Talmud česky

Šabat 92b שבת

Babylonský talmud · Moed – Svátky · list 92b · 12 segmentů

Struktura debaty:Mišna 2Otázka 1 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
a řekneš-li, [že] obyvatelé Hucalu to tak dělají – jejich úmysl ztrácí platnost vůči [úmyslu] všech ostatních lidí.
ואת"ל אנשי הוצל עושין כן בטלה דעתן אצל כל אדם:
2
MIŠNA: Kdo zamýšlí vynést [něco] před sebou, a [věc] se mu dostala za záda, je osvobozen; [zamýšlel-li vynést ji] za zády, a dostala se mu dopředu, je vinen. Vskutku řekli: Žena, která se přepáše zástěrou, ať [věc visí] před ní, nebo za ní, je vinna, protože [zástěra] se může otáčet. Rabi Jehuda říká: Také ti, kdo přijímají listy [se vzkazy].
מתני׳ המתכוין להוציא לפניו ובא לו לאחריו פטור לאחריו ובא לו לפניו חייב באמת אמרו האשה החוגרת בסינר בין מלפניה ובין מלאחריה חייבת שכן ראוי להיות חוזר רבי יהודה אומר אף מקבלי פתקין:
3
GEMARA: Čím se liší [případ] před sebou, a dostalo se mu to za záda, že je osvobozen? Že se jeho úmysl neuskutečnil. [Ale] za zády, a dostalo se mu to dopředu – ani tu se jeho úmysl neuskutečnil! Řekl rabi Elazar: [Mišna je] rozporná: kdo učil toto, neučil tamto. Řekl Rava: A jaká je obtíž? Snad [u případu] před sebou, a dostalo se mu to za záda, je důvodem osvobození, že zamýšlel lepší střežení, a podařilo se mu horší střežení; [a u případu] za zády, a dostalo se mu to dopředu, je důvodem viny, že zamýšlel horší střežení, a podařilo se mu lepší střežení.
גמ׳ מאי שנא לפניו ובא לו לאחריו דפטור דלא אתעביד מחשבתו לאחריו ובא לו לפניו נמי הא לא אתעביד מחשבתו א"ר אלעזר תברא מי ששנה זו לא שנה זו אמר רבא ומאי קושיא דילמא לפניו ובא לו לאחריו היינו טעמא דפטור דנתכוון לשמירה מעולה ועלתה בידו שמירה פחותה לאחריו ובא לו לפניו היינו טעמא דחייב דנתכוון לשמירה פחותה ועלתה בידו שמירה מעולה
4
Nýbrž v čem je obtíž? Obtížné je přesné čtení mišny: ‚Kdo zamýšlí vynést před sebou, a dostalo se mu to za záda, je osvobozen‘ – z toho plyne, že [zamýšlel-li] za zády, a dostalo se mu to za záda, je vinen. Řekni [však] konec: ‚za zády, a dostalo se mu to dopředu‘ – [jen] ten je vinen; z toho plyne, že [zamýšlel-li] za zády, a dostalo se mu to za záda, je osvobozen. Řekl rabi Elazar: [Mišna je] rozporná: kdo učil toto, neučil tamto.
אלא מאי קושיא דיוקא דמתני' קשיא המתכוין להוציא לפניו ובא לו לאחריו פטור הא לאחריו ובא לו לאחריו חייב אימא סיפא לאחריו ובא לו לפניו הוא דחייב הא לאחריו ובא לו לאחריו פטור א"ר אלעזר תברא מי ששנה זו לא שנה זו
5
Řekl rav Aši: Jaká je obtíž? Snad říká ‚netřeba ani říkat‘: Netřeba ani říkat, že [zamýšlel-li] za zády, a dostalo se mu to za záda, je vinen, protože se jeho úmysl uskutečnil; ale i [případ] za zády, a dostalo se mu to dopředu, bylo třeba [učit]. Napadlo by tě říci: protože se jeho úmysl neuskutečnil, ať není vinen; proto nás to učí: zamýšlel horší střežení a podařilo se mu lepší střežení, [a proto] je vinen.
אמר רב אשי מאי קושיא דילמא לא מיבעיא קאמר לא מיבעיא לאחריו ובא לו לאחריו דחייב דאיתעבידא מחשבתו אלא אפילו לאחריו ובא לו לפניו איצטריכא ליה סלקא דעתך אמינא הואיל ולא איתעביד מחשבתו לא ליחייב קמ"ל דנתכוון לשמירה פחותה ועלתה בידו שמירה מעולה דחייב
6
A [případ] za zády, a dostalo se mu to za záda, je sporem tanaitů, neboť se učí: Kdo vynese peníze v peněžním pásu s ústím nahoru, je vinen; s ústím dolů – rabi Jehuda činí vinným a mudrci osvobozují. Řekl jim rabi Jehuda: Nepřiznáváte, že [zamýšlel-li] za zády, a dostalo se mu to za záda, je vinen? A řekli mu: A ty nepřiznáváš, že [vynese-li to] hřbetem ruky či nohy, je osvobozen?
ולאחריו ובא לו לאחריו תנאי היא דתניא [המוציא מעות בפונדתו ופיה למעלה חייב פיה למטה רבי יהודה מחייב וחכמים פוטרין אמר להן ר' יהודה אי אתם מודים בלאחריו ובא לו לאחריו שהוא חייב ואמרו לו ואי אתה מודה כלאחר ידו ורגלו שהוא פטור
7
Řekl rabi Jehuda: Já jsem řekl jednu věc a oni řekli jednu věc; já jsem nenalezl odpověď na jejich slova a oni nenalezli odpověď na má slova. – Z toho, že jim řekl ‚nepřiznáváte‘, neplyne snad, že rabanan osvobozují? – A podle tebe: z toho, že mu řekli ‚nepřiznáváš‘, plyne, že rabi Jehuda činí vinným? Vždyť se učí: hřbetem ruky či nohy – podle všech je osvobozen!
אמר ר' יהודה אני אמרתי דבר אחד והן אמרו דבר אחד אני לא מצאתי תשובה לדבריהם והן לא מצאו תשובה לדברי מדקאמר להו אי אתם מודין לאו מכלל דפטרי רבנן וליטעמיך דקאמרי ליה אי אתה מודה מכלל דמחייב רבי יהודה והתניא לאחר ידו ורגלו ד"ה פטור
8
Nýbrž: za zády, a dostalo se mu to za záda – podle všech je vinen; hřbetem ruky či nohy – podle všech je osvobozen. V čem se přou, je peněžní pás s ústím dolů: jeden mistr jej přirovnává k [případu] za zády, a dostalo se mu to za záda, a druhý mistr jej přirovnává ke hřbetu ruky či nohy.
אלא לאחריו ובא לו לאחריו ד"ה חייב לאחר ידו ורגלו דברי הכל פטור כי פליגי בפונדתו ופיה למטה מר מדמי ליה לאחריו ובא לו לאחריו ומר מדמי ליה לאחר ידו ורגלו:
9
Vskutku řekli: Žena atd. Učilo se: Každé ‚vskutku‘ je halacha. Rabi Jehuda říká: Také ti, kdo přijímají listy. Učilo se: neboť tak činí královští písaři.
באמת אמרו האשה כו': [תנא כל באמת הלכה היא: רבי יהודה אומר אף מקבלי פתקין]: תנא) שכן לבלרי מלכות עושין כן
10
MIŠNA: Kdo vynese bochník do veřejného prostranství, je vinen. Vynesli-li ho dva, jsou osvobozeni. Nemohl-li ho jeden vynést, a vynesli ho dva, jsou vinni; a rabi Šimon osvobozuje.
מתני׳ המוציא ככר לרשות הרבים חייב הוציאוהו שנים פטורין לא יכול אחד להוציאו והוציאוהו שנים חייבין ור' שמעון פוטר:
11
GEMARA: Řekl rav Jehuda, řekl Rav – a někteří říkají, že to řekl Abaje, a někteří říkají, že se to učilo v barajtě: [Když] tento může a tento může – rabi Meir činí vinnými a rabi Jehuda a rabi Šimon osvobozují. [Když] tento nemůže a tento nemůže – rabi Jehuda a rabi Meir činí vinnými a rabi Šimon osvobozuje. [Když] tento může a tento nemůže – podle všech je vinen.
גמ׳ אמר רב יהודה אמר רב ואמרי לה אמר אביי ואמרי לה במתניתא תנא זה יכול וזה יכול רבי מאיר מחייב ור' יהודה ור' שמעון פוטרים זה אינו יכול וזה אינו יכול רבי יהודה ור' מאיר מחייבים ורבי שמעון פוטר זה יכול וזה אינו יכול דברי הכל חייב
12
Tak se také učí: Kdo vynese bochník do veřejného prostranství, je vinen. Vynesli-li ho dva – rabi Meir činí vinnými; a rabi Jehuda říká: Nemohl-li ho jeden vynést, a vynesli ho dva, jsou vinni, a ne-li, jsou osvobozeni; a rabi Šimon osvobozuje. Odkud to [víme]? Neboť učili naši mistři: „když učiní [jedno z nich]“ (Lv 4,27) – kdo vykoná celou [práci], ne kdo vykoná její část. Jak to? Dva, kteří drželi nůžky a stříhali, tkalcovský hřebínek a přiráželi útek, pero a psali, rákos a vynesli [jej] do veřejného prostranství – mohl bys myslet, že jsou vinni; proto Písmo říká: ‚když učiní‘ – kdo vykoná celou [práci], ne kdo vykoná její část.
תניא נמי הכי המוציא ככר לרשות הרבים חייב הוציאו שנים רבי מאיר מחייב ורבי יהודה אומר אם לא יכול אחד להוציאו והוציאו שנים חייבין ואם לאו פטורים ורבי שמעון פוטר מנא הני מילי דתנו רבנן (ויקרא ד, כז) בעשותה העושה את כולה ולא העושה את מקצתה כיצד שנים שהיו אוחזין במלגז ולוגזין בכרכר ושובטין בקולמוס וכותבין בקנה והוציאו לרשות הרבים יכול יהו חייבין תלמוד לומר בעשותה העושה את כולה ולא העושה מקצתה

Originál: Shabbat 92b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu