Sanhedrin 45b סנהדרין

Písmo říká: „bude jistě ukamenován“ [zdvojeným výrazem].

„A jestliže ne, druhý svědek vezme kámen.“ Vezme? Vždyť se učí [v baraitě]: Rabi Šimon ben Elazar říká: Byl tam kámen, břemeno pro dva lidi; [svědek] ho vzal a hodil mu ho na hruď; jestliže tím zemřel, [povinnost] je splněna. A podle tvého názoru je obtížný [výrok] sám o sobě: břemeno pro dva lidi – a on ho vezme a hodí mu ho na hruď?

Ale [smysl je], že ho zdvihne spolu se svým druhem a hodí ho on sám, aby to šlo prudce.

„A jestliže ne, kamenuje ho“ atd. Vždyť se učí [v baraitě]: Nikdy se nestalo, že by to někdo opakoval [třetím hodem]! Copak říkám, že se to dělá? Říkám, že kdyby to bylo potřeba [učinilo by se to].

Mistr řekl: „Byl tam kámen“ atd. Vždyť se učí [v baraitě]: Jak kámen, kterým byl [odsouzený] ukamenován, tak dřevo, na němž byl pověšen, tak meč, kterým byl popraven, tak šátek, kterým byl uškrcen – ty všechny se pohřbívají s ním! Ne, [je to potřebné] pro případ, kdy je připravují [k opětovnému použití] a přinášejí jiné místo nich.

Pohřbívají se s ním? Vždyť se učí [v baraitě], že se s ním nepohřbívají! Rav Papa řekl: Co [znamená] „s ním“? Spolu s ním v jeho [hrobovém] okrsku.

Šmuel řekl: Byla-li ruka svědků uťata, je [odsouzený] osvobozen. Z jakého důvodu? Protože požadujeme: „Ruka svědků ať je proti němu první“ (Dt 17,7), a ta zde není.

Pak tedy i svědci, kteří jsou bezrucí od počátku, by byli nezpůsobilí? Tam je to jiné, protože Písmo říká: „ruka svědků“ – [ta], která již byla.

Namítá se: Kdekoli o něm dva vypovídají a řeknou: Svědčíme o tom a tom, že jeho rozsudek byl vynesen u toho a toho soudu, a ten a ten byli jeho svědky – ten se popraví. Šmuel to vysvětlil: [Jde o případ, kdy] oni sami jsou jeho svědky.

A copak požadujeme, [aby se] verš [splnil přesně], jak je psán? Vždyť se učí [v baraitě]: „Ten, kdo udeřil, bude jistě usmrcen, je to vrah“ (Nu 35,21). Mám [to] jen o smrti, která je u něj psána. Odkud [víme], že nemůžeš-li ho usmrtit smrtí, která je u něj psána, usmrtíš ho jakoukoli smrtí, kterou ho usmrtit můžeš? Písmo říká: „Ten, kdo udeřil, bude jistě usmrcen“ – v každém případě.

Tam je to jiné, protože Písmo říká [zdvojeně]: „bude jistě usmrcen“.

Ať se tedy z toho vyvodí [pro všechny případy]! [Nelze], protože [vrah] a mstitel krve jsou dva verše, které přicházejí jako jeden, a jakékoli dva verše, které přicházejí jako jeden, [ostatní] neučí.

Vrah – to je, co jsme řekli. Mstitel krve – co to je? Neboť se učí [v baraitě]: „Mstitel krve usmrtí vraha“ (Nu 35,21) – je to přikázání mstiteli krve. A odkud, že nemá-li [zabitý] mstitele, soud mu mstitele ustanoví? Neboť je řečeno: „když ho potká“ (Nu 35,19) – v každém případě.

Mar Kašiša, syn Rava Chisdy, řekl Ravu Ašimu: A copak nepožadujeme, [aby se] verš [splnil přesně], jak je psán? Vždyť jsme se učili [v Mišně]: Byl-li jeden z nich [rodičů] bezruký, němý, chromý, slepý nebo hluchý, [syn] se nestává synem vzpurným a vzdorovitým,

neboť je řečeno: „A chopí se ho“ (Dt 21,19) – nikoli bezrucí; „a vyvedou ho“ (Dt 21,19) – nikoli chromí; „a řeknou“ (Dt 21,20) – nikoli němí; „tento náš syn“ (Dt 21,20) – nikoli slepí; „neposlouchá nás“ (Dt 21,20) – nikoli hluší.

Z jakého důvodu? Není to proto, že požadujeme, [aby se] verš [splnil přesně], jak je psán? Ne, tam je to jiné, protože celý ten verš je nadbytečný.

Pojď a slyš: Nemá-li [město] náměstí, nestává se svedeným městem – slova rabiho Jišmaela. Rabi Akiva říká: Nemá-li náměstí, udělají mu náměstí.

Liší se jen v tom, že jeden soudí, že požadujeme náměstí, které tam bylo od počátku, a druhý soudí, že náměstí nynější je také jako to od počátku. Ale všichni požadují, [aby se] verš [splnil přesně], jak je psán.

Je to [spor] tanaitů, neboť jsme se učili [v Mišně]: Nemá-li [malomocný] palec ruky, palec nohy či pravé ucho, nemá nikdy očištění. Rabi Eliezer říká: Dá [krev] na jejich místo a [povinnost] je splněna. Rabi Šimon říká: Dá to na levou [stranu] a [povinnost] je splněna.

MIŠNA: Všichni kamenovaní se věší – slova rabiho Eliezera. Mudrci však říkají: Věší se jen rouhač a modloslužebník.

Muže věší tváří k lidu a ženu tváří ke dřevu – slova rabiho Eliezera. Mudrci však říkají: Muž se věší, ale žena se nevěší. Rabi Eliezer jim řekl: Copak Šimon ben Šetach nedal pověsit ženy v Aškelonu? Řekli mu: Dal pověsit osmdesát žen, a [přitom] se nesoudí dva [odsouzení] v jeden den [to bylo tedy mimořádné opatření].

GEMARA: Naši rabíni učili: „A bude usmrcen a pověsíš [ho]“ (Dt 21,22) – mohl bych [myslet], že se věší všichni popravení; Písmo říká: „neboť pověšený je zlořečením Božím“ (Dt 21,23). Jako rouhač je [popravován] kamenováním, tak i každý, kdo je [popravován] kamenováním – slova rabiho Eliezera.

Mudrci však říkají: Jako rouhač zapřel základ [víry], tak i každý, kdo zapřel základ [víry].

V čem se liší? Rabíni vykládají [podle principu] obecného a zvláštního, rabi Eliezer vykládá [podle principu] rozšíření a omezení.

Rabíni vykládají [podle principu] obecného a zvláštního: „A bude usmrcen a pověsíš“ je obecné, „neboť zlořečením“ je zvláštní. Kdyby byly blízko sebe, řekli bychom: V obecném není nic než to, co je ve zvláštním – tito ano, nic jiného ne.