Šabat 3a שבת

v první části [Mišny] se případy „osvobozen a dovoleno“ neuvádějí; ale v druhé části, kde jde o „osvobozen, ale zakázáno“, je to obtížné.

Existuje snad v celém [traktátu] Šabat „osvobozen a dovoleno“? Vždyť řekl Šmuel: Všechny případy osvobození u Šabatu znamenají „osvobozen, ale zakázáno“, kromě těchto tří, kde je „osvobozen a dovoleno“: chytání jelena, chytání hada a propichování vředu.

Šmuel to potřeboval [uvést] u případů osvobození, kde člověk vykonává čin; případů osvobození, kde čin nevykonává, je mnoho.

Každopádně je jich dvanáct! – [Mišna] počítá ty případy osvobození, u nichž by se mohl dostat k povinnosti oběti za hřích; ty, u nichž by se k povinnosti oběti za hřích dostat nemohl, nepočítá.

„Oba jsou osvobozeni“ – vždyť mezi nimi byla melacha vykonána! Učí se [v barajtě]: Rabi říká: „Kdo z lidu země zhřeší neúmyslně tím, že ji vykoná“ (Lv 4,27) – kdo ji vykoná celou, ne kdo vykoná jen její část. Jednotlivec, který ji vykonal, je povinen; dva, kteří ji vykonali, jsou osvobozeni. Bylo také řečeno: Řekl rabi Chija bar Gamda: Vyšlo to z úst shromáždění [učenců] a řekli: „Tím, že ji vykoná“ – jednotlivec, který ji vykonal, je povinen; dva, kteří ji vykonali, jsou osvobozeni.

Rav se tázal Rabiho: Naložil-li na někoho jeho druh jídlo a nápoje a on je vynesl ven, jak je tomu? Je vytržení jeho těla jako vytržení předmětu z jeho místa, a je tedy povinen, nebo snad ne? Řekl mu: Je povinen, a není to srovnatelné s jeho rukou. Jaký je důvod? Jeho tělo spočívá, jeho ruka nespočívá.