Ševuot 25b שבועות

rabi Jehudy ben Betery a rabínů, neboť jsme se učili: Přísahal, že zruší přikázání, a nezrušil – je osvobozen; že splní přikázání, a nesplnil – je osvobozen; ačkoli by bylo logické, aby byl povinen, podle slov rabi Jehudy ben Betery; neboť rabi Jehuda ben Betera řekl: Jestliže za věc dobrovolnou, k níž není zapřisáhnut od hory Sinaj, je povinen, pak za přikázání, k němuž je zapřisáhnut od hory Sinaj, není logické, aby byl povinen?

Řekli mu: Ne! Řekneš-li to o přísaze o věci dobrovolné, u níž [Písmo] postavilo „ne“ na roveň „ano“, řekneš to i o přísaze o přikázání, u níž nepostavilo „ne“ na roveň „ano“?

Řekněme, že Rav řekl podle rabi Jehudy ben Betery a Šmuel řekl podle rabínů?

Podle rabi Jehudy ben Betery se nikdo neliší: když nevyžaduje „ne“ a „ano“, bude snad vyžadovat budoucnost a minulost?

Liší se podle rabínů: Šmuel je podle rabínů; a Rav [řekne]: Rabíni nezavazují tam, kde chybí „ne“ a „ano“, protože je výslovně psáno „že učiní zlé nebo dobré“ (Lv 5,4); ale ohledně budoucnosti a minulosti, které plynou z rozšíření ve verších, zavazují.

Rav Hamnuna namítl: [Řekl:] „Dnes jsem nejedl“ a „dnes jsem si nenasadil tefilin“. – „Zapřísahám tě.“ – A řekl amen: je povinen. Budiž „nejedl jsem“, které má obdobu v „nebudu jíst“; ale „nenasadil jsem“ – copak má obdobu v „nenasadím“?

On to namítá a on to řeší: Učí to na obě strany – „nejedl jsem“ ohledně oběti, „nenasadil jsem“ ohledně bičování.

Rava namítl: Co je marná přísaha? Přísahal, že změní to, co je lidem známo – řekl o kamenném sloupu [, který stojí na tom a tom místě], že je ze zlata; a Ula řekl: A to tehdy, když je to známo třem lidem. Důvodem je, že je to známo; není-li to známo, přestupuje zákaz přísahy vyslovení. Ale proč? Vždyť to nemá obdobu v „bude ze zlata“!

On to namítá a on to řeší: Je-li to známo, přestupuje zákaz marné přísahy; není-li to známo, přestupuje zákaz lživé přísahy.

Abaje řekl: Rav uznává, že kdo řekne svému bližnímu: „Přísahám, že znám svědectví ve tvůj prospěch“, a ukáže se, že ho nezná, je osvobozen, protože to nemá obdobu v „že neznám svědectví ve tvůj prospěch“.

„Věděl jsem“ a „nevěděl jsem“ – je to sporné; „svědčil jsem“ a „nesvědčil jsem“ – je to sporné.

Budiž podle Šmuela, který řekl, že za věc, která se nemůže týkat budoucnosti, nezavazuje za minulost: proto Milosrdný vyňal přísahu svědectví z obecné přísahy vyslovení. Ale podle Rava – pro jakou halachu ji Milosrdný vyňal?

Rabíni to řekli před Abajem: Aby za ni zavazoval dvakrát.

Řekl jim: Dvakrát nemůžete říci, neboť se učí: „v jedné z těchto věcí“ (Lv 5,4) – za jednu ho zavazuješ, ale nezavazuješ ho za dvě.

A podle Abajeho – pro jakou halachu ji Milosrdný vyňal?

Pro to, co se učí: U všech ostatních je řečeno „a bylo mu skryto“, a zde není řečeno „a bylo mu skryto“ – aby zavazoval za úmyslné porušení stejně jako za neúmyslné.

Rabíni řekli Abajemu: Řekni raději: za úmyslné je povinen jednou, za neúmyslné je povinen dvakrát.

Řekl jim: Není to snad to, co říkám: „v jedné“ – za jednu ho zavazuješ, ale nezavazuješ ho za dvě? A copak by u úmyslného byly dvě?

Rava řekl: Protože je to věc, která byla zahrnuta v obecném a vyšla z něj, aby byla posuzována v nové věci – máš v ní jen to, co je v ní nového.

Z toho plyne, že Abaje zastává názor, že [přísaha svědectví] platí jako přísaha i obecně?

Vždyť Abaje řekl: Rav uznává, že kdo řekne svému bližnímu: „Přísahám, že znám svědectví ve tvůj prospěch“, a ukáže se, že ho nezná, je osvobozen, protože to nemá obdobu v „neznám svědectví ve tvůj prospěch“!

Abaje od toho výroku ustoupil. A chceš-li, řekni: