Ševuot 26a שבועות

jeden z těch výroků řekl Rav Papa.

„Rabi Jišmael říká: Je povinen jen za budoucnost.“ Rabíni učili: „že učiní zlé nebo dobré“ (Lv 5,4) – mám jen věci, v nichž je činění zlého a dobrého; věci, v nichž není činění zlého a dobrého, odkud mám? Verš učí: „Nebo když někdo přísahá a vysloví rty“ (Lv 5,4).

Mám jen budoucnost; minulost odkud mám? Verš učí: „cokoli člověk vysloví přísahou“ (Lv 5,4); to jsou slova rabi Akivy. Rabi Jišmael říká: „že učiní zlé nebo dobré“ – [jen] budoucnost.

Řekl mu rabi Akiva: Je-li tomu tak, mám jen věci, v nichž je činění dobrého a zlého; věci, v nichž není činění zlého a dobrého, odkud mám? Řekl mu: Z rozšíření v Písmu. Řekl mu: Jestliže Písmo rozšířilo na toto, rozšířilo i na tamto.

Rabi Akiva řekl rabi Jišmaelovi dobře!

Rabi Jochanan řekl: Rabi Jišmael, který sloužil rabi Nechunjovi ben ha-Kana, jenž vykládal celou Tóru podle pravidla obecného a zvláštního, sám také vykládá podle obecného a zvláštního. Rabi Akiva, který sloužil Nachumovi z Gam Zu, jenž vykládal celou Tóru podle rozšíření a zúžení, sám také vykládá podle rozšíření a zúžení.

Jak rabi Akiva vykládá podle rozšíření a zúžení? Neboť se učí: „Nebo když někdo přísahá“ – rozšířil; „že učiní zlé nebo dobré“ – zúžil; „cokoli člověk vysloví“ – znovu rozšířil. Rozšířil, zúžil a rozšířil – rozšířil na všechno.

Na co rozšířil? Rozšířil na všechny věci. A co zúžil? Vyloučil věc přikázání.

A rabi Jišmael vykládá podle obecného a zvláštního: „Nebo když někdo přísahá a vysloví rty“ – obecné; „že učiní zlé nebo dobré“ – zvláštní; „cokoli člověk vysloví“ – znovu obecné. Obecné, zvláštní a obecné – posuzuješ jen podle podoby zvláštního: jako zvláštní se výslovně týká budoucnosti, tak i všechno, co se týká budoucnosti.

Obecné posloužilo k zahrnutí i věcí, v nichž není činění zlého a dobrého, týkají-li se budoucnosti; zvláštní posloužilo k vyloučení i věcí, v nichž je činění zlého a dobrého, týkají-li se minulosti.

Obrátím to!

Rabi Jicchak řekl: Obdobně jako „že učiní zlé nebo dobré“ – ten, jehož zákaz plyne z „nezruší své slovo“ (Nu 30,3); vyloučena je tato [přísaha o minulosti], jejíž zákaz neplyne z „nezruší své slovo“, nýbrž z „nebudete lhát“ (Lv 19,11).

Rav Jicchak bar Avin řekl: Verš říká: „Nebo když někdo přísahá a vysloví rty“ – ten, u něhož přísaha předchází vyslovenému, a ne ten, u něhož vyslovené předchází přísaze; vyloučeno je „jedl jsem“ a „nejedl jsem“, kde čin předchází přísaze.

Rabíni učili: „člověk přísahou“ (Lv 5,4) – kromě přinuceného; „a bylo mu skryto“ – kromě toho, kdo jedná úmyslně.

„jemu“ – že mu byla skryta přísaha. Mohl bych myslet, že mu byl skryt předmět? Verš učí: „přísahou… a bylo mu skryto“ – za zapomnění přísahy je povinen, ale za zapomnění předmětu povinen není.

Mistr řekl: „člověk přísahou“ – kromě přinuceného. Jak to vypadá?

Jako v případě Rav Kahany a Rav Asiho: když stáli před Ravem, jeden řekl: Přísahám, že tak řekl Rav; a druhý řekl: Přísahám, že takto řekl Rav. Když přišli před Rava, řekl jako jeden z nich. Řekl mu ten druhý: A já jsem tedy přísahal lživě?

Řekl mu: Tvé srdce tě přinutilo.

„A bylo mu skryto“ – že mu byla skryta přísaha. Mohl bych myslet, že mu byl skryt předmět? Verš učí: „přísahou… a bylo mu skryto“ – za zapomnění přísahy je povinen, ale za zapomnění předmětu povinen není.

Na Západě se tomu smáli: Budiž, zapomnění přísahy bez předmětu najdeš, například když řekl: Přísahám, že nebudu jíst pšeničný chléb, a myslí si, že řekl „že budu jíst“ – přísahu zapomněl, předmět si pamatuje. Ale zapomnění předmětu bez přísahy – jak to vypadá?

Například když řekl: Přísahám, že nebudu jíst pšeničný chléb, a myslí si, že řekl „ječný“ – přísahu si pamatuje, předmět zapomněl. Protože však zapomněl předmět, je to právě zapomnění přísahy.

Nýbrž rabi Elazar řekl: To i ono je jedno a totéž.

Rav Josef namítl: Z toho by plynulo, že předmět bez přísahy nenajdeš? Vždyť ho najdeš, například když řekl: Přísahám, že nebudu jíst pšeničný chléb, a vztáhl ruku do koše, aby vzal ječný chléb, a do ruky se mu dostal pšeničný, a myslel si, že je ječný, a snědl ho – přísahu si pamatuje, jen předmět nepoznal.

Abaje mu řekl: Copak ho zavazuješ obětí kvůli něčemu jinému než kvůli tomu, co drží v ruce? To je zapomnění přísahy.

Jiná verze: Abaje řekl Rav Josefovi: Koneckonců oběť, kterou přináší za tento chléb, je přece za zapomnění přísahy.

A Rav Josef ti řekne: Protože kdyby věděl, že je pšeničný, odtáhl by se od něj, je to zapomnění předmětu.

Rava se tázal Rav Nachmana: Má-li v sobě zapomnění obojího, jaký je zákon? Řekl mu: Hle, má v sobě zapomnění přísahy, a je tedy povinen. – Naopak: hle, má v sobě zapomnění předmětu, a je tedy osvobozen!

Rav Aši řekl: Uvidíme: Jestliže se odtáhne kvůli [připomenuté] přísaze, hle, má v sobě zapomnění přísahy a je povinen; jestliže se odtáhne kvůli [poznanému] předmětu, hle, má v sobě zapomnění předmětu a je osvobozen.

Ravina řekl Rav Ašimu: Copak se odtahuje od přísahy z jiného důvodu než kvůli předmětu? Copak se odtahuje od předmětu z jiného důvodu než kvůli přísaze? Není tedy rozdílu.

Rava se tázal Rav Nachmana: