Ševuot 43a שבועות

„Dá-li někdo svému bližnímu“ (Ex 22,6) – obecné; „peníze nebo předměty“ – zvláštní; „do úschovy“ – opět obecné. Obecné, zvláštní a obecné – soudíš jen podle podoby zvláštního: jako zvláštní je výslovně věc movitá, jež sama o sobě má peněžní hodnotu, tak i každá věc movitá, jež sama o sobě má peněžní hodnotu.

Vyloučeny jsou pozemky, protože nejsou movité; vyloučeni jsou otroci, protože jsou přirovnáni k pozemkům; vyloučeny jsou úpisy, protože ač jsou movité, samy o sobě nemají peněžní hodnotu. [Vyloučen je i] zasvěcený majetek, neboť je psáno: „svého bližního“.

Placený strážce neplatí: Odkud to víme? Neboť rabíni učili: „Dá-li někdo svému bližnímu“ (Ex 22,9) – obecné; „osla nebo býka nebo ovci“ – zvláštní; „nebo jakékoli zvíře do úschovy“ – opět obecné. Obecné, zvláštní a obecné atd. až po: [vyloučen je] zasvěcený majetek, neboť je psáno „svého bližního“.

Rabi Meir říká: Jsou věci, které jsou jako půda, a přesto nejsou jako půda atd.: Z toho plyne, že rabi Meir se domnívá, že vše, co je spojeno s půdou, není jako půda. [Pak] místo aby se přeli o [keře] obtěžkané, ať se přou o [keře] očesané!

Řekl rabi Josi, syn rabiho Chaniny: Zde se přou o hrozny připravené ke sklizni: rabi Meir se domnívá, že jsou jako sklizené, a rabíni se domnívají, že nejsou jako sklizené.

Přísahá se jen za věc určenou mírou, váhou atd.: Abaje řekl: Učili to jen tehdy, když mu řekl neurčitě: dům; ale řekl-li mu: tento dům plný, je jeho nárok určitý.

Rava mu řekl: Je-li tomu tak, pak místo aby se v závěru učilo: Jeden říká: až po římsu, a druhý: až po okno – je povinen, mělo se rozlišit v tom samém a učit: Kdy to platí? U [nároku na] plný dům; ale u [nároku na] tento dům plný je povinen.

Spíše řekl Rava: Nikdy není povinen, dokud ho nežaluje o věc určenou mírou, váhou a počtem a dokud mu nepřizná věc určenou mírou, váhou a počtem.

Bylo učeno v souladu s Ravou: [Řekne-li:] Mám u tebe kor obilí, a druhý říká: Nemáš u mne nic – je osvobozen. Mám u tebe velký svícen – Máš u mne jen malý svícen – je osvobozen. Mám u tebe velký pás – Máš u mne jen malý pás – je osvobozen.

Ale řekl-li mu: Mám u tebe kor obilí, a druhý říká: Máš u mne jen letech – je povinen. Mám u tebe svícen o váze deseti liber – Máš u mne jen [svícen] o váze pěti liber – je povinen.

Pravidlo zní: Nikdy není povinen, dokud ho nežaluje o věc určenou mírou, váhou a počtem a dokud mu nepřizná věc určenou mírou, váhou a počtem.

„Pravidlo“ – co tím přidává? Nepřidává snad [případ] „tento dům plný“?

A čím se liší velký svícen a malý svícen? [Tím, že] co žaloval, mu nepřiznal, a co mu přiznal, nežaloval. Je-li tomu tak, i [u svícnu] o deseti a o pěti [librách] – co žaloval, mu nepřiznal, a co mu přiznal, nežaloval!

Řekl rabi Šmuel bar Rav Jicchak: Zde jde o svícen složený z článků, takže mu z něj [část] přiznává.

Je-li tomu tak, ať učí také o pásu a vyloží [to] o [pásech] složených z dílů! – O složených se však neučí; ani zde se tedy neučí o [svícnu] z článků.

Spíše řekl rabi Aba bar Memel: Svícen je jiný, protože ho lze oškrabat a snížit na pět liber.

MIŠNA: Kdo půjčí svému druhovi na zástavu a zástava se ztratí – [věřitel] mu řekne: Půjčil jsem ti na ni sela, a měla cenu šekelu, a druhý říká: Nikoli, půjčil jsi mi na ni sela, a měla cenu sela – je osvobozen.

[Řekne-li:] Půjčil jsem ti na ni sela, a měla cenu šekelu, a druhý říká: Nikoli, půjčil jsi mi na ni sela, a měla cenu tří denárů – je povinen.

[Řekne-li dlužník:] Půjčil jsi mi na ni sela, a měla cenu dvou [sel], a druhý říká: Nikoli, půjčil jsem ti na ni sela, a měla cenu sela – je osvobozen. Půjčil jsi mi na ni sela, a měla cenu dvou, a druhý říká: Nikoli, půjčil jsem ti na ni sela, a měla cenu pěti denárů – je povinen.

A kdo přísahá? Ten, u koho je úschova; aby snad tento nepřísahal a druhý pak nevytáhl úschovu.