Šabat 92b שבת

a řekneš-li, [že] obyvatelé Hucalu to tak dělají – jejich úmysl ztrácí platnost vůči [úmyslu] všech ostatních lidí.

MIŠNA: Kdo zamýšlí vynést [něco] před sebou, a [věc] se mu dostala za záda, je osvobozen; [zamýšlel-li vynést ji] za zády, a dostala se mu dopředu, je vinen. Vskutku řekli: Žena, která se přepáše zástěrou, ať [věc visí] před ní, nebo za ní, je vinna, protože [zástěra] se může otáčet. Rabi Jehuda říká: Také ti, kdo přijímají listy [se vzkazy].

GEMARA: Čím se liší [případ] před sebou, a dostalo se mu to za záda, že je osvobozen? Že se jeho úmysl neuskutečnil. [Ale] za zády, a dostalo se mu to dopředu – ani tu se jeho úmysl neuskutečnil! Řekl rabi Elazar: [Mišna je] rozporná: kdo učil toto, neučil tamto. Řekl Rava: A jaká je obtíž? Snad [u případu] před sebou, a dostalo se mu to za záda, je důvodem osvobození, že zamýšlel lepší střežení, a podařilo se mu horší střežení; [a u případu] za zády, a dostalo se mu to dopředu, je důvodem viny, že zamýšlel horší střežení, a podařilo se mu lepší střežení.

Nýbrž v čem je obtíž? Obtížné je přesné čtení mišny: ‚Kdo zamýšlí vynést před sebou, a dostalo se mu to za záda, je osvobozen‘ – z toho plyne, že [zamýšlel-li] za zády, a dostalo se mu to za záda, je vinen. Řekni [však] konec: ‚za zády, a dostalo se mu to dopředu‘ – [jen] ten je vinen; z toho plyne, že [zamýšlel-li] za zády, a dostalo se mu to za záda, je osvobozen. Řekl rabi Elazar: [Mišna je] rozporná: kdo učil toto, neučil tamto.

Řekl rav Aši: Jaká je obtíž? Snad říká ‚netřeba ani říkat‘: Netřeba ani říkat, že [zamýšlel-li] za zády, a dostalo se mu to za záda, je vinen, protože se jeho úmysl uskutečnil; ale i [případ] za zády, a dostalo se mu to dopředu, bylo třeba [učit]. Napadlo by tě říci: protože se jeho úmysl neuskutečnil, ať není vinen; proto nás to učí: zamýšlel horší střežení a podařilo se mu lepší střežení, [a proto] je vinen.

A [případ] za zády, a dostalo se mu to za záda, je sporem tanaitů, neboť se učí: Kdo vynese peníze v peněžním pásu s ústím nahoru, je vinen; s ústím dolů – rabi Jehuda činí vinným a mudrci osvobozují. Řekl jim rabi Jehuda: Nepřiznáváte, že [zamýšlel-li] za zády, a dostalo se mu to za záda, je vinen? A řekli mu: A ty nepřiznáváš, že [vynese-li to] hřbetem ruky či nohy, je osvobozen?

Řekl rabi Jehuda: Já jsem řekl jednu věc a oni řekli jednu věc; já jsem nenalezl odpověď na jejich slova a oni nenalezli odpověď na má slova. – Z toho, že jim řekl ‚nepřiznáváte‘, neplyne snad, že rabanan osvobozují? – A podle tebe: z toho, že mu řekli ‚nepřiznáváš‘, plyne, že rabi Jehuda činí vinným? Vždyť se učí: hřbetem ruky či nohy – podle všech je osvobozen!

Nýbrž: za zády, a dostalo se mu to za záda – podle všech je vinen; hřbetem ruky či nohy – podle všech je osvobozen. V čem se přou, je peněžní pás s ústím dolů: jeden mistr jej přirovnává k [případu] za zády, a dostalo se mu to za záda, a druhý mistr jej přirovnává ke hřbetu ruky či nohy.

Vskutku řekli: Žena atd. Učilo se: Každé ‚vskutku‘ je halacha. Rabi Jehuda říká: Také ti, kdo přijímají listy. Učilo se: neboť tak činí královští písaři.

MIŠNA: Kdo vynese bochník do veřejného prostranství, je vinen. Vynesli-li ho dva, jsou osvobozeni. Nemohl-li ho jeden vynést, a vynesli ho dva, jsou vinni; a rabi Šimon osvobozuje.

GEMARA: Řekl rav Jehuda, řekl Rav – a někteří říkají, že to řekl Abaje, a někteří říkají, že se to učilo v barajtě: [Když] tento může a tento může – rabi Meir činí vinnými a rabi Jehuda a rabi Šimon osvobozují. [Když] tento nemůže a tento nemůže – rabi Jehuda a rabi Meir činí vinnými a rabi Šimon osvobozuje. [Když] tento může a tento nemůže – podle všech je vinen.

Tak se také učí: Kdo vynese bochník do veřejného prostranství, je vinen. Vynesli-li ho dva – rabi Meir činí vinnými; a rabi Jehuda říká: Nemohl-li ho jeden vynést, a vynesli ho dva, jsou vinni, a ne-li, jsou osvobozeni; a rabi Šimon osvobozuje. Odkud to [víme]? Neboť učili naši mistři: „když učiní [jedno z nich]“ (Lv 4,27) – kdo vykoná celou [práci], ne kdo vykoná její část. Jak to? Dva, kteří drželi nůžky a stříhali, tkalcovský hřebínek a přiráželi útek, pero a psali, rákos a vynesli [jej] do veřejného prostranství – mohl bys myslet, že jsou vinni; proto Písmo říká: ‚když učiní‘ – kdo vykoná celou [práci], ne kdo vykoná její část.