Šabat 69a שבת

„Když neúmyslně pochybíte a nevykonáte všechna tato přikázání“ (Nu 15,22), a je psáno: „Ale člověk, který jedná zdviženou rukou“ (Nu 15,30). Všechny byly přirovnány k modloslužbě: jako tam jde o věc, za jejíž úmyslné spáchání se trestá vytětím (karet) a za neúmyslné obětí za hřích, tak i každá věc, za jejíž úmyslné spáchání se trestá vytětím a za neúmyslné obětí za hřích.

A podle Monbaze – v čem spočívá neúmyslnost? Například že se mýlil ohledně oběti [tj. věděl, že jde o zákaz, ale nevěděl, že se za něj přináší oběť]. A rabíni [soudí, že] omyl ohledně oběti se nenazývá neúmyslností.

A podle rabínů – v čem spočívá neúmyslnost? Rabi Jochanan říká: Jakmile se mýlil ohledně trestu vytětí, i když úmyslně [přestoupil] zákaz. A Reš Lakiš říká: Teprve když se mýlí ohledně zákazu i vytětí. Řekl Rava: Jaký je důvod rabi Šimona ben Lakiše? Písmo říká: „[jedno z přikázání Hospodinových,] která se nemají dělat, a provinil by se“ (Lv 4,2) – teprve když se mýlí ohledně zákazu i vytětí v ní [obsaženého].

A co dělá rabi Jochanan s tímto veršem rabi Šimona ben Lakiše? Potřebuje ho k tomu, co se učí v barajtě: „Z lidu země“ (Lv 4,27) – s vyloučením odpadlíka. Rabi Šimon ben Elazar říká jménem rabi Šimona: „Která se nemají dělat, a provinil by se“ – kdo by se odvrátil [od hříchu] na základě svého vědomí, přináší oběť za svůj omyl; kdo by se neodvrátil na základě svého vědomí, nepřináší oběť za svůj omyl.

Učili jsme: Hlavních druhů prací je čtyřicet bez jedné. A zabývali jsme se tím: Proč je mi třeba počtu? A rabi Jochanan řekl: [Aby se naučilo,] že pokud je vykonal všechny v jednom nevědomí, je povinen za každou jednotlivou. Jak to lze najít? Při úmyslnosti ohledně Šabatu a omylu ohledně prací.

Podle rabi Jochanana, který říká: Jakmile se mýlil ohledně vytětí, i když úmyslně [přestoupil] zákaz, to lze najít tak, že znal Šabat co do zákazu. Ale podle rabi Šimona ben Lakiše, který říká: Teprve když se mýlí ohledně zákazu i vytětí – v čem znal Šabat? Že jej znal co do šabatových hranic (tchumin), a podle rabi Akivy.

Kdo je tanaitem toho, co učili rabíni: Mýlil se v tom i v tom – to je neúmyslný, o němž mluví Tóra. Jednal úmyslně v tom i v tom – to je úmyslný, o němž mluví Tóra. Mýlil se ohledně Šabatu a jednal úmyslně ohledně prací, nebo se mýlil ohledně prací a jednal úmyslně ohledně Šabatu, nebo řekl: Vím, že tato práce je zakázaná, ale nevím, zda se za ni přináší oběť, či ne – je povinen. Podle koho? Podle Monbaze.

Řekl Abaje: Všichni souhlasí, že ohledně přísahy vyslovené rtem se nepřináší oběť, dokud se nemýlí ohledně zákazu v ní [obsaženého]. „Všichni souhlasí“ – kdo? Rabi Jochanan. To je přece samozřejmé! Rabi Jochanan to řekl tam, kde je trest vytětí, ale zde, kde vytětí není, nikoli.

Mohlo by tě napadnout: Protože se [za ni] přináší oběť, je to novinka, neboť v celé Tóře nenacházíme zákaz, za nějž by se přinášela oběť, a zde se přináší; tedy i když se mýlí ohledně oběti, ať je povinen.