Ševuot 42b שבועות

Vždyť i všechny [ostatní případy] jsou tvrzení druhých a vlastní přiznání!

Spíše se přou o [zásadu] Raby. Neboť Raba řekl: Proč řekla Tóra, že ten, kdo přizná část nároku, má přísahat? Platí předpoklad, že člověk nemá tu drzost [zapírat] do očí svému věřiteli. Tento by rád zapřel všechno, a že nezapřel, je proto, že nemá tu drzost do očí svému věřiteli.

A rád by mu přiznal všechno, a že mu nepřiznal, je proto, že se mu vytáčí; myslí si: Až budu mít peníze, splatím mu. Proto Milosrdný řekl: Ulož mu přísahu, aby mu přiznal všechno.

Rabi Eliezer ben Jaakov se domnívá: Ať jde o něj samého, nebo o jeho syna, nemá tu drzost; proto nejde o vracení ztracené věci. A mudrci se domnívají: Do očí jemu samému tu drzost nemá, ale do očí jeho synovi ji má; a protože ji neprojevil, vrací ztracenou věc.

Můžeš to snad vyložit podle rabiho Eliezera ben Jaakova? Vždyť v první části se učí: [Řekne-li:] Můj otec měl u tebe minu – [a on:] Máš u mne jen padesát denárů – je osvobozen, protože je jako ten, kdo vrací ztracenou věc! – Tam [syn] neříká: Jsem si jist; zde říká: Jsem si jist.

Šmuel řekl: [Přísahá se] nezletilému – [tedy když někdo] vymáhá z majetku nezletilého; zasvěcenému majetku – [když někdo] vymáhá ze zasvěceného majetku.

Nezletilému – vymáhá-li z majetku nezletilého: to jsme už učili: Z majetku sirotků se vymáhá jen s přísahou. Proč dvakrát?

To nás učí [zásadu] Abaje Staršího. Neboť Abaje Starší učil: Sirotci, o nichž mluvili, jsou dospělí, a netřeba říkat nezletilí; [platí to] jak pro přísahu, tak pro [vymáhání z] nejhorší půdy.

Zasvěcenému majetku – vymáhá-li ze zasvěceného majetku: to jsme učili: Ze zatíženého majetku se vymáhá jen s přísahou. A jaký je rozdíl, zda je zatížený pro obyčejného člověka, nebo pro Nejvyššího?

Bylo to zapotřebí. Mohlo by tě napadnout, že [tak je tomu jen] u obyčejného člověka, protože se člověk spikne proti obyčejnému člověku; ale u zasvěceného majetku, kde se člověk proti zasvěcenému majetku nespikne, [ne]. Proto nás to učí.

Vždyť Rav Huna řekl: Těžce nemocný, který zasvětil všechen svůj majetek a řekl: Ten a ten má u mne minu, je věrohodný, neboť platí předpoklad, že se člověk proti zasvěcenému majetku nespikne! – Odpovídají: To platí u těžce nemocného, protože člověk nehřeší, když z toho sám nic nemá; ale u zdravého se toho jistě obáváme.

MIŠNA: A toto jsou věci, za které se nepřísahá: otroci, úpisy, pozemky a zasvěcené věci. Nevztahuje se na ně dvojnásobná náhrada ani čtyřnásobná a pětinásobná náhrada; bezplatný strážce za ně nepřísahá a placený strážce za ně neplatí.

Rabi Šimon říká: Za obětiny, za něž [majitel] nese odpovědnost, se přísahá, a za ty, za něž odpovědnost nenese, se nepřísahá.

Rabi Meir říká: Jsou věci, které jsou na půdě, a přesto nejsou jako půda; mudrci s ním však nesouhlasí. Jak? [Řekne-li:] Odevzdal jsem ti deset vinných keřů obtěžkaných [hrozny], a druhý říká: Je jich jen pět – rabi Meir ukládá přísahu, a mudrci říkají: Vše, co je spojeno s půdou, je jako půda.

Přísahá se jen za věc určenou mírou, váhou nebo počtem. Jak? [Řekne-li:] Odevzdal jsem ti plný dům, odevzdal jsem ti plný měšec, a druhý říká: Nevím; co jsi tam položil, to si vezmi – je osvobozen. Jeden říká: [Byl plný] až po římsu, a druhý říká: až po okno – je povinen.

GEMARA: Dvojnásobná náhrada – odkud to víme? Neboť rabíni učili: „Při každém provinění“ (Ex 22,8) – to je obecné; „ohledně býka, osla, ovce či pláště“ – to je zvláštní; „ohledně každé ztracené věci“ – opět obecné.

Obecné, zvláštní a obecné – soudíš jen podle podoby zvláštního: jako zvláštní je výslovně věc movitá, jež sama o sobě má peněžní hodnotu, tak i každá věc movitá, jež sama o sobě má peněžní hodnotu.

Vyloučeny jsou pozemky, protože nejsou movité; vyloučeni jsou otroci, protože jsou přirovnáni k pozemkům; vyloučeny jsou úpisy, protože ač jsou movité, samy o sobě nemají peněžní hodnotu. [Vyloučen je i] zasvěcený majetek, neboť je psáno: „svého bližního“.

Ani čtyřnásobná a pětinásobná [náhrada]: Jaký je důvod? Milosrdný řekl čtyřnásobnou a pětinásobnou náhradu, nikoli trojnásobnou a čtyřnásobnou.

Bezplatný strážce nepřísahá: Odkud to víme? Neboť rabíni učili: