Šabat 155b שבת

dýně před zvířetem a mršina před psy. Nejsou snad dýně obdobou mršiny: jako mršina je měkká, tak jsou i dýně měkké? Z toho je zřejmé, že s potravou se namáháme. A to je vyvrácení Rav Jehudy! Rav Jehuda ti odpoví: Ne, mršina je obdobou dýní: jako dýně jsou tvrdé, tak je i mršina tvrdá. A jak to najdeš? U sloního masa, anebo u malých mláďat.

Pojď a slyš, neboť Rav Chanan z Nehardey učil: Drtí se sláma a vojtěška a mísí se. Z toho je zřejmé, že s potravou se namáháme! Sláma – [jde o] zatuchlou slámu; vojtěška – [jde o] drobná [ztvrdlá] stébla.

MIŠNA: Velbloud se nepřecpává ani se do něj potrava nenacpává, ale smí se mu vkládat do tlamy. Telata se nevykrmují nuceně, ale smí se jim [potrava] vkládat do tlamy. Slepicím se smí vkládat zrní do zobáku. Na otruby se smí lít voda, ale nesmí se hníst. Nedává se voda včelám ani holubům v holubníku, ale dává se husám, slepicím a herodiánským holubům.

GEMARA: Co znamená „nepřecpává se“? Rav Jehuda řekl: Nedělají se mu jesle v jeho útrobách. Existuje vůbec něco takového? Ano, jak řekl Rav Jirmeja z Difti: Sám jsem viděl velblouda jednoho Araba, který snědl kór [obilí] a nesl kór.

„Telata se nevykrmují nuceně“: Co je nucené vykrmování a co je vkládání do tlamy? Rav Jehuda řekl: Nucené vykrmování je [vložení potravy] tak daleko, že ji [zvíře] nemůže vyvrhnout; vkládání do tlamy je tak, že ji vyvrhnout může. Rav Chisda řekl: Obojí je tak daleko, že ji nemůže vyvrhnout; nucené vykrmování [se děje] nástrojem, vkládání rukou.

Rav Josef namítl: „Slepicím se zrní vkládá do zobáku, a netřeba říkat, že se jim předhazuje; holubům z holubníku a holubům z podkroví se nepředhazuje, a netřeba říkat, že se jim nevkládá do zobáku.“ Co je „vkládá do zobáku“ a co „předhazuje“? Řekneš-li, že „vkládá“ znamená, že jim ho podává rukama, a „předhazuje“, že jim ho hází před ně, pak z toho plyne, že holubům z holubníku a holubům z podkroví se ani nesmí házet před ně [– proč by ne]?

Spíše [znamená] „vkládá“ tak daleko, že nemohou vyvrhnout, a „předhazuje“ tak, že vyvrhnout mohou; z toho plyne, že nucené vykrmování [je] nástrojem. A to je vyvrácení Rav Jehudy!

Rav Jehuda ti odpoví: Ve skutečnosti „vkládá“ znamená, že jim to podává rukama, a „předhazuje“, že jim to hází před ně. A co se týče tvé námitky, že holubům z holubníku a holubům z podkroví se ani nesmí házet před ně: o výživu těchto [slepic] se staráš ty, kdežto o výživu oněch [holubů] se nestaráš, jak se učí: Psovi se dává potrava, ale praseti se potrava nedává. A jaký je mezi nimi rozdíl? O výživu tohoto se staráš, o výživu onoho se nestaráš.

Rav Aši řekl: I z Mišny je to přesně vyvoditelné: „Nedává se voda včelám ani holubům v holubníku, ale dává se husám, slepicím a herodiánským holubům.“ Z jakého důvodu? Není to snad proto, že o výživu těchto se staráš a o výživu oněch se nestaráš?

A podle tebe – proč [Mišna mluví] právě o vodě? Ani pšenici a ječmen [by jim nesměl dávat]! Spíše voda je odlišná, protože se [pro ně] hojně nachází v rybnících.

Rabi Jona vykládal u vchodu do domu nasiho: Co znamená, co je psáno: „Spravedlivý zná při chudých“ (Př 29,7)? Svatý, budiž požehnán, ví o psu, že jeho potrava je skrovná, a proto mu potrava zůstává v útrobách tři dny, jak jsme se učili: Jak dlouho může [pozřená věc] zůstat v jeho útrobách, a [přesto] být nečistá? U psa tři celé dny po dvaceti čtyřech hodinách; u ptáků a ryb tak dlouho, aby mohla spadnout do ohně a shořet.

Rav Hamnuna řekl: Z toho vyplývá, že je správné hodit psovi kus masa. A jak velký? Rav Mari řekl: Jak velké je jeho ucho, a hůl za ním. To platí jen v polích, ale ve městě ne, protože by si zvykl [chodit za člověkem]. Rav Papa řekl: Nikdo není chudší než pes a nikdo není bohatší než prase.

Učí se [baraita] v souladu s Rav Jehudou: Co je nucené vykrmování a co je vkládání do tlamy? Při nuceném vykrmování [zvíře] položí, rozevře mu tlamu a krmí ho vikví a vodou najednou; při vkládání ho krmí ve stoje a napájí ve stoje a dává mu vikev zvlášť a vodu zvlášť.

„Slepicím se smí vkládat zrní do zobáku…“: Abaje řekl: Řekl jsem před pánem: Podle koho je naše Mišna? A řekl mi: Je [podle] rabi Josiho bar Jehudy, neboť se učí: Jeden dá mouku a druhý do ní dá vodu – ten druhý je povinen; [to jsou] slova Rabiho. Rabi Josi bar Jehuda říká: Není povinen, dokud nezhněte.

Snad rabi Josi bar Jehuda mluvil jen tam, protože mouka je určena k hnětení; ale u otrub, které hnětení nepodléhají, by i rabi Josi bar Jehuda souhlasil [že je zakázáno]! To tě nenapadne, neboť se výslovně učí: Na otruby se voda nelije; [to jsou] slova Rabiho. Rabi Josi bar Jehuda říká: Na otruby se voda lije.

Rabíni učili: Pražená mouka se nehněte; a někteří říkají: Hněte se. Kdo jsou ti „někteří“? Rav Chisda řekl: