Šabat 64b שבת

se jejich oči smilně dívaly na nahotu.

Řekl rav Šešet: Proč Písmo vyjmenovává vnější ozdoby spolu s vnitřními ozdobami? Aby ti řeklo: Každý, kdo hledí na malíček ženy, je, jako by hleděl na místo ohanbí.

MIŠNA: Žena smí vyjít s vlasovými šňůrkami, ať jsou z jejích vlastních [vlasů], z [vlasů] její přítelkyně, nebo ze [srsti] zvířete,

a s čelenkou a s přívěsky, pokud jsou přišité,

s kabul [čepičkou] a s parukou do dvora, s chomáčem vlny v uchu, s chomáčem vlny v sandálu a s chomáčem vlny, který si připravila pro svou menstruaci,

s pepřem, se zrnkem soli a s čímkoli, co si vloží do úst – jen ať to v Šabat nevkládá poprvé, a vypadne-li to, ať to nevrací.

Umělý zub, zlatý zub – rabi [Jehuda ha-Nasi] dovoluje a mudrci zakazují.

GEMARA: A je třeba [uvést všechny případy]: Kdyby nás [Mišna] učila jen o jejích vlastních, [řekl bych, že jsou dovoleny], protože nejsou odpudivé; ale [vlasy] její přítelkyně, které jsou odpudivé, bych řekl, že ne.

A kdyby nás učila o [vlasech] její přítelkyně, [řekl bych, že jsou dovoleny], protože je jejího druhu; ale [srst] zvířete, která není jejího druhu, bych řekl, že ne. Je to tedy třeba.

Učilo se: Jen ať mladá nevychází s [vlasy] staré a stará s [vlasy] mladé.

Dobře stará s [vlasy] mladé – to je pro ni chvála [a mohla by je ukazovat]; ale mladá s [vlasy] staré – proč? Je to pro ni hanba! Když učil [o] staré s [vlasy] mladé, učil také [o] mladé s [vlasy] staré.

S kabul a s parukou do dvora: Řekl Rav: S čímkoli, s čím mudrci zakázali vycházet do veřejného prostoru, je zakázáno vycházet do dvora, kromě kabul a paruky.

Rabi Anani bar Sason jménem rabi Jišmaela řekl: Vše je jako kabul [dovoleno ve dvoře].

Učili jsme se: S kabul a s parukou do dvora. Dobře podle Rava, to sedí; ale podle rabi Ananiho bar Sasona je to obtíž! – Rabi Anani bar Sason, jménem koho to říká? Jménem rabi Jišmaela, syna rabi Josiho. Rabi Jišmael, syn rabi Josiho, je tana a může se přít [s Mišnou].

A podle Rava, v čem se tyto liší? Řekl Ula: Aby nebyla odpudivá svému muži, jak se učí v barajtě: „A ta, která je nemocná ve své nečistotě“ (Lv 15,33) – první starší říkali: Ať si nelíčí oči, nečervení se a nezdobí se barevnými šaty. Až přišel rabi Akiva a učil: Je-li tomu tak, činíš ji odpudivou jejímu muži, a její muž se s ní rozvede. Nýbrž co učí [slova] „a ta, která je nemocná ve své nečistotě“? Ve své nečistotě bude, dokud nevstoupí do vody.

Řekl rav Jehuda, řekl Rav: Všude, kde mudrci zakázali [něco] kvůli tomu, jak to vypadá, je to zakázáno i v nejvnitřnějších komnatách.

Učili jsme se: Ani se zvonečkem, i když je ucpaný. A učí se v jiné barajtě: Ucpe [zvířeti] zvoneček na krku a prochází se s ním po dvoře!

Je to [spor] tanaim, neboť se učí v barajtě: