Šabat 133b שבת

GEMARA: Vždyť [Mišna] je všechny vyjmenovává; [co] má zahrnout [výraz] „vše, co je třeba k obřízce“?

Má zahrnout to, co učili naši mistři: Ten, kdo obřezává, dokud se zabývá obřízkou, se vrací jak kvůli cípkům [kůže], které brání [platnosti] obřízky, tak kvůli cípkům, které nebrání obřízce. Jestliže [od ní] odstoupil, vrací se kvůli cípkům, které brání obřízce, ale kvůli cípkům, které nebrání obřízce, se nevrací.

Kdo je tanaem, podle něhož když odstoupil, nevrací se? Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: Je to rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky. Neboť se učí v baraitě: Připadne-li čtrnáctý [nisanu] na Šabat, stahuje se kůže z pesachového beránka [jen] po hrudí, slova rabiho Jišmaela, syna rabiho Jochanana ben Beroky. A mudrci říkají: Stahuje se celá.

Odkud [víš, že tomu tak je]? Rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky, to říká snad jen tam, protože tam nepotřebujeme [princip] „To je můj Bůh, a oslavím ho“ (Ex 15,2); ale zde, kde potřebujeme [princip] „To je můj Bůh, a oslavím ho“, [by se vracel] i tak.

Neboť se učí v baraitě: „To je můj Bůh, a oslavím ho“ – zkrášli se před ním přikázáními: zhotov před ním krásnou suku, krásný lulav, krásný šofar, krásné cicit, krásný svitek Tóry, napsaný pro jeho jméno krásným inkoustem, krásným perem, zkušeným písařem, a zavinutý do krásných hedvábných látek.

Aba Šaul říká: „A oslavím ho“ [lze číst „já a on“]: buď mu podobný. Jako je on milostivý a milosrdný, tak buď i ty milostivý a milosrdný.

Spíše tedy řekl Rav Aši: Kdo je [autorem] této [baraity]? Je to rabi Josi. Neboť jsme se učili v Mišně: Ať byl [nový měsíc] viděn zřetelně, nebo nebyl viděn zřetelně, znesvěcuje se kvůli němu Šabat. Rabi Josi říká: Byl-li viděn zřetelně, neznesvěcuje se kvůli němu Šabat.

Odkud [víš, že tomu tak je]? Rabi Josi to říká snad jen tam, kde Šabat nebyl dán k potlačení; ale zde, kde Šabat byl dán k potlačení, [by se vracel] i tak.

Spíše tedy říkají [mudrci] z Nehardey: Jsou to mudrci, kteří se přou s rabim Josim. Neboť jsme se učili v Mišně: Čtyři kohanim vcházejí, dva drží v rukou dvě řady [předkladných chlebů] a dva drží v rukou dvě misky [s kadidlem]. A čtyři jdou před nimi: dva, aby odnesli dvě řady, a dva, aby odnesli dvě misky. Ti, kdo vnášejí, stojí na severu, tváří k jihu, a ti, kdo vynášejí, stojí na jihu, tváří k severu. Ti odtahují a ti pokládají, píď jednoho vedle pídě druhého, neboť je řečeno: „Přede mnou ustavičně“ (Ex 25,30).

Rabi Josi říká: I kdyby tito [nejprve] odnesli a pak tito položili, i to by bylo „ustavičně“.

Naši mistři učili: Obřízka se upravuje [odstraněním zbylých cípků]; a jestliže ji neupravil, je trestán vyhlazením. Kdo [je trestán]? Rav Kahana řekl: Obřízkář.

Rav Papa to napadl: Obřízkář? Ať jim řekne: Já jsem vykonal polovinu přikázání, vykonejte vy druhou polovinu přikázání! Spíše řekl Rav Papa: Dospělý [který se obřezává sám].

Rav Aši to napadl: U dospělého je to výslovně psáno: „A neobřezaný muž, který nebude obřezán [bude vyhlazen]“ (Gn 17,14). Spíše řekl Rav Aši: Vskutku obřízkář, a [jde o případ], kdy přišel za soumraku v Šabat a řekli mu: Nestihneš to. A on jim řekl: Stihnu to. Vykonal [obřízku], ale nestihl [ji dokončit], a ukázalo se, že způsobil [jen] ránu; je tedy trestán vyhlazením.

Vysává se atd. Rav Papa řekl: Obřízkář, který nevysává, je nebezpečím [pro dítě], a odvoláváme ho.

To je samozřejmé! Když se kvůli tomu znesvěcuje Šabat, je to nebezpečí! Mohl bys říci, že tato krev je uložena [stranou a nevysátí nevadí]; proto nás učí, že je spojena [s tělem a může škodit].

A je to obdobné jako obklad a kmín: jako u obkladu a kmínu, když se nepřiloží, je to nebezpečí, tak i zde, když se to nevykoná, je to nebezpečí.

A přikládá se na ni obklad. Abaje řekl: Matka mi řekla: Obklad na všechny rány je sedm dílů loje a jeden díl vosku. Rava řekl: Vosk a pryskyřice.

Rava to vyložil v Mechoze; synové lékaře Manjumiho roztrhali svá roucha. Řekl jim: Jednu věc jsem vám ponechal. Neboť Šmuel řekl: Kdo si umyje obličej a dobře ho neosuší, naskáčou mu