Šabat 129b שבת

„jinou věc“ [vepře], způsobí mu to „jinou věc“ [malomocenství].

Rav a Šmuel oba řekli: Kdo si dal pustit krev, ať chvíli prodlí a teprve potom vstane, neboť mistr řekl: Pět věcí je blíže smrti než životu, a to jsou: najedl se a [hned] vstal, napil se a vstal, spal a vstal, pustil si krev a vstal, souložil a vstal.

Šmuel řekl: Pouštění krve [ať je] každých třicet dní; v pozdějším věku ať je omezí, a v ještě pozdějším věku ať je znovu omezí.

A Šmuel řekl: Pouštění krve [je dobré] v neděli, ve středu a v pátek, ale v pondělí a ve čtvrtek ne, neboť mistr řekl: [Jen] kdo má zásluhu otců, ať si pouští krev v pondělí a ve čtvrtek, neboť soud nahoře a soud dole jsou [tehdy] zajedno.

Proč ne v úterý? Protože tehdy vládne Mars v sudé hodině. V předvečer Šabatu také vládne v sudé hodině! Protože to dělá mnoho lidí, [platí:] „Hospodin chrání prostoduché“ (Ž 116,6).

Šmuel řekl: Středa, která připadá na čtvrtého [v měsíci], středa na čtrnáctého, středa na dvacátého čtvrtého a středa, po níž [v měsíci] nezbývají čtyři dny – to je nebezpečné.

Novoluní a den po něm – slabost; třetí den – nebezpečí. Předvečer svátku – slabost; předvečer Aceret [Šavuot] – nebezpečí. A rabíni [to] zakázali ve všech předvečerech svátků kvůli svátku Aceret, kdy vane vítr jménem Tavoach [Řezník], neboť kdyby Izrael nepřijal Tóru, byl by porazil jejich maso a jejich krev.

Šmuel řekl: Snědl-li [někdo] pšenici a pustil si krev, pustil si ji jen kvůli té pšenici. To platí ohledně léčby, ale ulevit mu to uleví.

Kdo si pustil krev: pití hned, jídlo [až po době chůze] půl míle.

Vyvstala jim otázka: Pití hned je prospěšné, ale potom škodí? Anebo [potom] neškodí ani neprospívá? Zůstává nerozhodnuto.

Vyvstala jim otázka: Jídlo do [doby] půl míle je prospěšné, ale potom a předtím škodí? Anebo neškodí ani neprospívá? Zůstává nerozhodnuto.

Rav vyhlašoval: Sto tykví za zuz, sto hlav za zuz, sto pysků – a nic. Rav Josef řekl: Když jsme byli u Rava Huny, v den, kdy rabíni neměli výuku, říkali: Dnes je den pysků. A nevěděl jsem, co tím myslí.

„A podvazují pupeční šňůru“: Rabíni učili: Podvazují pupeční šňůru. Rabi Josi říká: I přestřihují. A ukrývají placentu, aby se dítě zahřálo. Raban Šimon ben Gamliel řekl: Královské dcery [ji] ukrývají v mísách s olejem, dcery boháčů do chomáčů vlny, dcery chudých do koudele.

Rav Nachman řekl, že Raba bar Avuha řekl, že Rav řekl: Halacha je podle rabiho Josiho.

A Rav Nachman řekl, že Raba bar Avuha řekl, že Rav řekl: Mudrci souhlasí s rabim Josim ohledně pupeční šňůry dvou [spojených] dětí, že ji přestřihují. Jaký je důvod? Protože se navzájem táhnou.

A Rav Nachman řekl, že Raba bar Avuha řekl, že Rav řekl: Vše, co je zmíněno v oddílu pokárání, se v Šabat dělá kvůli rodičce, jak je řečeno: „A při tvém narození, v den, kdy ses narodila, ti nepřeřízli pupeční šňůru, nebyla jsi omyta vodou k očištění, nebyla jsi natřena solí ani zavinuta do plenek“ (Ez 16,4).

„A při tvém narození, v den, kdy ses narodila“ – odtud [víme], že v Šabat pomáhají dítěti na svět; „nepřeřízli pupeční šňůru“ – odtud, že v Šabat přestřihují pupeční šňůru; „nebyla jsi omyta vodou k očištění“ – odtud, že dítě v Šabat omývají; „nebyla jsi natřena solí“ – odtud, že dítě v Šabat natírají solí; „ani zavinuta do plenek“ – odtud, že dítě v Šabat zavinují.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Odklízejí“.