Ševuot 29b שבועות

Nýbrž proto, aby jejich přísaha nemohla být zrušena.

„A jestliže jsem neviděl hada velikého jako trám olivového lisu.“ Copak ne? Vždyť za dnů krále Šapura byl jeden, který pojal třináct stodol slámy!

Šmuel řekl: [Jde o případ, kdy řekl:] rýhovaného. – Všichni jsou přece rýhovaní! – [Kdy řekl, že] měl rýhovaný hřbet.

„Přísahám, že sním tento bochník“, „přísahám, že ho nesním“ atd. Nyní tedy je povinen kvůli přísaze vyslovení, a kvůli marné přísaze povinen není? Hle, přísaha vyšla nadarmo!

Rabi Jirmeja řekl: Uč: [přestoupil marnou přísahu] i přísahu vyslovení.

MIŠNA: Přísaha vyslovení platí pro muže i ženy, pro příbuzné i nepříbuzné, pro způsobilé i nezpůsobilé [ke svědectví], před soudem i mimo soud, [je-li vyslovena] z vlastních úst; a za její úmyslné porušení se trestá bičováním a za porušení omylem se přináší oběť proměnlivé hodnoty.

Marná přísaha platí pro muže i ženy, pro nepříbuzné i příbuzné, pro způsobilé i nezpůsobilé, před soudem i mimo soud, [je-li vyslovena] z vlastních úst; a za její úmyslné porušení se trestá bičováním a za neúmyslné je osvobozen.

U té i u oné: kdo je zapřisáhnut ústy jiných, je povinen. [Řekl:] „Dnes jsem nejedl“ a „dnes jsem si nenasadil tefilin“ – „Zapřísahám tě“ – a řekl amen: je povinen.

GEMARA: Šmuel řekl: Každý, kdo odpoví amen po přísaze, je jako ten, kdo vyslovuje přísahu svými ústy, neboť je psáno: „A žena řekne: Amen, amen“ (Nu 5,22).

Rav Papa řekl jménem Ravy: Z Mišny i z baraity se to dá vyvodit; neboť se učí: Přísaha svědectví platí pro muže, a ne pro ženy, pro nepříbuzné, a ne pro příbuzné, pro způsobilé, a ne pro nezpůsobilé, a platí jen pro ty, kdo jsou způsobilí svědčit; před soudem i mimo soud, [je-li vyslovena] z vlastních úst; [je-li vyslovena] ústy jiných, nejsou povinni, dokud svědectví nezapřou před soudem; to jsou slova rabi Meira.

A v baraitě se učí: Přísaha svědectví – jak? Řekl svědkům: „Pojďte a svědčte pro mne.“ – „Přísaháme, že pro tebe neznáme žádné svědectví“; nebo když řekli: „Neznáme pro tebe žádné svědectví“ – „Zapřísahám vás“ – a řekli amen: ať před soudem, ať mimo soud, ať z vlastních úst, ať ústy jiných, jakmile svědectví zapřeli, jsou povinni; to jsou slova rabi Meira.

Odporují si navzájem. Neplyne z toho tedy, že tato [baraita mluví o případu], kdy odpověděl amen, a tamta, kdy amen neodpověděl? Plyne z toho.

Ravina řekl jménem Ravy: I z naší Mišny zde se to dá vyvodit; neboť učí: Přísaha vyslovení platí pro muže i ženy, pro nepříbuzné i příbuzné, pro způsobilé i nezpůsobilé, před soudem i mimo soud, z vlastních úst – ano, ústy jiných – ne. A v závěru učí: U té i u oné: kdo je zapřisáhnut ústy jiných, je povinen.

Odporují si navzájem. Neplyne z toho tedy, že tamto je, když odpověděl amen, a toto, když amen neodpověděl?

Co nás tedy učí Šmuel? Učí nás to, co se dá vyvodit z Mišny.

Vrátíme se k tobě, kapitolo „Přísahy jsou dvě“.