Sanhedrin 46a סנהדרין

Nyní, když jsou od sebe vzdáleny, má to význam pro zahrnutí modloslužby, která se [rouhání] podobá ve všem.

A rabi Eliezer vykládá [podle principu] rozšíření a omezení: „A bude usmrcen a pověsíš“ je rozšíření, „neboť zlořečením“ je omezení. Kdyby byly blízko sebe, zahrnuli bychom jen modloslužbu, která se mu podobá ve všem. Nyní, když jsou od sebe vzdáleny, má to význam pro zahrnutí ostatních kamenovaných.

„Muže věší“ atd. Jaký je důvod rabínů? Písmo říká: „a pověsíš ho“ (Dt 21,22) – jeho a ne ji. A rabi Eliezer? „Ho“ bez jeho oděvu.

A rabíni? Ano, tak to skutečně je; ale Písmo říká: „A bude-li na muži hřích“ (Dt 21,22) – muž a nikoli žena.

A rabi Eliezer – co vykládá z tohoto „a bude-li na muži“? Reš Lakiš řekl: To je pro vyloučení syna vzpurného a vzdorovitého. Vždyť se učí [v baraitě]: Syn vzpurný a vzdorovitý je kamenován a věšen – slova rabiho Eliezera! Ale Rav Nachman bar Jicchak řekl: [Je to] pro zahrnutí syna vzpurného a vzdorovitého. Z jakého důvodu?

Protože Písmo říká: „A bude-li na muži hřích“ – muž a nikoli syn; „hřích“ – ten, kdo je popraven za svůj hřích, s vyloučením syna vzpurného a vzdorovitého, který je popraven kvůli tomu, čím [jednou] skončí. Je to omezení po omezení, a omezení po omezení slouží jen k zahrnutí.

„Rabi Eliezer jim řekl: Copak Šimon ben Šetach nedal pověsit ženy“ atd. Rav Chisda řekl: Učili [že se dva nesoudí v jeden den] jen o dvou [různých druzích] smrti, ale [k témuž druhu] smrti soudí. Ale vždyť příhoda se Šimonem ben Šetachem byla [o témž druhu] smrti, a přesto mu řekli, že se nesoudí!

Ale bylo-li to řečeno, bylo to řečeno takto: Učili to jen o [témž druhu] smrti, který je jako dva druhy smrti. A jak to vypadá? Například u dvou [různých] přestupků. Ale u téhož druhu smrti a téhož přestupku soudí.

Rav Ada bar Ahava namítl: Nesoudí se dva v jeden den, a to ani cizoložník a cizoložnice! Rav Chisda to vysvětlil: [Jde o] dceru kohena a jejího svůdce [ona je upálena, on uškrcen].

Nebo o dceru kohena a ty, kdo křivě svědčili proti těm, kdo křivě svědčili proti ní.

Učí se [v baraitě]: Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Slyšel jsem, že soud bičuje a trestá i [tam, kde to] není podle Tóry – nikoli aby přestoupil slova Tóry, ale aby udělal plot kolem Tóry.

A stalo se, že jeden jel za dnů Řeků v Šabat na koni; přivedli ho před soud a ukamenovali ho – ne proto, že by si to zasloužil, ale protože to doba vyžadovala. A opět se stalo, že jeden člověk obcoval se svou ženou pod fíkovníkem [veřejně]; přivedli ho před soud a dali ho zbičovat – ne proto, že by si to zasloužil, ale protože to doba vyžadovala.

MIŠNA: Jak ho věší? Zarazí trám do země, a dřevo [příčné] z něj vyčnívá; spojí mu obě ruce jednu na druhou a pověsí ho. Rabi Josi říká: Trám se opře o zeď a pověsí ho tak, jak to dělají řezníci.

A hned ho sundají. A zůstane-li [viset] přes noc, přestupuje se tím zákaz, neboť je řečeno: „Jeho mrtvola nezůstane přes noc na dřevě, ale jistě ho pohřbíš [téhož dne], neboť pověšený je zlořečením Božím“ atd. (Dt 21,23) – to jest: Proč je ten pověšen? Protože zlořečil Jménu; a tak by bylo Boží jméno znesvěceno.

Rabi Meir řekl: Když člověk trpí, jak se vyjadřuje Šechina? „Těžko je mé hlavě, těžko je mé paži.“ Jestliže Všudypřítomný tolik trpí pro krev bezbožných, která je prolita, tím spíše pro krev spravedlivých.

A neřekli jen toto, ale [i] každý, kdo nechá svého mrtvého [nepohřbeného] přes noc, přestupuje zákaz. Nechal-li ho přes noc kvůli jeho cti, aby mu opatřil rakev a rubáš, nepřestupuje tím [zákaz].

A nepohřbívali ho do hrobů jeho otců, ale pro soud byla připravena dvě pohřebiště: jedno pro popravené mečem a uškrcené a jedno pro kamenované a upálené. Když se maso rozložilo, sesbírali kosti a pohřbili je na jejich [náležitém] místě. A příbuzní přicházejí a zdraví soudce a zdraví svědky, jako by říkali: Nemáme vůči vám nic v srdci, neboť jste soudili spravedlivým soudem.