Sanhedrin 86b סנהדרין

„Přišli jsme, aby byl zbičován,“ a tito druzí z toho činí celou věc.

Rav Papa namítl: Je-li tomu tak, ať jsou i svědci prodeje popraveni, neboť svědci únosu mohou říci: „Přišli jsme, aby byl zbičován.“ A řekneš-li, že se Chizkija domnívá, že [za únos] není bičován –

vždyť bylo řečeno: Svědci únosu člověka, kteří byli usvědčeni ze lži – Chizkija a rabi Jochanan: jeden řekl, že jsou bičováni, a druhý řekl, že nejsou bičováni; a řekli jsme: Dá se usoudit, že to Chizkija řekl „jsou bičováni“, neboť Chizkija řekl „nejsou popraveni“.

Neboť kdyby [to byl] rabi Jochanan – protože říká „jsou popraveni“, je to zákaz, který byl dán jako varování před trestem smrti soudu, a za žádný zákaz, který byl dán jako varování před trestem smrti soudu, se nebičuje. [Když] on [obžalovaný] by bičován nebyl, jak by mohli být bičováni oni?

Spíše Rav Papa řekl: U svědků prodeje se všichni shodují, že jsou popraveni. Liší se u svědků únosu: Chizkija řekl, že nejsou popraveni – únos stojí sám o sobě a prodej stojí sám o sobě. Rabi Jochanan řekl, že jsou popraveni – únos je začátkem prodeje.

A rabi Jochanan uznává, že první svědci [ve věci] vzpurného a neposlušného syna, kteří byli usvědčeni ze lži, nejsou popraveni, neboť mohou říci: „Přišli jsme, aby byl zbičován.“

Abaje řekl: Všichni se shodují u vzpurného a neposlušného syna, a všichni se shodují u vzpurného a neposlušného syna, a je spor u vzpurného a neposlušného syna.

Všichni se shodují u vzpurného a neposlušného syna, [že] první svědci [usvědčení ze lži] nejsou popraveni, neboť mohou říci: „Přišli jsme, aby byl zbičován.“

A všichni se shodují u vzpurného a neposlušného syna, [že] poslední svědci jsou popraveni, neboť první svědci mohou říci: „Přišli jsme, aby byl zbičován,“ a tito z toho činí celou věc.

A je spor u vzpurného a neposlušného syna, [když] dva říkají: „Před námi kradl,“ a dva říkají: „Před námi jedl.“

Rav Asi řekl: Svědci prodeje člověka, kteří byli usvědčeni ze lži, nejsou popraveni, neboť [obžalovaný] může říci: „Prodal jsem svého otroka.“

Rav Josef řekl: Podle koho je toto učení Rav Asiho? Podle rabiho Akivy, který říká „věc“, a ne „polovinu věci“. Abaje mu řekl: [Snad proto], že podle mudrců by byli popraveni? Vždyť říká „neboť“ [– důvod je jiný]!

Spíše i kdybys řekl [podle] mudrců, a [jde o případ], kdy svědci únosu nepřišli. – Je-li tomu tak, co je třeba říkat? – Nikoli, je to nutné [pro případ], kdy přišli nakonec.

A stále: co je třeba říkat? – Nikoli, je to nutné [pro případ], kdy [svědci prodeje] naznačují [že jde o uneseného]. Mohl bys říci, že naznačení je něco; proto nás to učí, že naznačení není nic.

MIŠNA: Vzpurný starší [jednající] proti rozhodnutí soudu, neboť je řečeno: „Bude-li pro tebe příliš nesnadná věc k rozhodnutí“ (Dt 17,8). Byly tam tři soudy: jeden zasedal u vchodu na Chrámovou horu, jeden zasedal u vchodu do nádvoří a jeden zasedal v Síni tesaných kamenů.

Přicházejí k tomu, který je u vchodu na Chrámovou horu, a [vzpurný starší] říká: „Takto jsem vykládal já a takto vykládali moji druhové; takto jsem učil já a takto učili moji druhové.“ Jestliže slyšeli [podání], řeknou jim [ho].

A jestliže ne, přicházejí k těm, kteří jsou u vchodu do nádvoří, a on říká: „Takto jsem vykládal já a takto vykládali moji druhové; takto jsem učil já a takto učili moji druhové.“ Jestliže slyšeli, řeknou jim.

A jestliže ne, ti i oni přicházejí k velkému soudu v Síni tesaných kamenů, z níž vychází Tóra pro celý Izrael, neboť je řečeno: „Z toho místa, které vyvolí Hospodin“ (Dt 17,10). Vrátil-li se do svého města a opakoval a učil tak, jak učil [předtím], je osvobozen; ale jestliže rozhodl, [že se tak má] jednat, je vinen, neboť je řečeno: „A muž, který bude jednat opovážlivě“ (Dt 17,12) – není vinen, dokud nerozhodne, [že se tak má] jednat.

Žák, který rozhodl, [že se tak má] jednat, je osvobozen; ukazuje se, že jeho přísnost je jeho úlevou.

GEMARA: Učili naši mistři: „Bude-li příliš nesnadná (jipale) pro tebe věc“ –