Šabat 69b שבת

Proto nás to učí. Namítá se: Co je neúmyslnost u přísahy vyslovené rtem o minulosti? Když řekl: Vím, že tato přísaha je zakázaná, ale nevím, zda se za ni přináší oběť, či ne – je povinen. Čí je to [učení]? Je to Monbaz.

(Jiná verze: Čí je to? Řekneš-li, že Monbaze, je to samozřejmé: jestliže v celé Tóře, kde to není novinka, říká, že omyl ohledně oběti se nazývá neúmyslností, zde, kde je to novinka, tím spíše ne? Nýbrž je to snad [názor] rabínů, a je to vyvrácení Abajeho. Vyvrácení skutečně je.)

A Abaje řekl: Všichni souhlasí, že ohledně teruma (obětního dávku pro kněze) se nepovinuje pětinou, dokud se nemýlí ohledně zákazu v ní [obsaženého]. „Všichni souhlasí“ – kdo? Rabi Jochanan. To je samozřejmé! Rabi Jochanan to řekl tam, kde je vytětí, kde vytětí není, nikoli. Mohl bys říci: Smrt [z rukou Nebes] stojí na místě vytětí, a i když se mýlí ohledně smrti, ať je povinen – proto nás to učí. Rava říká: Smrt stojí na místě vytětí a pětina stojí na místě oběti.

Řekl rav Huna: Šel-li po cestě nebo pouští a neví, kdy je Šabat, odpočítá šest dní a zachová jeden den. Chija bar Rav říká: Zachová jeden den a odpočítá šest. V čem se přou? Jeden soudí podle stvoření světa a druhý podle prvního člověka. Namítá se: Šel-li po cestě a neví, kdy je Šabat, zachovává jeden den na šest. Neznamená to snad, že odpočítá šest a zachová jeden den? Ne – zachová jeden den a odpočítá šest.

Pokud tak, mělo by stát „zachová jeden den a odpočítá šest“, nikoli „zachovává jeden den na šest“! A dále se učí v barajtě: Šel-li po cestě nebo pouští a neví, kdy je Šabat, odpočítá šest a zachová jeden den. To je vyvrácení Chiji bar Rava. Vyvrácení skutečně je.

Řekl Rava: Každý den si opatří [prací] potřebnou obživu, kromě toho dne [který zachovává]. A v ten den má zemřít [hlady]? Udělá si den předtím dvojí obživu. Ale možná byl Šabat právě den předtím! Nýbrž každý den si opatří svou obživu, i v ten den. A podle čeho se ten den pozná? Podle posvěcení [kiduš] a rozlišení [havdala].

Řekl Rava: Pokud zná počet dní od svého odchodu, smí pracovat celý [osmý] den. To je samozřejmé! Mohl bys říci: Protože o Šabatu nevychází [na cestu], nevychází ani v předvečer Šabatu, a tento, i kdyby vyšel ve čtvrtek, ať mu je dovoleno pracovat dva dny – proto nás to učí: Někdy najde karavanu, náhodou se k ní přidá a vyjde [i v pátek].

„Kdo zná podstatu Šabatu.“ Odkud to [víme]? Řekl rav Nachman, řekl Raba bar Avuha: Jsou psány dva verše: „Synové Izraele budou zachovávat Šabat“ (Ex 31,16) a je psáno: „Mé šabaty budete zachovávat“ (Lv 19,3). Jak [je smířit]? „Synové Izraele budou zachovávat Šabat“ – jedno zachovávání pro mnoho Šabatů; „Mé šabaty budete zachovávat“ – jedno zachovávání pro každý jednotlivý Šabat.

Namítá rav Nachman bar Jicchak: Naopak, opak je logičtější: „Synové Izraele budou zachovávat Šabat“ – jedno zachovávání pro každý jednotlivý Šabat; „Mé šabaty budete zachovávat“ – jedno zachovávání pro mnoho Šabatů.

„Kdo ví, že je Šabat.“