Sanhedrin 53a סנהדרין

Podle rabiho Jonatana je to v pořádku, jak vysvětluje Rabi důvod. Ale podle rabiho Jošijahua – odkud [víme], že ve světě vůbec existuje uškrcení? Řekni [že je to] meč!

Rava řekl: Čtyři [druhy] trestu smrti jsou tradovány.

Co [znamená] „ne proto, že je lehčí“? Liší se ve sporu rabiho Šimona a rabínů [o tom, zda je uškrcení lehčí než meč].

Rabi Zera řekl Abajemu: Ostatní kamenovaní, u nichž kamenování psáno není, [a] které vyvozujeme z vyvolávače duchů a věštce – z čeho to vyvozujeme? Vyvozujeme to z „budou jistě usmrceni“, nebo z „jejich krev je na nich“?

Řekl mu: Vyvozujeme to z „jejich krev“ a „jejich krev je na nich“; neboť kdybychom to vyvozovali z „budou jistě usmrceni“, proč by bylo potřebné „jejich krev“ a „jejich krev“?

Ale co tedy – vyvozujeme to z „jejich krev“ a „jejich krev“; proč je [pak] potřebné „budou jistě usmrceni“?

Jak se učí [v baraitě]: „Ten, kdo udeřil, bude jistě usmrcen, je to vrah“ (Nu 35,21). Mám [to] jen o smrti, která je u něj psána. Odkud [víme], že nemůžeš-li ho usmrtit smrtí, která je u něj psána, usmrtíš ho jakoukoli smrtí, kterou ho usmrtit můžeš? Písmo říká: „Ten, kdo udeřil, bude jistě usmrcen“ – v každém případě.

Rav Acha z Difti řekl Ravinovi: A kdybychom to vyvozovali z „budou jistě usmrceni“ – co mu [tím] činilo obtíž?

Má-li to být, že mu činila obtíž vdaná žena – že by se přišlo a vyvodilo se „bude jistě usmrcen“ z vyvolávače duchů a věštce: jako tam kamenováním, tak i zde kamenováním –

z toho, že Milosrdný řekl, [že] zasnoubená [je trestána] kamenováním, plyne, že vdaná [není trestána] kamenováním.

Ale [má-li to být, že] mu činil obtíž ten, kdo udeří svého otce či matku – že by se přišlo a vyvodilo [se to] z vyvolávače duchů a věštce –

místo aby se to vyvozovalo z vyvolávače duchů a věštce, ať se to vyvodí z vdané ženy, protože [smrt bez upřesnění] nesmíš vykládat ke zpřísnění, ale [jen] k ulehčení.

Řekl mu: Obtíž mu činili sami ostatní kamenovaní: neboť kdybychom to vyvozovali z „bude jistě usmrcen“, místo aby se to vyvozovalo z vyvolávače duchů a věštce, ať se to vyvodí z vdané ženy.

MIŠNA: Toto jsou kamenovaní: Ten, kdo obcuje s matkou, se ženou otce, se snachou, s mužem a se zvířetem; a žena, která přivádí zvíře [k sobě]; a rouhač; a modloslužebník; a ten, kdo dává ze svého potomstva Molochovi; a vyvolávač duchů a věštec; a ten, kdo znesvětí Šabat; a ten, kdo zlořečí otci či matce; a ten, kdo obcuje se zasnoubenou dívkou; a svůdce [jednotlivce k modloslužbě]; a ten, kdo svádí [město]; a čaroděj; a syn vzpurný a vzdorovitý.

Kdo obcuje s matkou, je kvůli ní vinen jako [za] matku a jako [za] ženu otce. Rabi Jehuda říká: Je vinen jen jako [za] matku.

Kdo obcuje se ženou otce, je vinen jako [za] ženu otce a jako [za] vdanou ženu, ať za života svého otce, či po smrti svého otce, ať [jde o zasnoubení] či o sňatek.

Kdo obcuje se svou snachou, je kvůli ní vinen jako [za] svou snachu a jako [za] vdanou ženu, ať za života svého syna, či po smrti svého syna, ať [jde o zasnoubení] či o sňatek.

GEMARA: Učí se [v baraitě]: Rabi Jehuda říká: Nebyla-li jeho matka pro jeho otce způsobilá, je vinen jen jako [za] matku.

Co [znamená] „nebyla pro něj způsobilá“? Má-li to znamenat [ty, jejichž spojení je trestáno] vyhlazením [karet] a [ty, jejichž spojení je trestáno] soudním trestem smrti – z toho by plynulo, že rabíni soudí, že i když pro něj nebyla způsobilá, [je vinen i jako za ženu otce]? Vždyť s ní přece nemá platné zasnoubení!

Ale [jde o] ty, [jejichž spojení je zakázáno] negativním přikázáním; a rabi Jehuda soudí podle rabiho Akivy, který řekl: Zasnoubení není platné u [těch, jejichž spojení je zakázáno] negativním přikázáním.

Rav Ošaja namítl: [Ženy, které jsou] zakázány [rabínským] přikázáním a zakázány [kvůli] svatosti, podstupují chalicu, a ne levirátní sňatek.