Šabat 19a שבת

Babylonskou kuťachu a všechny druhy kuťachy je zakázáno prodávat třicet dní před Pesachem.

Rabíni učili: Smí se dát potrava psovi na dvoře; vezme-li ji a odejde [ven], nemusí se o to starat.

Podobně se smí dát potrava nežidovi na dvoře; vezme-li ji a odejde, nemusí se o to starat. – Proč je to potřeba ještě uvádět? Je to totéž! – Mohl bys říci, že tento [pes] je na něm [na majiteli] závislý, kdežto tento [nežid] na něm závislý není; proto nás to učí.

Rabíni učili: Člověk nepronajme své nářadí nežidovi v pátek; ve středu a ve čtvrtek je to dovoleno. Podobně se neposílají dopisy po nežidovi v pátek; ve středu a ve čtvrtek je to dovoleno. O rabi Josim Knězi – a někteří říkají o rabi Josim Zbožném – se vypráví, že nikdy nebylo jeho písmo nalezeno v ruce nežida.

Rabíni učili: Neposílá se dopis po nežidovi v pátek, ledaže se mu stanoví odměna. Bejt Šamaj říkají: Aby stihl dojít do svého domu. A Bejt Hilel říkají: Aby stihl dojít do domu nejbližšího k hradbám.

Ale vždyť mu stanovil odměnu! – Rav Šešet řekl: Takto se to míní: A pokud mu odměnu nestanovil, Bejt Šamaj říkají: dokud nedojde do svého domu, a Bejt Hilel říkají: dokud nedojde do domu nejbližšího k hradbám.

Ale vždyť jsi v první části řekl, že se neposílá [vůbec]! – Není to rozpor: tam, kde je ve městě pevně zřízená pošta, a tam, kde ve městě pevně zřízená pošta není.

Rabíni učili: Nevyplouvá se lodí méně než tři dny před Šabatem. O čem to platí? O záležitosti libovolné, ale pro účel přikázání je to v pořádku. A dohodne se s ním [s lodníkem], že bude [v Šabat] odpočívat, a [ten] neodpočívá – to jsou slova Rabiho. Rabi Šimon ben Gamliel říká: Není to třeba. A z Tyru do Sidonu je to dovoleno i v pátek.

Rabíni učili: Neobléhají se města nežidů méně než tři dny před Šabatem; ale začali-li, nepřestávají. A tak říkal Šamaj: „…dokud nepadne“ (Dt 20,20) – i v Šabat.

„Rabi Šimon ben Gamliel řekl: Měli ve zvyku…“ Učí se: Rabi Cadok řekl: Takový byl zvyk v domě rabana Gamliela, že dávali bílé šaty pradláři tři dny před Šabatem, a barevné i v pátek. A z jejich slov jsme se naučili, že bílé se perou hůře než barevné.

Abaje dával jednou barevný oděv valchaři. Zeptal se ho: Kolik za to chceš? Ten mu řekl: Jako za bílý. Řekl mu: Rabíni tě již předešli [rozhodnutím, že bílé se perou hůř]. Abaje řekl: Kdo dává oděv valchaři, ať mu jej předá podle míry a podle míry ať jej od něj převezme; neboť je-li [oděv] delší, poškodil jej tím, že jej natáhl, a je-li kratší, poškodil jej tím, že jej srazil.

„A shodují se jedni i druzí, že se smí zatížit…“ Čím se liší všechny ty [věci], u nichž Bejt Šamaj vydali zákaz, od trámů lisu na olivy a válců vinného lisu, u nichž zákaz nevydali? U oněch, za něž by člověk, kdyby je dělal v Šabat, byl povinen obětovat oběť za hřích, vydali Bejt Šamaj zákaz [již] v pátek před setměním; u trámů lisu na olivy a válců vinného lisu, za něž by, kdyby je dělal v Šabat, oběť za hřích povinen nebyl, zákaz nevydali.

Kdo je tanaita, podle něhož je všechno, co se děje samo od sebe, v pořádku? Rabi Josi bar Chanina řekl: Je to rabi Jišmael. Neboť jsme se učili [v Mišně]: Česnek, nezralé hrozny a klasy, které rozdrtil ještě za dne – rabi Jišmael říká: Smí [je] dokončit po setmění. A rabi Akiva říká: