Ševuot 14a שבועות

za nečistotu Svatyně a jejích svatých věcí. Čím jsou usmiřováni? Lépe, aby byli usmiřováni Áronovým býčkem, protože z jeho pravidla bylo učiněno povolení ohledně jeho domu, a ať nejsou usmiřováni kozlem, jehož [krev] se obětuje uvnitř, protože z jeho pravidla nebylo učiněno povolení.

A chceš-li říci [jinak], hle, říká: „Dome Áronův, dobrořečte Hospodinu“ atd. (Ž 135,19).

A co [znamená] „chceš-li říci“? A řekneš-li: je psáno „jeho dům“ [tj. jen jeho rodina] – všichni [kohanim] se nazývají jeho domem, neboť je řečeno: „Dome Áronův, dobrořečte Hospodinu; … vy, kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu“.

A toto „který je za lid“ přišlo k tomu? Toho je přece třeba k tomu, co říká Milosrdný: ať je [kozel] od lidu! To vyplývá z [verše] „od obce synů Izraele“ (Lv 16,5).

A toto „který je jeho“ přišlo k tomu? Toho je přece třeba k tomu, co se učí: Přináší [býčka] ze svého, a nepřináší z obecního.

Mohl bych myslet, že nepřinese z obecního, protože obec jím není usmiřována, ale přinese ze [majetku] svých bratří kohanů, protože jeho bratři kohanim jím jsou usmiřováni? Učí se: „který je jeho“ (Lv 16,6). Mohl bych myslet, že nemá přinášet, ale když přinesl, je to platné? Učí se znovu: „který je jeho“ (Lv 16,11) – Písmo to zopakovalo, aby to bylo nezbytnou podmínkou.

Taně dělá potíž toto: Proč [kozel] lidu neusmiřuje [kohany]? Protože se na něm nepodílejí penězi, neboť je psáno „který je za lid“. [Ale] na [býčkovi] Árona se také nepodílejí penězi, a [přesto] říká: všichni se nazývají jeho domem.

Budiž podle rabiho Šimona – proto jsou psána dvě vyznání a krev býčka: jedno odpovídá kozlovi, jehož [krev] se obětuje uvnitř, jedno odpovídá kozlovi, který se obětuje venku, a jedno odpovídá vyhnanému kozlovi.

Ale podle rabiho Jehudy, k čemu jsou mi dvě vyznání a krev býčka? Stačí jedno vyznání a jeho krev!

Jedno za sebe a jedno za svůj dům, jak učili v domě rabiho Jišmaela: Tak se řídí míra spravedlnosti: lépe, ať přijde nevinný a usmíří za viníka, než aby přišel viník a usmířil za viníka.

Vracíme se k tobě, [kapitolo] „Přísahy jsou dvě“.

MIŠNA: Uvědomění si nečistoty jsou dvě, a to jsou vlastně čtyři. Stal se nečistým a věděl o tom, pak se mu nečistota skryla, ale pamatoval si svatou věc;

skryla se mu svatá věc, ale pamatoval si nečistotu; skrylo se mu obojí, a snědl svatou věc, aniž věděl, a poté, co snědl, se to dozvěděl – za to [přináší oběť] stoupající a klesající.

Stal se nečistým a věděl o tom, pak se mu nečistota skryla, ale pamatoval si Svatyni; skryla se mu Svatyně, ale pamatoval si nečistotu; skrylo se mu obojí, a vstoupil do Svatyně, aniž věděl, a poté, co vyšel, se to dozvěděl – za to [přináší oběť] stoupající a klesající.

[Platí to] stejně pro toho, kdo vstoupí na nádvoří, jako pro toho, kdo vstoupí do přístavku nádvoří; neboť k městu a k nádvořím se nepřidává jinak než [za účasti] krále, proroka, urim a tumim, sanhedrinu o sedmdesáti jednom [členech], se dvěma děkovnými oběťmi a se zpěvem;

a soud kráčí, dvě děkovné oběti za nimi a celý Izrael za nimi.