Šabat 12b שבת

Rabi Jehuda říká: Všudypřítomný ať se slituje nad tebou i nad [všemi] nemocnými Izraele. Rabi Josi říká: Všudypřítomný ať se slituje nad tebou mezi nemocnými Izraele. Šebna z Jeruzaléma při svém příchodu říkal: Šalom, a při odchodu říkal: Je Šabat, kdy se nemá naříkat, uzdravení brzy přijde, Jeho slitování je hojné, a odpočívejte v pokoji. Podle koho jde to, co řekl rabi Chanina: Kdo má ve svém domě nemocného, musí ho zahrnout mezi nemocné Izraele? Podle koho? Podle rabiho Josiho.

A řekl rabi Chanina: Jen s obtížemi dovolili utěšovat truchlící a navštěvovat nemocné o Šabatu. Řekl Raba bar bar Chana: Když jsme chodili za rabim Elazarem ptát se na [zdraví nemocného], jednou řekl: Všudypřítomný ať tě navštíví k pokoji, a jindy řekl [aramejsky]: Milosrdný ať si na tebe vzpomene k pokoji. Jak to mohl udělat? Vždyť řekl rav Jehuda: Nikdy ať člověk nežádá o své potřeby aramejsky; a řekl rabi Jochanan: Kdo žádá o své potřeby aramejsky, toho si služební andělé nevšímají, protože služební andělé neznají aramejštinu. – Nemocný je jiný, neboť je s ním Šechina.

Neboť řekl rav Anan, řekl Rav: Odkud [víme], že Šechina podpírá nemocného? Neboť je řečeno: „Hospodin ho podepře na loži nemoci“ (Ž 41,4). Tak se i učí: Kdo přichází navštívit nemocného, ať si nesedá na lůžko ani na židli, nýbrž ať se zahalí a sedne si před ním, protože Šechina je nad hlavou nemocného, jak je řečeno: „Hospodin ho podepře na loži nemoci.“ A řekl Rava, řekl Ravin: Odkud [víme], že Svatý, budiž požehnán, živí nemocného? Neboť je řečeno: „Hospodin ho podepře na loži nemoci.“

„A ať nečte při světle lampy.“ Řekl Raba: I kdyby [lampa] byla ve výšce dvou postav, i dvou oslích sedel, i deseti domů jeden na druhém. Jen jeden ať nečte, ale dva – je to v pořádku? Vždyť se učí: Ani jeden, ani dva! Řekl rabi Elazar: Není to obtížné: zde jde o jeden [a týž] předmět [čtení], zde o dva [různé] předměty. Řekl rav Huna: A u ohniště je to zakázáno i deseti lidem.

Řekl Rava: Je-li to významný člověk, je to dovoleno. Namítají: Ať nečte při světle lampy, aby ji nenaklonil. Řekl rabi Jišmael ben Elíša: Já budu číst a nenakloním. Jednou četl a chtěl ji naklonit. Řekl: Jak velká jsou slova mudrců, kteří říkali: Ať nečte při světle lampy! Rabi Natan říká: Četl a naklonil ji, a napsal si do svého zápisníku: Já, Jišmael ben Elíša, jsem četl a naklonil lampu o Šabatu; až bude Chrám vystavěn, přinesu tučnou oběť za hřích. Řekl rabi Aba: Rabi Jišmael ben Elíša je jiný, protože se ve věcech Tóry stavěl na roveň obyčejnému člověku.

Jedna [barajta] učí: Sluha smí prohlížet poháry a mísy při světle lampy; a druhá učí: Ať neprohlíží. Není to obtížné: zde jde o stálého sluhu, zde o sluhu, který není stálý. A chceš-li, řekni: Tady i tam jde o stálého sluhu, a není to obtížné: toto [platí] o [lampě] s olejem, toto o [lampě] s naftou.

Byli tázáni: Jak je tomu u sluhy, který není stálý, s [lampou] s olejem? Řekl Rav: Halacha je tak, ale tak se nerozhoduje. A rabi Jirmeja bar Aba řekl: Halacha je tak a tak se i rozhoduje. Rabi Jirmeja bar Aba zavítal do domu rava Asiho. Jeho sluha vstal a prohlížel [nádobí] při světle lampy. Jeho žena mu řekla: Ale mistr to tak nedělá! Řekl jí: Nech ho, zastává [názor] svého učitele.

„Ve skutečnosti řekli: Učitel“ atd. Vždyť jsi v první části řekl: „smí sledovat“! Ne snad, že smí číst? – Ne, [smí] si připravit začátky svých oddílů. A tak řekl i Raba bar Šmuel: Smí si však připravit začátky svých oddílů, ale celý oddíl ne.