Šabat 71b שבת

plyne z toho, že první část [mluví o] jednom druhu a jedné míse. Jeden druh a jedna mísa – je třeba to říkat? Řekl rav Huna: Zde jde o případ, kdy mezitím [mezi oběma polovinami] nabyl vědomí, a je to [názor] rabana Gamliela, který říká: Pro polovinu míry není vědomí [jež by oddělovalo].

Bylo řečeno: Snědl dva olivové objemy tuku v jednom nevědomí, dozvěděl se o prvním a pak se znovu dozvěděl o druhém. Rabi Jochanan říká: Je povinen dvakrát. Reš Lakiš říká: Je povinen jen jednou. Rabi Jochanan říká, že je povinen: „Za svůj hřích, jímž zhřešil, přinese“ (Lv 4,3). A Reš Lakiš říká, že je osvobozen: „Ze svého hříchu, a bude mu odpuštěno“ (Lv 4,26).

A podle Reš Lakiše – je přece psáno: „Za svůj hřích … přinese“? To je po odčinění. A podle rabi Jochanana – je přece psáno: „Ze svého hříchu, a bude mu odpuštěno“? Zde jde o případ, kdy snědl olivový objem a půl, dozvěděl se o olivovém objemu, a znovu snědl další půl olivy v nevědomí té druhé [poloviny]. Mohl bys říci, ať se spojí – proto nás to učí.

Řekl Ravina ravu Ašimu: Přou se o případ, kdy se dozvěděl [o druhém] před oddělením [zvířete k oběti], a v tom se přou: jeden soudí, že vědomí rozdělují, a druhý soudí, že oddělení rozdělují; ale po oddělení Reš Lakiš uznává rabi Jochananovi, že je povinen dvakrát? Nebo se snad přou o případ, kdy se dozvěděl po oddělení, a v tom se přou: jeden soudí, že oddělení rozdělují, a druhý soudí, že odčinění rozdělují; ale před oddělením rabi Jochanan uznává Reš Lakišovi, že je povinen jen jednou? Nebo snad jsou ve sporu v tom i v tom?

Řekl mu: Je logické, že jsou ve sporu v tom i v tom. Kdyby tě totiž napadlo, že se přou před oddělením, ale po oddělení Reš Lakiš uznává rabi Jochananovi, že je povinen dvakrát – místo aby vykládal verš [o] stavu po odčinění, ať ho vyloží [o] stavu po oddělení. A kdyby se přeli po oddělení, ale před oddělením rabi Jochanan uznává Reš Lakišovi, že je povinen jen jednou – místo aby vykládal verš o olivovém objemu a půl, ať ho vyloží [o] stavu před oddělením.

Ale možná si nebyl jistý a mluvil [ve smyslu] „budeš-li chtít říci“: Budeš-li chtít říci, že se přou před oddělením, jak vykládá rabi Jochanan verš? O olivovém objemu a půl. A budeš-li chtít říci, že se přou po oddělení, jak vykládá Reš Lakiš verš? O stavu po odčinění.

Řekl Ula: Podle toho, kdo říká, že jistá oběť za provinění (ašam vadaj) nevyžaduje vědomí předem,