“, znesvěcují kvůli ní Šabat; neřekla-li „potřebuji“, neznesvěcují kvůli ní Šabat.

Ravina řekl Meremarovi: Mar Zutra to učí ve směru úlevy a Rav Aši ve směru přísnosti. Podle koho je halacha? Odpověděl mu: Halacha je podle Mara Zutry – při pochybnosti o život [se rozhoduje] ve směru úlevy.

Odkdy [platí] otevření dělohy? Abaje řekl: Od chvíle, kdy usedne na porodní stolici. Rav Huna, syn Rava Jehošuy, řekl: Od chvíle, kdy krev stéká dolů. A někteří říkají: Od chvíle, kdy ji družky nesou v podpaží.

Dokdy [trvá] otevření dělohy? Abaje řekl: Tři dny. Rava řekl jménem Rava Jehudy: Sedm. A někteří říkají: Třicet.

Lidé z Nehardey říkají: U rodičky [platí] tři, sedm a třicet [dní]. Tři: ať řekne „potřebuji“, či řekne „nepotřebuji“, znesvěcují kvůli ní Šabat. Sedm: řekne-li „potřebuji“, znesvěcují kvůli ní Šabat; řekne-li „nepotřebuji“, neznesvěcují kvůli ní Šabat. Třicet: i když řekne „potřebuji“, neznesvěcují kvůli ní Šabat, ale dávají [to] udělat Aramejci.

Podle Rava Uly, syna Rava Ilaje, který řekl: Všechny potřeby nemocného se v Šabat konají prostřednictvím Aramejce; a podle Rava Hamnuny, neboť Rav Hamnuna řekl: Jde-li o věc, v níž není nebezpečí [života], řekne nežidovi a ten [to] udělá.

Rav Jehuda řekl, že Šmuel řekl: Rodička [má] třicet dní. Pro jakou halachu? Lidé z Nehardey říkají: Pro ponoření.

Rava řekl: To jsme řekli jen tehdy, když její manžel není s ní; ale je-li s ní manžel, manžel ji zahřeje. Jako [se stalo], když dcera Rava Chisdy se ponořila během třiceti dní v nepřítomnosti manžela a prochladla, a odnesli ji na lůžku za Ravou do Pumbedity.

Rav Jehuda řekl, že Šmuel řekl: Rodičce rozdělávají v Šabat oheň (v období dešťů). Usoudili z toho: rodičce ano, nemocnému ne; v období dešťů ano, v období horka ne. (Ale tak tomu není: nezáleží na tom, zda jde o rodičku, či nemocného, a nezáleží na tom, zda je období dešťů, či období horka, neboť bylo řečeno:) Rav Chija bar Avin řekl, že Šmuel řekl: Pustil-li si [někdo] krev a prochladl, rozdělávají mu oheň i v letním období tamuzu.

Šmuelovi rozštípali [na oheň] stoličku z teakového dřeva; Ravu Jehudovi rozštípali stůl ze vzácného dřeva; Rabovi rozštípali lavici.

Abaje řekl Rabovi: Vždyť mistr přestupuje [zákaz] „Nezničíš“ (Dt 20,19)! Odpověděl mu: [Zákaz] „nezničíš“ ohledně mého vlastního těla je pro mě důležitější.

Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: Vždy ať člověk prodá [i] trámy svého domu a koupí boty pro své nohy. Pustil-li si krev a nemá co jíst, ať prodá boty, které má na nohou, a opatří si za ně, co potřebuje k jídlu.

Co potřebuje k jídlu? Rav řekl: Maso. A Šmuel řekl: Víno. Rav řekl maso – život za život; a Šmuel řekl víno – červené za červené.

(Předané mnemotechnické znamení.)

Šmuelovi připravovali v den, kdy si dal pustit krev, pokrm ze sleziny. Rabi Jochanan pil [víno], dokud mu nevycházela vůně z uší; Rav Nachman pil, dokud mu nevyplavala slezina; Rav Josef pil, dokud [víno] nevycházelo z rány po puštění krve. Rava sháněl tříleté víno.

Rav Nachman bar Jicchak řekl rabínům: Prosím vás, v den puštění krve řekněte svým domácím: Nachman k nám zavítal.

A všechny lsti jsou zakázány kromě této lsti, která je dovolena: Kdo si dal pustit krev a nemá [na víno], ať si vezme jeden zuz a obejde sedm krčem, dokud neochutná [celkem] míru reviitu. A nemůže-li, ať sní sedm černých datlí, potře si spánky olejem a lehne si na slunce.

Ablet zastihl Šmuela, jak leží na slunci. Řekl mu: Mudrci židů, může být dobré to, co škodí? Odpověděl mu: Je den puštění krve.

Ale tak tomu nebylo; nýbrž je jeden den v celém roce, kdy slunce prospívá – den, na který připadá období tamuzu, a [Šmuel] myslel, že [Ablet] o tom neví.

(Znamení: odlehčit, vítr, ochutnat, prodlévat.) Rav a Šmuel oba řekli: Kdo bere na lehkou váhu jídlo po puštění krve, tomu z nebe odlehčí jeho obživu a říkají: On sám nešetří svůj život, a já bych ho měl šetřit?

Rav a Šmuel oba řekli: Kdo si dal pustit krev, ať nesedá tam, kde vane vítr, protože ranhojič snad [krev] vypustí a nechá [v něm jen] reviit, a přijde vítr, vysaje z něho [zbytek] a dostane se do nebezpečí.

Šmuel si obvykle dával pouštět krev v domě se stěnami tlustými sedm a půl cihly. Jednoho dne si ji dal pustit a pocítil [slabost]. Prohlédl [stěnu], a chyběla jedna půlcihla.

Rav a Šmuel oba řekli: Kdo si dal pustit krev, ať něco ochutná a teprve potom vyjde; protože neochutná-li nic a potká mrtvého, zezelená mu tvář; potká-li toho, kdo zabil člověka, zemře; potká-li